Roman & já

Sekce?

Neodvážila jsem se nic říct.
R: Jaká kompilace?
Hlas se mu zachvěl.
K: Kde o to, že je miminko větší
Já: Tak o tom víme
K: No sice vyrostla, ale vody je méně
Já: Aha a jak málo?
K: No asi o 10% méně než má být
Já: Takže co tím chcete říct?
K: no, že se to může pořád snižovat
Já: Takže vy chcete říct, že se narodí sekcí?
K: No není to 100%, budeme vás monitorovat a, kdyby to kleslo tak ano
R: Jinak je v pohodě?
K: Ano, je, jen vám říkám, že máte zvýšenou možnost sekce
Já: A kdy se zjistí, jestli budu moct rodit normálně?
K: Nejspíš až ve 36 tt
Já: Aha...
Ukápla mi slza
To hrozné čekání. Chci rodit přirozeně takhle budu mít pocit, že jsem sklamala.
Utřela jsem si jí bez povšimnutí Romana i Vaška.
Večer při noční to na mě padlo. Ta hrozná bezmoc.
Seděla jsem na příjmu a tekla mi jedna slza za druhou. Vůbec mi nevadilo, že tečou na lékařskou zprávu.
Mery si sedla vedle a když viděla jak brečím.
M: Nebudu se tě ptát jestli jsi v pohodě, protože nejsi
Já: Mmm...
M: Co je?
Já: Malá má málo vody
M: Cože?
Já: No, ale jako mírně míň, ale mám riziko sekce
M: To bude dobrý
Já: Já se o ní hrozně bojím Mery!
M: Neboj bude v pořádku, hlavně se nestresuj a řeknu ti to asi takhle: Ať budeš rodit jakkoliv budu tam s tebou, to ti mužů slíbit!
M: Děkuju
Obejmula jsem jí.
M: No, no... Na
Podala mi kapesník
Já: Díky
Vysmrkala jsem se a utřela si slzy.
Přiletěla starostka/ředitelka.
Star: Dobrý den
Já: Dobrý den, co máte na srdci?
Star: Potřebuju mluvit s doktorem Vilkinem!
Já: Aha a o čem?
Star: Bude tam i primář ať přijde za půl hodiny do primářovny
Já: A o čem budete mluvit?
Star: To sama nevím chce to říct primář
Já: Fajn
Najednou
Modrý kód, traumabox 1, modrý kód!
Vystřelila jsem že židle a utíkala na box.
Uviděla jsem Romana jak u něho klečí a resuscituje.
Já: Tak o co jde?
R: Náhlá zástava
Já: Ampuli adrenalinu přetlakem prosím
Uviděla jsem jak je udýchaný a už nemůže
Já: Střídám
R: Nataly!
Já: Prostě to říkám kdybych se na to necítila tak to nenavrhnu
Klekla jsem si vedle a začala.
Nic...
Pořád jsem resuscitovala
R: Nabít na 200...odstup
Slezla jsem a pálil
Naskočil
R: Díky za pomoc, už to zvládnu
Já: Jo fajn... Jo máš jít do primářovny čeká na tebe Jirka a starostka
R: Aha dobře
Políbili jsme se a já odešla zpět na příjem jako vždy
Dneska je fakt až moc klid a tak jsem jen tak seděla a povídala si s Mery.
Darja: Ségra?
Já: Co je?
Darja: Nemůžu u vás bydlet?
Já: 1. jsem v práci 2.proste nejsi plnoletá a zodpovědnost za tebe mají rodiče a ne já a za 3....
To je jedno
Darja: Myslíš, že jsem slepá, že nevidím, že jsi těhotná?
Já: Prostě táhni domů
Darja: Tak to ti děkuju
Já: Není za co
Ušlíbla jsem se a podívala se na Mery
Já: Jak tohle může být moje sestra?
M: To nevím, jste totální protiklady
Já: Jsme no... Příbuzný si nevybiras, ale tuhle jsem snad mohla ne?
M: No mohla
Obě jsme zaměřily pohled na přicházejícího Romana. Byl zamýšlený a díval se na imaginární bod někde v prostoru.
Procházel okolo. Rychle jsem se zvedla a chytila ho za ruku.
Já: Tak co chtěli?
R: To je jedno
Já: Ne povídej
R: Bojan chce jít do důchodu a mě chce dosadit na místo primáře
Já: Aha... Tak proto jsi tak mimo
R: Jenže David to nechce a já už má ten výzkum takže by mi na vás nezbyl vůbec žádný čas a to nechci
Já: To je zase pravda a nemůže tady ještě zůstat?
R: Tak to sním probere ty, přeci jen jsi jeho zástupkyně
Já: Dobře, ale probereme to až zítra
R: Fajn jo a měla bysi ještě vědět, že kdybychom nečekali miminko byla bysi primářka
Já: Nojono... Ale já mám něco lepšího
R: Nepůjdeme už domů lásko?
Já: Můžeme, ale tak za půl hodiny musím to tady dodělat abych to mohla s klidným vědomím předat
R: Počkám na tebe na lékařáku
Já: Dobře