Roman & já

Přednáška

R:  Jakou?
Já:  O dětech se nebudeme bavit do doby než se na to budu cítit až si jednoho dne řeknu,  jo chci druhý dítě jasný?
R:  Jasný
Otevřel náruč a usmál se. Já ten jeho úsměv miluju.
Vletěla jsem mu do náručí a pevně ho objala. Najednou jsem se zase cítila v bezpečí. Když jsem s ním jsem tak hrozně silná,  jakmile funguju bez něco připadám si tak zranitelně.
R:  Omlouvám se,  choval jsem se jako blbec,  ani nevím co mě to napadlo,  asi slabá chvilka
Já:  Asi není za co,  taky jsem se chovala neadekvátně vzhledem k situaci
R:  Ale měla jsi k tomu důvod
Já:  To sice měla,  ale neměla jsem právo tě tak trestat
R:  Užili jste si to s holkama aspoň?
Já:  Jo užily,  bavily jsme se, jak jste to zvládali s malou?
R:  Usnula už v 7 bez koupání takže jsem jí nebudil
Já:  Tak fajn
Podívali jsme si navzájem do očí a mlčeli.
Trvalo to asi jenom minutu, ale mě to připadalo jako věčnost
Byl to ten stejný pohled jako když jsme se poprvé uviděli. Oba jsme se zanořili do očí toho druhého a nebylo návratu. Ten pohled předčil cokoliv,  jakoby dokázal všechno co se stalo bezeslov vysvětlit. Jakoby se naše oči navzájem omlouvaly.
Ticho přerušily až dvě Romanova slova, která daný okamžik a atmosféru zamilovanosti ještě prohloubila
R:  Miluju tě
Já:  I já tebe
Naše hlavy se začali samovolně přibližovat jakoby nemohly bez té druhé žít. Rty se lehce dotkly a lehký a letmý polibek, jakoby předčil všechny dlouhé,  které se v tento okamžik prostě nehodily.
Znova jsme se objali a já cítila jeho ruce má mém zadku. Já mu dala ruku do vlasů a druhou na bedra.
Stáli jsme takhle fakt dlouho.
Až dokud mi nezačal zvonit mobil
Já:  Musím si to vzít
R:  Dobře
Já:  Prosím Vilkin
On:  Dobrý den,  tady Moravec,  ředitel rubavské středního zdravotnického lycea
Já:  Dobrý den o co jde?
On:  Mohu vás požádat o přednášku na našem lyceu?
Já:  A na jaké téma by to mělo být?
On:  Tak hlavně vaše kardio a pak jestli by to nějak nešla skloubit
Já:  Co tím myslíte?
On: Tak některé dívky chtějí studovat na porodní asistentku
Já:  Tak sama bych to asi nezvládla,  ale o jedné porodní asistence vím
On:  Takže to berete?
Já:  Jistě,  datum? 
On:  Tak začátek června
Já:  Klidně hned 1?
On:  Dobře
Já:  V kolik?
On:  Tak v 9
Já:  Dobře,  těším se naschle
Típla jsem to
R:  Tak z tebe bude nakonec ještě profesorka
Já:  Haha... Je to jen jedna přednáška na lyceu,  myslíš,  že do toho Mery půjde?
R:  Myslím,  že jo
Hned jsem jí zavolala,  ona okamžitě souhlasila
Další kapitola:  Odlet
Stane se něco v Rusku?