Roman & já

Těhotenství?

Přinesl test a já jsem se doplížila na záchod. Pak jsem se dívali z očí do očí a čekali na výsledek. Bylo to tam:
R: Jedna čárka
Já: Jo nejsem, asi jsem jen přepracovaná
R: To je dobře, vím, že za tohle mě zabiješ, ale jsme spolu jen chvilinku a nejsem si jistý tím, co chci
Já: Já vím, mám to stejně, času máme ještě dost a navíc chci trochu rozjet kariéru a užívat si, hlavně s tebou!
Přišla jsem k Romanovi a koukala se mu do očí.
R: A jak tady chceš udělat kariéru?
Já: Stačí, že jsem dobrá doktorka a kariéra přijde sama a ještě když jsem tady s tebou
Usmál se a chytil mě za ruku.
R: Ne ty nejsi dobrá doktorka, ty jsi úžasná doktorka, úžasná po všech stránkách
Chtěla jsem něco říct, ale dal mi prst před pusu a posadil mě na stůl.
Vášnivě mě políbil a já jsem mu pohladila jeho husté vousy. Líbal mě na krk...
Dlouho jsme se líbali, ale byli jsme na lékařáku tak k ničemu jinému nemohlo dojít.
Cink...
Roman se odtrhl, ale já ho stále líbala.
R: Lásko, promiň! Musím na příjem!
Já: Jdu s tebou!
Seskočila jsem, ale zamotala se mi hlava tak jsem obejmula Romana.
R: Je ti špatně žejo?
Já: Jo, ale není to tak hrozný
R: Je dobře, že chceš dělat kariéru, ale nesmíš jít přes mrtvoly, zdraví je důležitější!
Já: Máš pravdu, ty vždycky!
Sedla jsem si na sedačku.
R: Omluvím tě u Mery, prospi se miláčku!
Já: Díky
Dal mi pusu do vlasů a zavřel dveře. Zchloulila jsem se na gauči a v tu ránu usnula.
Spala jsem fakt dlouho až mě vzbudil polibek a slova:
R: Zlato, vstávej, jdeme domů!
Já: Jo už jdu, byla jsem u gynekologa mám zánět vaječníků, mám širokospektrální antibiotika
R: Měla si jít domů!
Já: Chtěla jsem na ten počkat
R: Pojď jdeme !
Bylo mi hrozně blbě a nešlo mi vstát, a tak mě vzal do náručí a nesl mě asi do půl cesty domů.
Drželi jsme se za ruku a pak mi povídá:
R: Vím, že jsem ti hrozně moc ublížil a nechal tě čekat, teď tě nenechám nikdy čekat budu navždy a tebou
Já: Nemusíš to pořád opakovat, dávno jsem ti odpustila, miluju tě
R: I já tebe a moc!
Položil mè do postele a uvařil čaj.
Hodil na mě i svojí deku aby mi nebyla zima, zapnul si potichu televizi a načnul pivo. Víc už nevím, protože jsem i přes zimnici usnula.
Pozdě v noci jsem ucítila jeho objetí a pusu do vlasů.
Šeplt a myslel si, že spím:
R: Natal, ani nevíš jak moc tě miluju, lásko !
Nenápadně jsem se usmála a usnula.
Ráno mi bylo ještě hůř.
R: Je ti ještě hůř, žejo ?
Já: Mmm...
R: Postarám se o tebe!
Já: Nemusíš, můžeš jít do práce
R: To nepřipadá v úvahu! To bude to nejmenší, co pro tebe můžu udělat po tom, co si ty udělala pro mě
Já: Dobře...
Celý den se o mně láskyplně staral, uvařil mi polívku, četl mi knížky a ležel semou v posteli a objímal mě. Takhle se o mně staral týden. Pak se mi udělalo lépe, a tak se Roman vrátil do práce.
Na poradě:
B: Takže Romane, kdy přijde Natalya do práce?
R: Nevím asi za týden až 2 týdny
B: Nechceš se jít o ní starat?
R: Staral jsem se o ní týden, sama mě poslala do práce
B: A jak jí je?
R: Snad je to lepší aspoň tak vypadá
B: Dobře moc jí pozdravuj
R; jojo...