Roman & já

Telefonát

Roman k tomu neřekl vůbec nic a šel si lehnout
Toho dne teda spíš někdo v noci jsem volala Mery ještě jednou. Roman už spal, ale radši jsem šla na balkón.
M: No co se děje?
Já: Mery, mám problém? Máš čas?
M: Mám no teď toho moc není o co jde?
Já: S Romanem jsem se odpoledne chytli jak jinak než kvůli tomu dítěti a trošku začal on takže jsem mu samozřejmě odpustila, ale řekla jsem mu, že s ním nebudu 2 dny spát a já nevím jestli to vydržím a je to o to horší když ho vidím permanentně do půl těla
M: Drž, nesmíš mu podlehnout, protože by tě pak nebral vážně a tvoje rozhodnutí by bral na lehkou váhu
Já: Poraď mi co mám dělat jak být silná?
M: Jestli můžeš tak s ním nespi v jedný posteli a vyhebej se nadměrnému fyzickému kontaktu, jako aby ti sahal na zadek a tak
Já: Tak pokusím se
M: Určitě dej vědět
Já: Dám pa
Lehla jsem si na kraj postele, protože na gauči se mi ležet nechtělo, ale nemohla jsem se přestat dívat na jeho krásný sladký úsměv ze spaní a jeho bujné rozcuchané vlasy.
Pak se probudil
Já: Hele chci ti vysvětlit ten telefonát s Mery, sice jsem ti roce neřekla, ale tak to chci jestli neotěhotním tady tak mi to dává signál, že ještě dítě mít nemáme
R: Rozumím ti a i se omlouvám neměl jsem právo být naštvaný
Já: Dobře
Dala jsem mu pusu a on mě přitáhl
Já: Nic nezkoušej, jen se přitulíme jo?
R: Ne, respektuju tě
Vzal si mě před sebe a pořádně mě k sobě přitiskl.
Teď jsem opravdu v bezpečí a cítím, že na to nejsem sama. Cítím, že Roman je můj osudový partner a že nikdo lepšího bych v životě nenašla, protože on udělá co mi na očích vidí. A navíc tak skvělého tátu jsem v životě neviděla, funguje líp než některé matky.