Roman & já

Týden!

Po Romanově injekci jsem vytuhla a spala jsem až do 8, pak přišel Bojan.
B: Ahoj jak se vede?
Já: Jo už dobře
B: Přinesl jsem ti přesnídávky
Já: Moc děkuju
B: Jsi ohromně statečná, ale udělala si nám všem velký starosti
Já: Děkuji, jo já vím
B: A už mi chybí můj zástupce
Já: No do práce půjdu až za měsíc a týden
B; To ještě zvládnu
Já: Nechybí vám moc Roman, když za mnou pořád chodí?
B: To moc ne je tady u tebe vždycky chviličku, chybí nám druhý kardiochirurg
Já: Mně to taky ohromně chybí, ale bojím se kvůli tý ruce abych to zvládla
B: Určitě až ti sundají sádru tak posiluj a klepat se ti určitě nebude
Já: Moc děkuju
Zrovna přišel Roman.
B: Tak já půjdu
R: Dobře, střídání☺
Bojan odešel.
R: Ahoj lásko
Já: Ahoj
Dal mi pusu.
R: Jo mluvil jsem s Davidem říkal, že domů půjdeš rovnou odsaď, že si tě budou radši hlídat tady
Já: Jo jasně, podíváš se se mnou na film
R: Rád
Zul si boty i s návlekama. Opatrně mi pomohl sednout si a sedl si ke mně.
Obejmul mě a já jsem si na něj položila hlavu.
Já: Tak co dáme?
R: Něco vyberu
Já: Dobře
Dlouho tam něco vybíral a pak to pustil.
Já: To je Všechno nebo nic! Ten film miluju.
R: Ještě jsem ho neviděl, ale když se líbí tobě, tak bude i mě.
Docela jsme se u toho nasmáli, i když mě to celkem bolelo.
Pak jsme oba usnuli, byli jsme nevyspalí a spolu se nám spalo dobře.
Když jsem se vzbudila Roman už tam nebyl asi šel do práce a já tam měla vzkaz: Musel jsem jít k nalehavemu případu. Přijdu zítra. Pa lásko
Byla jsem ráda, že při mě někdo stojí a já toho dotyčného a on mě miluje.
Celý týden, každý den za mnou alespoň nachvilku skočil za to jsem mí byla moc vděčná, protože jinak bych se asi scvokla.