Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXIII. (73. díl)

(o týden později)

Už několikátý den kolem něj chodí všichni po špičkách. Nikdo po něm nic nechce, nikdo se ničeho nedožaduje. Zeptají se tak maximálně na to, jestli mu něco nechybí a jestli něco nepotřebuje. Na nohu už může došlápnout. Berle odevzdal a konečně si nepřipadá jako lazar. Občas si odchlípne náplast a podívá se, jak se mu hojí šití. Už to začíná svědit, všechno je na nejlepší cestě. Za pár dnů si bude moct vytahat stehy. Když mu to tedy samotnému dovolí. Ale co by nedovolili. Je přece doktor. Nosková mu přes stážistu zařídila spoustu audioknih. Je to příjemné, válet se celý den v posteli a nemuset nic. Hlava už moc nebolí. Sem tam ještě zavrávorá anebo je mu na omdlení, ale to k tomu patří. Nejdůležitější je, že se to všechno lepší. Po víkendu už snad konečně bude moct jít na chvíli ven a do tělocvičny. Nový telefon funguje skvěle. Přišel sice o spoustu starých fotek a zpráv, ale Mery ho každý den zásobuje novými a jejich společné fotky mu taky popřeposílala. Otcovy každodenní hovory automaticky vytípává. Není na něj zvědavý. Hofbauer senior má ovšem výdrž. Vždy se pokouší dovolat znovu a dalo by se říct, že je v tom dost urputný. Když už jsme u otce ... Dvakrát už tu byla Kristýna. Jen tak na kus řeči. Chce ho prý vidět, až mu bude líp. On ji vidět nechce. Ví ale, že jí neunikne. Tak alespoň že mu pokaždý předvedla ten svůj skvělej zadek a jo ... prsa sice nic moc, ale ty oči má opravdu hezký. Dalo by se jim i věřit. Na Mery ovšem nemá. Mery je jenom jedna. Jedna jediná a je jen jeho. Už se nemůže dočkat, až se s ní znovu pomiluje. Na příkaz Hauzera se ob den chodí převážit na sesternu. Naposledy se vážil, když sem poprvé nastoupil. Během těch pár týdnů prý shodil devět kilo. Říkají, že je to moc a jeho BMI atakuje hranici podváhy. Kdyby to necítil na oblečení, ani by mu to nepřišlo. Vždycky byl přece hubenej a rychle mu to spalovalo. Až mu prý bude líp, pošlou ho k výživovýmu poradci. Teď sami dohlíží na to, aby dojídal talíře a na porcích rozhodně nešetří. Potřeboval si udělat další dírku do opasku, ale zjistil, že se mu někam ztratily nůžky na nehty. Sestra mu tu extra dírku zařídila. Kalhoty už mu díky bohu nepadají. Jo a taky ho navštívil ředitel ústavu. To bylo slávy. Přišel v doprovodu Hauzera, měl na sobě dobře padnoucí oblek, zřejmě šitý na míru, a už mu chyběl jen ten dárkovej koš a los do loterie. Mlel něco o politováníhodných okolnostech. Příliš pozornosti mu však nevěnoval. Spíš ho upoutal Hauzer a jeho bledá tvář. Vypadal, že má před kolapsem. Stát se to v Rubavě na urgentu, bez ptaní ho napíchne na fýzák. Ředitel ústavu taky nevypadal dvakrát fit, ale toho viděl poprvé, takže k posouzení neměl srovnávací materiál. Možná byl na ten fýzák zralej taky. Kdo ví. U něj samotného už infuze nutné nejsou. Srovnal se. Díky bohu za to. Jo a prý se tu dějí velký věci. Sestra se prořekla před kolegyní, když mu převlékaly postel. Tu mu teď převlékají často, občas i v noci. Musí. Sice ho extra budí, aby si došel, ale stejně se to stane. Probudí se a postel je mokrá. Nemá si prý dělat starosti, říkají, že to k tomu patří. Narozdíl od otce se nerozčilují a neplísní jej. Jemu je ale trapně. Kdyby mu byly tři, prosím. Ale v tomhle věku? Uklidňuje se jen tím, že ví, že tohleto blbý období pomine. Není to poprvé, co s tím bojuje. A i doma má na matraci pro všechny ... všechny ty občasně občasné ... případy nepropustné prostěradlo. Není si dvakrát jistý, co sestra těma velkýma věcma myslela. Může si jen domýšlet. Třeba z nějakého důvodu odstupuje ten ředitel? Třeba se s ním přišel rozloučit? Jako že by se s každým pacientem chodil loučit osobně? To asi těžko. Nedovede si vysvětit, proč si s těmi svými politovánímhodnými okolnostmi vybral zrovna jeho. Ale ono je to konec konců jedno. Tak ho viděl, potřásli si pravicí a nazdar. Blíží se víkend. Jiří slouží, Rubava se nekoná. Ale přijede Mery. Hauzer mu ovšem nechce dát vycházku. Prý až se vody uklidní. Neví, jaké vody. Že by po té bouřce před pár dny o tolik stoupla řeka? Pršelo teda hodně. Třeba je ve městě povodeň? Už několikrát se chtěl podívat, ale z nějaké divné příčiny se z telefonu nedostane na internet. Přece jenom možná nějaká chyba v novém nastavení? Ještě nenašel energii na to, aby se snažil popátrat víc. Ale má tu ty audioknížky a má jich víc než dost, takže se nenudí. Na televizi ho ještě pořád pustit nechtějí. Prý kvůli té hlavě, aby se mu neunavovaly oči. Beztak po tom zabijákovi mozkových buněk nikdy nijak extra netoužil. Zprávy ani stupidní seriály jej nezajímají. Co potřebuje, to si nakouká přes net a ono toho stejně moc není. Až to půjde, tak si ten internet v telefonu nějak zprovozní. Není přece žádný pádlo ...