Roman & já

Spozdění

M: Ne opravdu to zvládne, Roman by mohl být klidně na rodičovský
Já: To by mohl, kdyby neměl 5x takový příjem jako já, takže by to nebylo ekonomicky výhodný
Najednou mě hrozně píchlo v podbřišku.
Já: Auu...
Chytla jsem se za břicho.
M: Co se děje?
Já: Nevím je mi blbě
M: Sedni si, ať to s tebou nesekne
Já: Díky
M: To máš z nervů, poprvý normálně v práci, Roman je sám s malou
Já: Mery, ale já mám týden spoždění
M: Cože?
Já: Jo asi jsem v jináči!
Povzdechla jsem si. Až teď mi všechno docvaklo.
Já: Teď prostě nemůžu mít další dítě!
M: Co chceš jako udělat?
Já: Odběr?
M: Tak pojď
Na lůžku mi odebrala krev a já jí donesla do laborky.
M: To nebereš prášky?
Já: Jo beru, ale není to 100% co když to no... Nechci o tom moc uvažovat... Mám co dělat s malou, teď začne chodit... Absolutně si neumím představit, že za ní budu běhat s bubnem
M: A co když jsi?
Já: Nedokázala bych to dát pryč... Už kvůli Romanovi a kvůli tomu malýmu... Ale co stejně nejsem
M: A proč ty pochybnosti?
Já: Víš, takhle blbě mi bylo, při Nelly
M: Aha... Vysledky, máš si pro ně zajít
Já: Jasný...
Došla jsem si pro ně a sedla si k automatu na kafe.
Samozřejmě, že to bylo negativní. Na jednu stranu jsem byla ráda, byla by to brutální komplikace mít doma dvě mimina, ale na druhou jsem se na to připravila, to by člověk neřekl kolik myšlenek se prožene hlavou za těch pár minut.
Došla jsem za Mery.
M: Tak co?
Já: Nejsem, samozřejmě
M: Ale už sis to představovala co?
Já: Jo a navíc jsem si uvědomila, že není kam spěchat
M: Tak to je dobře, že to víš
Celá služba probíhala až nadmíru klidně. Většinu jsem seděla za počítačem a snažila se do toho po půl roce dostat.
Po službě při cestě domů jsem si to v hlavě všechno ze dneška srovnala a byla rozhodnuta Romanovi sdělit moje pocity.
Po příchodu do hnízda lásky jsem vyšla do schodů a bylo mi divný, že je ve 12 takový ticho: neječí dítě, neřve televize a Roman nenadává u vaření(které mu nejde) nebo u sportu v televizi( většinou nadává rusky, prý aby tomu malá nerozuměla).
Prostě nic.
Byla jsem v ložnici, v kuchyni nic. Po příchodu do obýváku jsem se nad tou situací jen pousmála.
Roman spal na gauči, lžičku od krmení v ruce, malá mu spala na břichu zapatlaná od přesnídávky s brindakem okolo krku(Roman byl samozřejmě taky zapatlaný.
Miska se zbytkem příkrmu byla díkybohu na stole. Přemýšlela jsem co mám dělat. Říkala jsem si, že když nadzvednu malou tak se probudí jak Roman tak malá. Proto jsem šla cestou nejmenšího odporu: nechala jsem je spát.
To asi musela ta malá vyvádět když takhle usnuli. Šla jsem se tedy osprchovat a převléct a oni dva stále spali. Dala jsem si oběd, co jsem včera navařila a až když byla cítit vůně hovězí roštěnky, Roman procitnul.
Já: Aaa... Dobré ráno, pane
R: Ahoj...kolik je?
Já:Jedna
R: Co?
Já:No asi jste usnuli při krmení
Rozhlédl se okolo a musel se sám sobě smát
R: Ach jo...
Podebral opatrně malou položil jí do kolébky a sundal brindák.
Převlékl se a až pak se šel se mnou přivítat.
R: Ahoj lásko!
Políbil mě.
Já:Ahoj
R: Jo neboj uklidím to jen jak bylo v práci?
Začal se ptát při likvidaci Nellynčiného krmení.
Já: Bylo hodně papírování, ale jinak služba klidná i když...
R: Co i když?
Já: Myslela jsem si, že jsem v jináči
R: A?
Já: nejsem beru prášky, ale fakt mě to vystrašilo, ale za tu minutu než vyleze ten výsledek jsem všechno skvěle zhodnotila
R: A k čemu si došla?
Já: Že opravdu není s čím spěchat... Jo ode mě to fakt nesedí.... Svatba po roce, početí po 2 letech manželství, první operace ještě v šestinedělí a nástupu na částečný úvazek po půl roce od porodu
R: Máš pravdu! Moc jsem tlačil na pilu a moc jsme se na to zaměřili
Já: No to je slovo chlapa