Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXXVIII. (88. díl)

„Na co máte chuť?"                                                                                                                                                  Pokrčil rameny a naznačil, že na nic.                                                                                                               „Chápu, že vám ještě pořád není dobře, ale je potřeba, abyste něco snědl."
„Já vim," hlesl. Ze směsice vůní, jež se restaurací linuly, se mu zvedal žaludek. Nedokázal si představit, že by teď do sebe dokázal cokoliv dostat. Proč ho Hauzer táhnul sem? Mohl se najíst instantní bramborové kaše v nemocnici a nemusel si dráždit žaludek pachem přepáleného tuku z kuchyně tohoto zapomenutého motorestu na předměstí Olomouce. Jen je fakt, že ve chvíli, kdy odjížděli z léčebny, ještě opravdu nebyl schopný cokoliv pozřít. Navíc po cestě dvakrát zvracel. Zvracel a spal. Fakt úžasnej výlet, lepší by sám nevymyslel! Ale třeba jej sem Hauzer vzal jenom proto, protože mu chtěl dopřát delší čas mimo léčebnu. A vůbec si může gratulovat k poměrně nadstandartnímu zacházení. Regulérnímu pacientovi se tohle všechno nejspíš nepoštěstí.
„O čem přemýšlíte?" zeptal se profesor.
„O tom, jakou mám vlastně kliku," nechal se na vteřinu unést.
„Rizoto?"
„Třeba," schválil Hauzerův plán. Hlavně, že to nebude mastný.
„Nemusíte sníst všechno, jen se, prosím vás, snažte."
„Jo."
„Když už jsme u jídla ... výživového poradce jsem vám přesunul na pondělí."
„Proč?"
„Zjistil, že si nedopatřením na stejnou hodinu objednal dva klienty," vymluvil se Hauzer.
„Tak to jo. To klidně počkám. Ono to u mě stejně zase nijak akutní není."
„Nehlídáte si, kdy a jak jíte."
„To ne," přiznal.
„A to je důležité."
„Já vim. Ale to mi přece nemusí říkat výživovej poradce? Má vůbec nějakej smysl k němu chodit?"
„Zaměří se především na to, abyste se dostal na svou původní váhu. Takže vám nejdříve přeměří BMI a podíl svalové tkáně, tuku a vody v těle, následně upraví jídelníček a pak bude sledovat, jak se to vyvíjí."
„Aha." Takže další pokusnej králík. Hlavně si všichni měřte a znamenejte ...
„Nevadilo by vám ..., nevadilo by, kdybych tohle nechal? Už fakt nemůžu."
„V pořádku, Davide."
„Děkuju," řekl a dopil vodu.

„Tak, máte to za sebou. Jsem rád, že jste mi neusnul, i když chvílemi to vypadalo, že přece jenom zaberete. Můžete se jít převléknout. Dejte si zatím dole v kantýně něco k pití nebo k jídlu, potřebuji ještě přibližně hodinu na konzult, a pak pojedeme."
„Nemohl bych na vás počkat venku?"
„Máte potřebu jít na vzduch?"
Kývl na souhlas.
Hauzer na okamžik zaváhal. Potřebuje David opravdu jenom na čerstvý vzduch? Červíček pochybností z dnešního rána nepřestával hlodat a navíc mu teď scany, vedle jiného, opět ukázaly patologický nález svědčící pro depresi. Hodnoty se v porovnání s předchozími snímky mírně zlepšily, ale i tak to nebylo o tolik, o kolik původně doufal. Spoustu dalších věcí ještě potřebuje prokonzultovat s neurologem a seznal, že i když by to Davida nejspíše velice zajímalo, bude lepší, když u toho nebude.
„Tak běžte. Domluvíme se za hodinu u auta?"
„Dobře."
„A Davide?"
Tázavě k němu vzhlédl.
„Žádné hlouposti prosím vás."
Kývl na souhlas. Vlastně by úplně nejraději ze všeho zůstal tady a zúčastnil se toho konzultu, jde, konec konců, o jeho hlavu, ale vycítil, že Hauzer by u toho raději chtěl být sám. On své pacienty na konzulty také nezve. A tady je, ke své smůle, v pozici pacienta on. Sakra! Ale stejně je ještě pořád po tom dnešním dopoledni dost mimo. Během vyšetření měl velké problémy se soustředěním na dané úkoly. Nejspíš to i ovlivní výsledek testování. Hauzer o tom však ví a snad s tím i počítá.