Roman & já

Jsem na to připravena?

Love me like you do!
Everything i do,  i do it for you!
Čím víc jsi mi blíž tím víc tě ztrácím!
Teď sama chodím spát ve vzpomínkách tě stále hledám!

Desítky posmrkaných kapesníků,  probdělých nocí a slz.
To všechno jsem chtěla zamaskovat.
Kruhy pod očima korektorem, odřený nos lůjem a slzy na veřejných místech potlačovat.
Být 24 hodin v depce,  aby si toho nevšímalo okolí,  nešlo.
Jedno ráno jsem přišla do kuchyně,  kde už byla Zoja.
Sedla jsem na židli a napila se džusu.
Z:  Všímám jsi toho celou dobu,  co nejsi s Romanem.
Já:  EHM... O čem mluvíš?
Z:  Myslíš,  že nevím,  že celé noci probrečíš, nespíš,  při hovoru s Romanem se těžko držíš abysi nespustila vodopád,  prohlížíš si vaše fotky a skoro furt si otáčíš se snubákem na ruce
Já:  Je mi po něm smutno no
Z:  To není je jasný tohle,  ale trápí tě ještě něco!  Poznám to.
Já:  Jo ještě něco tam je, ale nechce se mi o tom mluvit, promiň Zojo
Z:  Mluv!
Já:  Dobře,  Roman touží po dítěti,  já tolik ne,  ale chci aby byl šťastný
Z: Já to tušila,  to je sice hezký,  ale měli byste si o tom promluvit až přijedeš,  určitě to pochopí
Já:  Jenže on je o 10 let starší,  je přirozený,  že chce rodinu,  ale já nejsem na dítě připravená,  chci ještě budovat kariéru... Nevím proč ti to říkám!
Z:  Říkáš mi to,  protože jsi totálně zoufalá a v depresi,  prostě mu to řekni to bylo nemělo smysl schovávat to
Já:  To mu mám jako říct:  Sry Romane,  teď nechci dítě asi budeš nadosmrti bezdětný?
Z:  No takhle úplně ne,  jseš úplně mimo převleč se jdem do našeho baru promluvit si o tom dneska máme přeci volno ne?
Já:  Dobře