Z(A)TRACENÁ DUŠE

IX. (9. díl)

"Mery, vypiš prosím tě Davida z páteční a nedělní služby plus pak celý příští týden a ještě jedno pondělí."

„Zase je nemocnej?"

„Ale ne, není. Jen si bere pár dnů dovolený."

„Copak herr Hofbauer ví o existenci slova dovolená?" rýpnul si Viktor, který jejich konverzaci náhodou zaslechl.

„Běž si po svým Viktore," odpálila jej Mery.

Poslední dva týdny se s Davidem jenom míjeli. Občas jí věnoval letmý pohled, ale jinak mezi nimi panovala velice vlažná atmosféra. Snažila se jej zachytit, dát mu najevo, že už se na něj nezlobí, ale on její výzvy jednou tvrdě ignoroval a podruhé jim zase plaše uhýbal. Nevěděla, co si má myslet. V hlavě se jí stále dokola přehrávaly scény z oné soboty. Jak ji držel a objímal, jak cítila jeho rty a tlukot srdce. Jak se nad ní skláněl a díval se jí zhluboka do očí ... S myšlenkami na něj vstávala i usínala. Když už ale nic, našla alespoň odvahu na to, aby ukončila vztah s Alešem. Přišlo jí nefér, aby mu ještě dávala naději. Jestli se něco mezi ní a Davidem má stát, to ještě nevěděla, ale bylo jí jasné, že k Alešovi už necítí nic.

„Prý máš dovolenou, říkal Jirka," chopila se příležitosti k navázání kontaktu, když kolem ní opět netečně procházel.

„Jo, to mám."

„A plány? Sluncem zalitá pláž? Exotika?"

„Jedu na Moravu," odpověděl stroze a spěchal pryč.

Mery se zarazila. Morava? Kroměříž! Blesklo jí hlavou. Vyběhla za Davidem.

"Počkej prosím tě," požádala, když jej dostihla.

„Co ještě?" David opět znervózněl.

„Já jen ... Jedeš do tý Kroměříže?"

Zesinal a odvrátil pohled.

„Tak jedeš?"

„Jak to víš? Je ti o tom něco známo?"

„Ten večer, jak jsem ti nesla tu zapomenutou složku ... když jsem pátrala po tom, čí je, podívala jsem se do ní."

„Jo aha. Tak jo no, jedu do Kroměříže."

„Davide," řekla a pohladila jej po paži, "to bude dobrý, uvidíš. Budu na tebe myslet, a kdybys cokoliv potřeboval, stačí dát vědět."

„Děkuju," odpověděl a bez dalších slov odešel.

Představa, že jej teď několik dnů neuvidí, ji bodala u srdce.