Z(A)TRACENÁ DUŠE

LV. (55. díl)

„Vítej malčik!" řekl Rasputin a nakročil směrem k Davidovi.

„Co ty tady, Mužiku?" pravil překvapeně.

„No náhodou jedu kólem, citím vůni pečenyho masa ..."

„ ... a ty rohlíky, co Bíba před chvílí koupila u pekaře, viď?"

„Jo, přesně, a ty rohlíky ... Tak jsem si říkal, že se stávim na kus řeči."

„Polívka k nim ale nebude, Romane," vmísila se jim do hovoru Bíba a přimhouřila oko.

„No, polívka nebude. Ta byla k obědu. Si zaváhal frajere ...," pokračoval David.

„Tak na rohlíky a na polívku," řekl Roman a podával Davidovi vychlazené pivo. Ten se podíval na hodinky a přemýšlel, jestli si ten jeden kousek ještě může dovolit.

„Co je?" zarazil se Roman.

„Ale nic."

„Že na to pivo tak djivně koukaš."

David jeho výrok nekomentoval a přiťukl mu na tu jeho polévku a rohlíky.

„Jak ti je?" zeptal se Rasputin, když byli konečně sami.

Neurčitě pokrčil rameny.

„Stojí to dost za prd, co ti mam povidat."

„ECT nedjěla, co ma?"

„Dělá, nedělá, já nevím."

„Cítíš se lip?"

„Prosím tě Romane, neber si to osobně, ale neptej se na to, jak se cejtím. Ptají se mě tam na to desetkrát denně a rodiče mne učili, že 'na hovno' se neříká. Tak ať nemusím bejt sprostej."

„Jasně, rozumím."

„To jsem rád."

„Je něco, o čem bys chtěl v tomhle ohlédu mluvit?"

„Snad ani ne," přiznal.

„Pojďte si přisednout kluci," zavolal na ně Jiří od zahradního grilu.

„Jo jasně," řekl Rasputin a vylovil ze džberu další lahev piva.

„Já se ještě osprchuju a hned budu u vás," řekl David a vešel do domu.

Na schodech se srazil s Matym. Ten mu věnoval nevraživý pohled. David jej chytil za rameno.

„Maty, já nerad. Fakt promiň. To bylo podlý."

„Tak aspoň, že se omluvíš," odpověděl a jeho ruku setřásl. Pak pokračoval v cestě.

David zůstal stát v půli schodiště a nechápavě se za ním díval. Omluvil se přece?

Na posledním schodě se Maty zarazil a otočil se. Pak vystoupal nazpět ke zkoprnělému Davidovi a beze slova jej obejmul.

„Smrdíš můj čtyřprocentní příteli," zkonstatoval a přátelsky jej štouchl do žeber.

„Tak já se du vosprchovat a pak se i naondoluju, aby ses za mne nemusel stydět."

„Vole!" neudržel se Maty.

„Davídku, vezmi Mery s sebou a ukaž jí, kde spíte. Salát je hotový, už ho jen odnesu do zahrady."

„Kde máš věci?" zeptal se.

„Tašku jsem nechala u vchodových dveří."

„Fajn, tak pojď," řekl a jemně ji pohladil po zádech.