Z(A)TRACENÁ DUŠE

XLIX. (49. díl)

Zapojil telefon do zásuvky a čekal, až naskočí. Na displeji se objevily nepřijaté hovory. Otec, otec, otec, Mery, Nina (bože, co ta zase chce?), otec, Nina, Nina, otec, otec, Mery, Mery, Rasputin, Mery, otec, otec (ten dneska už podruhé, sakra!). Mezi doručenými zprávami našel výhrůžky od otce, prosby od Niny, ale i několik srdíček a emotikonů od Mery. Usmál se. Nepsala slovy, vyjadřovala se postavičkami, které se objímají a líbají. Postavičkami, které mu mimo jiného sdělují i to, že už se na něj nezlobí. Rozklikl knihovnu a odpověděl jí ve stejném stylu. Vzápětí se mu telefon rozvibroval v ruce. Další virtuální objetí. A hned za ním zpráva – 'Můžu ti zavolat?'

Její číslo vytočil sám.

„Mery?"

„Ahoj. Jak se máš?"

„Chybíš mi."

„Davi, jak ti je?"

„Strašně moc mi chybíš."

„No tak Davi, nebreč."

„Ani nevíš, jak! Strašně, strašně moc mi chybíš."

„Buřti, no tak," konejšila jej.

„Promiň za tu ...!"

„To je dobrý Davi," skočila mu do řeči, „až budeš chtít, tak mi to řekneš. Teď si tím nelámej hlavu."

„Já jen ... dlužím ti to."

„Už víš, kdy tě pustí?" snažila se změnit téma.

David se odmlčel.

„Máme spojení? Haló?"

Ještě stále nebyl schopný říct jediné slovo.

„Haló, Davide, haló?"

„Mery?"

„No, konečně. Už jsem myslela, že to spadlo."

„Já se odsud jen tak nedostanu. Doufal jsem, ale zase se to podělalo," vzlykal.

„Stalo se něco?" zarazila se.

„Hauzer si mne tu chce ještě nějakou dobu nechat," řekl bez bližšího vysvětlování.

„Joj, to je nemilý. Neboj Davi, to bude dobrý. Mám na víkend přijet? Budeš mít vycházky?"

Opět nasucho polkl a utíral si slzy.

„Nebo ti je zase sebrali? Ach, oni ti je sebrali kvůli tamtomu? Jéžiš Davi ...," uvědomila si, jak mu tou nalezenou jehlou nejspíš zavařila ...

„Ale moh' bych na víkend domů," snažil se ji povzbudit. Uvědomil si, že už i ona začíná natahovat.

„No to je skvělý! To je super, Davi!"

„Jenomže ono to má háčky ..."

„Háčky? Jaký háčky?" znejistěla.

„Davi, já poslouchám, povídej."

„Hauzer je mne ochotnej pustit na víkend domů, ale dal si strašně moc podmínek."

„Jakých a proč vůbec? Vždyť venku můžeš dělat ... ach, já zapomněla ... tak co po tobě chce?"

„Třeba to, že budu dnem i nocí pod dozorem Jirky."

„Jirky?"

„Jo, řeknu ti to úplně na rovinu. Ne pod dozorem Jirky, ale pod dozorem psychiatra. A asi můžu mluvit o štěstí, že Jirka je Hauzerův přítel. Kdyby nebyl, tak si ani neškrtnu a budu muset hnít tady."