Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXXIII. (83. díl)

„Lidi, urychleme to dneska. Juventus s Realem Madrid, už od sedmi!" snažil se Radek popohnat tempo na poradě a vyzývavě se při tom zadíval na Hauzera v naději, že mu jako jediný další přítomný člen mužského pohlaví vyjádří podporu.

„Fajn. Koho tam máme dál?" zeptala se Nosková.

„Hofbauer David."

„Za mě dobrý," řekl Radek.

„Byl aktivní?"

„Až moc."

„Co tím myslíš?"

„Načapal jsem ho s jednou kočenou. Nejdřív se nenápadně snažili zmizet z haly. Prý jako že jdou na záchod. Oba dva najednou. Fakt strašně nenápadný. Když jsem je přistihnul, už na ní měl ruce."

„Co?"

„Vypadalo to, že se líbali."

„To se mi nezdá," namítl Hauzer a oči od poznámek pozvedla i Kristýna.

„No samozřejmě to oba popřeli. David, jmenuje se David, že?, mi to pak vysvětloval jako že ji v tom bazénu nedopatřením sejmul a ona se nalokala vody nebo co ..."

„David Hofbauer?"

„Takovej tmavovlasej, vousatej, široký ramena, namakaný ruce ... To je Hofbauer, ne?"

„S Evou Částeckou?" zapojila se do debaty Nosková.

„Jo, Částeckou, tou novou," potvrdil Radek.

„Tou?"

„No tak viděl jsem, co jsem viděl. Obírali se a dost se k sobě měli."

„Aha," poznamenala a nevěřícně kroutila hlavou.

Své pochyby měl i Hauzer.

„Dobře. Když opomeneme tohleto ... selhání ... dělal jinak, co mu bylo uloženo? Spolupracoval?"

„Na výbornou. Skupinová aktivita ho moc neoslovila, dal přednost plavání a jel jako dráha. Než teda narazil na tu Evu. Pak už měl ... řekněme ... jiný zájmy."

„Dobře. Dál. Karlo ty?"

„Ne počkej, nech mě to ještě dokončit Petře. Já fakt navrhuju a navrhuju to už po několikátý, abych na ten bazén nedostával koedukovanou skupinu. Vždyť je to hrozný. To tam musím být pořád za policajta a hlídat je, ať se mi tam ... sorry, že to teda tak říkám na celou hubu ... nepáří? Se tam někdy někdo přijďte podívat, jak to tam jiskří. Jsou napůl svlečený, venku za plotem ... Věčně někoho přistihuju se staženýma kalhotama. Ať už jsou to šatny nebo sprchy. A jsou i vynalézavci, co si to chtějí rozdat v parní komoře. Kdybych nečapnul tyhle dva zavčasu, dopadne to stejně. Takže já bych navrhoval udělat záznam, ať se to taky konečně dostane k vedení, udělit jim oběma kázeňský přestupek, sebrat nějakou tu vycházku anebo body ... Já prostě potřebuju, aby si ředitel uvědomil, že tohle je fakt o průser. A já jsem pohybovej terapeut a ne policajt a kárná služba sakra!"

„Já tě chápu Radku. Navrhuji poznamenat tvůj bod a s udílením kázeňského přestupku zatím počkat do doby, než se k němu vyjádří oba zúčastnění. Kdo je pro?"

Všichni přítomní pozvedli ruku.

„A teď popojeďme, ať stihneš ten svůj fotbal ... Hofbauer David. Zůstali jsme u Karly. Karlo?"

„Petře, u mě je to na dýl, už to mám rozepsaný, dnes večer anebo zítra ti to dokončím a vložím mu to do karty. Je toho v něm moc. Bojuje sám se sebou i s okolím. Neví, jak to ventilovat. Tam je ještě moře práce."

„No vždyť to říkám," skočil jí do řeči Radek.

„Radku, slovo má Karla, nepřerušujte ji, nebo ten fotbal nestihnete!"

„Spolupracoval?" zeptal se Hauzer.

„V rámci svých možností ano. Víc budeš mít v tom zápise. Možná bychom si nad to ještě na chvíli zítra nebo pozítří měli sednout sami dva, ať to tady nezdržujeme, když hraje ten Real."

„Dobře. Kristo ty?"

„Za mě taky dobrý."

„Povede se ta hypnóza, myslíš?"

„Zatím nedokážu říct. Hypnabilita tam je, odhaduju, že dokonce až střední, což je dobrej předpoklad, ale zatím postrádám dostatečnou důvěru. Budu se teď soustředit hlavně na to, aby se dokázal uvolnit a mluvit. Tam bych v tomhle momentě viděla největší prostor k nějakýmu posunu vpřed. Má snahu spolupracovat. Jen si stěžoval, že má pocit, že je toho na něj moc, že to nezvládá a potřeboval by zvolnit. Tak bys s tím možná měl něco udělat, ať ho neuštveš. Byl dost vyřízenej."

„Víš kolik jsem mu naměřil glykémii, když ke mně dneska odpoledne přišel?"

Tázavě se na něj zadívala.

„3,4! Zase nic nejedl!"

„Ach, to mě nenapadlo," zarazila se.

„Nevadí. Kdokoliv z vás teď bude mít pocit, že v tomhle směru nějakým způsobem hapruje, změřte si ho nejdřív. Jinak - měl někdo z vás dojem, že by měl akutní myšlenky na automutilaci? Kristo?"

„Chvilku jsem měla pocit, že o tom může přemýšlet, ale zůstalo to nevysloveno a ani to neventiloval jinak."

„Radku?"

„Když jsem ho konfrontoval, byla tam jasně viditelná potlačovaná frustrace. Bylo patrný, že to pak ze sebe vybíjel v bazénu. Musel jsem ho na konci z tý vody doslova vykopat. Jinak nic."

„Karlo?"

„V jedné vypjaté situaci jsem se ho zeptala, jestli takové myšlenky má a popřel je. Ten svůj stav bezvýchodnosti pak zpracoval jinak. Víc budeš mít v záznamu."

„Dobře. Tímto by moji pacienti končili. Zdeno, teď ti tvoji." ...