Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXXII. (82. díl)

„Davide, probuďte se, vstávejte ...," třásl mu Hauzer jemně ramenem.

Nadskočil leknutím.

„Asi ... nějak ... usnul jsem asi ..., promiňte."

„Jste unavený?"

Ani mu nedokázal dát odpověď.

„Máme sezení."

„Jo, já vim," řekl a s námahou se posadil.

„Půjdete se mnou?"

„Jo, půjdu. Moment."

Cítil, jako by jeho tělo bylo z olova. Vlekl za sebou nohy, sem tam se musel opřít o zeď. Točila se mu hlava a srdce bilo, jako kdyby to měla být jeho poslední hodina na tomto světě.

„Posaďte se," vyzval jej Hauzer.

Svalil se do křesla a na pár chvil zavřel oči.

„Davide, Davide, jste tu se mnou?" slyšel jeho hlas.

„Jo. Jo, jsem."

„Jak vám je?"

„Strašně."

„Jste depresivní?"

„Ne, to ne. Nebo jo? Já nevim. Já nevim, co tohleto je. Já už prostě nevim. Chci spát. Jen se potřebuju vyspat. Pak to bude dobrý. Pak zas budu moct. Asi."

„Kdy jste naposledy jedl?"

„Co?"

„Máte hlad?"

„Já nevim."

Hauzer se natáhl pro telefon a zavolal na sesternu.

„Moh' bych si jít lehnout?"

„Ještě ne. Ještě není čas."

„Potřebuju, já strašně potřebuju spát. Nedokážu už stát na nohách."

„Ano Davide, jste malátný a unavený. Já to vidím. Měl jste velice náročný den."

„Jo, bylo toho moc. Moc. Moc. Moc."

„Mohla byste panu Hofbauerovi změřit glykémii?" požádal ošetřovatelku, když vstoupila do místnosti.

Zmateně se na Hauzera podíval. Proč proboha? Jen aby si zase někdo mohl píchnout? To ne tohleto! Tohleto teda ne! Co to má být? Nějaký jeho nový diagnostický trik zase? Pocítil, že se mu srdce rozbušilo ještě víc a v těle se mu napjaly všechny svaly. Zaťal pěsti a přimáčkl paže na hruď. Nikdo do něj píchat nebude! Nikdo už do něj píchat nebude! Ani tahle a ani nikdo jiný!

„Davide, jen jeden prst. Kapku krve. Domnívám se, že vám opět klesl cukr."

Nesouhlasně kroutil hlavou. Nikdo do něj píchat nebude. Nikdo!

„Proto jste nejspíš tak unavený, potíte se."

„Je teplo, proto se potím."

„Ano, je teplo, ale ne takové, abyste měl úplně mokré vlasy. Necítíte to?"

Povolil pěst a sáhl si na čelo. Cítil, že mu zvlhla dlaň.

„Davide, jen kapku krve. Ať víme a ať vám pomůžeme. Jestli chcete, můžete si ten test udělat sám."

Dál nesouhlasně kroutil hlavou. Nic! Nic nebude! Ani on sám do sebe píchat nebude!

„Potřebuji vám udělat ten test, Davide. Je to důležité. Spolupracujte, prosím."