Z(A)TRACENÁ DUŠE

XXV. (25. díl)

Nemohla se dočkat soboty, i když ji telefonát s Davidem opět pěkně rozhodil. Ale co, vlastně si za to může sama. Měla mu dát víc prostoru. Uvědomovala si, že občas na něj až přehnaně tlačí a ubírá mu kyslík, který tak nutně potřebuje. Hned jak se vrátila na centrálu, vyhledala telefonní číslo na penzion a v Kroměříži si zamluvila rovnou dvě noci. Rozložení služeb bylo přímo geniální. Stačilo si vyměnit jednu jedinou a s Davidem bude moct strávit dva dny po sobě. Už aby bylo sobotní ráno a ona se za ním mohla vydat!

„Ahoj Mery, ozval už se ti David?"

„Jo, jo, akorát jsem s ním teď mluvila."

„A?"

„V sobotu za ním pojedu."

„To je dobře. Bude tě teď hodně potřebovat."

„Co? Jak to myslíš Jirko?"

„Asi pro to teď není vhodná chvíle. Respektive ne tady, a vidím, že máš ještě hodně práce. Nechceš se večer zastavit u nás? Zavolal bych Bíbě, aby uvařila něco dobrýho."

„Ráda přijdu a i Bíbu ráda uvidím. Už se tu dlouho neukázala."

„Tak v osm?"

„Určitě. Dorazím."

Posadila se a zahleděla se do prázdna. Co Jiří tím 'bude tě teď hodně potřebovat' myslel? Tak je fakt, že David zněl zase velice tajemně a zmateně. Ale to u něj přece není nic tak zvláštního? Má ale čekat ještě něco horšího? Mělo vůbec smysl nějaký penzion objednávat? A to hned na dvě noci?

Její zorné pole zakryla čísi postava.

„Halóóó! Někdo doma?"

„Ježiš promiňte pane profesore, pardon. Přejete si?"

„Kde je David?" udeřil bez pozdravu.

Rozpačitě pokrčila rameny. Nevěděla, co by mu měla na jeho dotaz odpovědět.

„Je tu Jiří?"

„Ano je, mám vás ohlásit?"

„Ne, ohlásím se sám, když dovolíte," řekl Hofbauer starší a namířil si to přímo do primářovny.

„Ahoj Jirko."

„Nazdar Karle."

„Tak jestlipak víš, proč tu dneska asi tak jsem?"

„Tuším."

„Kde je ten prevít? Kde se schovává? Doma není. Anebo se začal zamykat!"

„Klid Karle. Chceš kafe?"

„Ale jdi do háje s kafem! Já chci vědět, kde je můj syn!"

„Spokojíš se s tím, když ti řeknu, že je v dobrých rukou?"

„Tak to rozhodně ne. Tohle tedy ne! Ty moc dobře víš, co jsem ti říkal v Praze. Jediné dobré ruce pro něj teď jsou Bohnice. A doufám, že jsi nezapomněl, co jsem ti v týdnu řekl. Jakmile nenastoupí sám, dám ho hledat. Ať si ho tam dovlečou násilím!"

„Ale Karle, no tak."

„Co v sobě měl? V čem jede? A jak je to vážné?"

„Právě že v ničem. David žádné drogy nebere. Snažil jsme se ti to vysvětlit už posledně, ale ty sis nedal říct."

„Máš pro to důkazy?"

Jiří se sehnul pro desky ve stole.

„Tady to máš černé na bílém. Kopie zprávy od Apolináře."