Hauzer zpozorněl. Díval se na Davida a snažil se odhadnout situaci.
„Chtěl byste být teď raději sám?" zeptal se opatrně.
„Jo."
„Úplně sám?"
„Jo. Nechci nikoho ani sebe vidět," přiznal.
„Máte teď v sobě pocit, že byste si měl ublížit?"
David k němu tázavě pozvedl oči.
„Co?"
„Jestli v sobě máte pocit, že se potřebujete ztrestat?"
„Teď tak úplně ne."
„Přijde ten pocit?"
Začal si přejíždět prstem po dlani a snažil se tak zklidnit rozklepané ruce.
„Vkrádá se vám do hlavy?"
Mlčel.
„Je tam? Objevil se?" ptal se dál Hauzer.
„Jo," odpověděl David po notné chvíli.
„Jak je ten pocit silný? Zvládáte jej?"
„Jo, teď jo. Teď ještě jo."
„A za chvíli?"
„Jak to sakra mám vědět?!" rozčílil se.
„Mám kolegyni, která s těmito myšlenkami umí výborně pracovat. Měl byste něco proti tomu si s ní pohovořit?"
„Já nenechci s nikým mluvit!"
„Kdybych jí teď zavolal a ona by sem přišla. Přišla a pomohla vám. Pomohla vám od těch myšlenek. Davide, vy ty myšlenky nechcete mít, ubližují vám. Hledáte cestu, jak se jich zbavit. A ona ví, ona ví, jak na to."
„Ne!"
„Zůstanu tu s vámi. Nemusíte mít obavy. Jste tu v bezpečí. Nic se vám nemůže stát. Já vás ... já vás ochráním."
„Do prdele já jsem tak na sračky!"
„Nemějte obavu Davide. Ona vám pomůže. Neublíží vám. Důvěřujeme si, že?"
„Tak na sračky. Do hajzlu!"
„Jen mluvte, nebojte se."
„Já už nechci. Já už nemůžu!""
„Chcete deku?"
„Ne!"
„Polštář pod hlavu?"
„Ne!"
„Chcete se položit?"
„Ne! Já už nemůžu!"
„Tady jste v bezpečí. Nic se vám nemůže stát. Chcete to teď udělat? Máte potřebu se ztrestat? Potřebujete si ublížit?"
„Jo! Do hajzlu! Jo! Jo! Jo!"
„Kristýno, jsi ještě v práci? Držíš krizovku? To je fajn! Můžeš prosím tě hned teď přijít? Ano, ten pacient z dnešního rána. Je to opravdu akutní. Tak fajn. Jsem u sebe. Čekám tě."
Zatáhl rolety a položil telefon.
„Davide, přijde a pomůže vám. Budu tady s vámi i já. S ní to společně zvládneme."
David si přikryl hlavu pažemi a schoulil se do křesla. Přerývavě dýchal a třásl se. Hauzer se podle Kristýniných instrukcí k jeho stavu už nijak nevyjadřoval a čekal na její příchod.
ČTEŠ
Z(A)TRACENÁ DUŠE
FanfictionTento příběh se začal psát v době, kdy Mery s Davidem zjistili, že si již nedokáží být lhostejní. Jestli před anebo po událostech oné noci ve sklepě, to už je jedno. Dějová linka nemá nic (anebo všechno) společného s událostmi v MK. Autor si v nich...