Roman & já

Konečně doma

Dneska jdeme domů. Je to neuvěřitelný,  že už jsou to tři dny,  co jsem dospěla a stala se maminkou. Už nejsme jen my dva už jsme 3 a máme zodpovědnost za někoho dalšího ne jen za sebe.
Přišel doktor
Do:  Tak malá prospívá jak má,  takže dneska můžete jít domů ano?
Já:  Dobře,  děkuju
Do:  Všechno jste to zvládla skvěle kdyby takovéhle byly všechny ženy tak nemáme skoro žádnou práci
Já:  Tak to moc děkuju
Když odešel převlekla jsem malou a zabalila.
Volala jsem Romanovi
R:  Ano?
Já:  Dneska si nás můžeš vzít domů
R: Doopravdy?  To je skvělý do hodiny jsem u vás
Já:  Fajn
Já jsem se taky převlekla a trochu se namalovala.
Nakojila jsem malou a čekaly jsme  na tatínka.
R:  Ahoj
Vešel s vajíčkem.
Já:  Ahoj,  bála jsem se aby si na to vajíčko nezapomněl
R:  To se nemohlo stát,  protože když jsem šel hned po narození domů,  dal jsem si jí k posteli a trochu jsem to tam předělal
Já:  A doufám,  že je tam uklizeno?
R: Myslím,  že trochu jo
Já:  Snad se neleknu
R:  Tak mi jí dej a umístím jí do sedačky
Podala jsem mu Nelly a zírala na to jak skvěle na něj reaguje. Něžně jí tam položil a zapnul. Já něj jen tak zírala
R:  Můžeme jít!
Já:  Co? Jo jasně
R:  Jsi v pohodě?
Já:  Jo jsem,  jen je skvělý jak na tebe maličká reaguje
R:  To víš,  já to s dětmi umím
Došla jsem ještě podepsat  nějaké papíry o propuštění.
Pak jsme se rozhodli,  že to vezmeme přes urgent.
Už když jsme přicházeli tak na nás všichni koukali.
Já:  Tak jdeme domů
M:  Tak mi jí ukaž
Roman jí položil na ten pult
M:  Je krásná
R:  Má být po kom
Já:  Jo děkuju Mery,  za to že jsi byla se mnou celé těhotenství a pak při porodu to bylo asi nejdůležitější,  vlastně ty si byla první koho malá viděla
M:  Prosimtě nech toho!  To byla samozřejmost a děkuji tobě,  že jsi mi dala tu příležitost a byla jsi skvělá takhle dobře jsem dlouho nikoho neviděla rodit
Já:  Tak to děkuju,
D:  Doufám,  že nás neopustíš na dlouho?
Já:  To určitě neplánuju,  budu to všechno řídit z domova a občas se tady objevím
Pak ještě přišel Maty
Ma:  Ježíši ta je veliká
Já:  No má být po kom
Ma:  Je úžasná,  tak teda Nelly jo?
Já:  Jojo
Ma:  Všichni jsme jsme si tady do poslední chvíle mysleli,  že to bude Natalya,  že si jí Roman vydupe
Já:  Měl to v plánu,  ale já jsem nepovolila a má ho jako druhý jméno
Ma:  Tak si tu mateřskou užij a přijď nás brzy navštívit
Já:  To se neboj budu vás tady otravovat celkem často
P:  Tak tady pro vás něco máme
Přinesla kytici
Já:  Ježíši to jste nemuseli
B:  Ještě jednou ti chceme poděkovat co si tady pro nás za ty 3 roky udělala a doufám,  že se nám brzo vrátíš
Já:  To se neboj moc děkuju
R:  Jdeme?
Vzal malou z pultu
Já:  Jo ahoj
Zamávala jsem a ukápla mi slza.  Ani nevím proč asi hormony.
Když jsme přijeli domů.
Vyndala jsem malou z vajíčka a položila jí do kolébky(většina vybavicky je v kapitole Výbavička a pár potom).
R:  Vítej doma,  Nellynko!
Stáli jsme nad kolébkou jako Marie s Josefem a zasněně se koukali na malou.
R:  Ani nevíš jak jsem šťastný
Já:  Vím,  přesně tak jsem šťastná já
R:  Miluju tě a děkuju za všechno
Já:  To já tobě děkuju a taky tě miluju
Políbili jsme se
Co byste chtěli dál?