Z(A)TRACENÁ DUŠE

XXIV. (24. díl)

Zapojilnabíječku do aparátu a čekal, až naskočí. Nervózně pozorovalsestru. Třetí uši ... proboha, co je tohleto za ústav? Sestra senepřítomně dívala z okna. Očividně nebyla ze své funkcevrchního zvěda nadšená. Prohlédl si seznam nepřijatých hovorůa pak klikl na Meryino číslo. Přivřel oči a začal bubnovatprsty o stůl.

„MarieČerná. Omlouvám se, ale momentálně pro mne není možné s vámihovořit. Zanechte mi, prosím, vzkaz a já se vám ozvu."

„Doháje," ujelo mu. „Pfffff."

„Nebereto?"

„Ne."

„Takzkusíme znovu za půl hodiny?"

„Jo,asi jo," řekl a vracel sestře aparát i s nabíječkou.

Vté chvíli se přístroj rozechvěl a ozval se příchozí hovor.

„Mery?"

„AhojDavídku. Promiň, jsem ještě v práci, je tu plno lidí, tak jsemrychle vyběhla ven, ať na to máme klid. Jak ti je? Už je tolepší?"

„Jo,jo, docela jo," lhal, aby ji snad nenapadlo moc se vyptávat.

„Zvládášto?"

„Takv rámci možností. Nějakých. Těch, co tu jsou."

„Jirkami říkal, že to tentokrát budeš mít možná na dýl. Chceš,abych za tebou na víkend přijela? Můžu si prohodit služby,objednám si pokoj a můžu dorazit."

Davidovyprsty na desce stolu se zastavily.

„Slyšeljsi mne?"

„Jo,jo, slyšel. Jen ..."

„Nechceš?Jestli chceš být raději sám, pochopím to. Nedělej si starosti."

„Aleto ne. Jen prostě situace tady se trochu změnila."

„Cotím myslíš?" znejistěla.

„Davide,co tím myslíš?"

Nadruhé straně přístroje bylo ticho.

„Davide?Davide? Máme spojení?"

„Jo,jo, máme," připustil.

„Takslyšel si mne? Co má znamenat to 'situace tady se trochuzměnila'?" Mají tohleto být kopačky? To snad ne!

Davidse ještě stále marně snažil zformulovat myšlenku, ale Mery munebyla schopná dát prostor.

„Tyněkoho máš?"

„Co?"

„Takje v tom někdo jinej?"

„Kdojinej? Já tě chci, chci tě moc vidět, strašně moc tě chcividět ..." Nenápadně se snažil vyzjistit aktuální pozicitřetích uší. Zatímco on přestal klepat o stůl, třetí uši siteď zřejmě musí klepat na čelo. Naštěstí k němu ještěpořád stály otočeny zády a nezúčastněně hleděly do zahrady.

„Takv čem je sakra problém?" naléhala Mery.

„Prostěse tu některý věci změnily," začal se znovu pokoušet dát svémyšlence pro něj akceptovatelnou formu.

„Touž jsi říkal," rozběsnila se.

Podrážděnosti v jejím hlase se lekl. Do hlavy se mu vkradlamyšlenka na otce. Naléhá na něj zrovna tak. Tlačí jej ke zdi najeho vlastním hřišti, nedává mu prostor a dusí ho.

„Davideslyšíš mne?"

„Jo," zašeptal. Měl sto chutí telefonpoložit, ale věděl, že to teď udělat nemůže. Mery je nejspíšrozžhavená do běla a když by jí položil sluchátko, urazí se.Otec ať se uráží, ale Mery proboha ne!

„Ptámse tě znovu, kde je problém?"

„Můžešmi dát chvilku, prosim tě?"

„Chvilkuna co?"

„Vydržprosim tě."

Položiltelefon na postel a nenávistně na displeji pozoroval ta čtyřipísmena jejího jména. Věděl, že se teď musí uklidnit, jinakjejich hovor nedopadne dobře. Zhluboka se nadechl a přiložil sitelefon znovu k uchu.

„Mery?"

„Nojá ještě pořád čekám na vysvětlení!"

„Měljsem dneska trochu víc náročnej den. Bylo toho moc."

Meryse zarazila.

„Jeti dobře?"

„Jo,jo, jde to, sem ti už říkal. Jen prostě nějak nemůžu ...zateměnej mozek nebo co."

„Davídku,co je? Co se děje?" zjihla.

„Jsemv takový blbý situaci. Staly se určitý věci ... Mám prostě teďjinačí režim a ten není zrovna dvakrát přívětiv k ..."

„Dalitě na uzavřený oddělení?" skočila mu do řeči ještě dříve, než stačil dokončit větu.

„Ne,to ne."

„Takkde je problém?"

„Dyťse ti to snažím říct. Nedostanu se za bránu. Zapomeň na park,zapomeň na Kubese, zapomeň na ...."

„Alevždyť já můžu přijít za tebou," přerušila jej znovu.

„Nenevím,jestli to chci."

„Aha."V jejím hlase zavládlo zklamání.

„Nepočkej, to není o tobě. To je o mně. Já tě chci strašně mocvidět. Jen prostě ... nejsem si jistej, jestli bys tu určitý věciměla a chtěla vidět, jestli mi rozumíš?"

„Davide,"nadechla se, „nemyslíš, že už jsem těch určitých věcí, aťuž jsem chtěla anebo nechtěla, zažila a viděla víc než dost?Myslíš, že mne může v tomhle směru ještě něco rozhodit?"

Protitomuto už nedokázal najít argument.