Z(A)TRACENÁ DUŠE

LVI. (56. díl)

„Lidi zlatý, začínám být unavená. Půjdu spát," oznámila Bíba a začala sklízet ze stolu.

„Jen to nech, my to uklidíme," nabídla se Mery.

„To bys byla hodná. Dneska fakt nějak přetahuju."

„Jen jdi spát paní Bojanová. A djěkuju za večéři."

„Nemáš zač, Romane. Konečně jednou něco jinýho než ty tvoje rohlíky, viď?"

„Jdu si pro vodu," řekl David, když Bíba zmizela v domě.

„Teto, tobě není dobře, že jo?"

„Ale to je dobrý, Davídku."

„Máš tu tlakoměr?"

„Jo, Jirka ho má v kabele."

„Tak pojď, změříš se."

„Ale Davídku ..."

„Žádný Davídku. Pojď teď hned nahoru."

„Tak dobře no ..."

„Á tady ..."

„Co to je? Davide? Bíbo?!?" vyhrkl překvapeně Jiří.

Oba leknutím zdřevěněli.

„Nic. Jen jsem chtěl vědět, jakej má Bíba tlak."

„Jen tak čirou náhodou jsi chtěl vědět, jaký má Bíba tlak? A to ses jí nemohl zeptat dole u ohně? To sem musíte chodit takhle na tajno?!?"

„To není na tajno! Šel jsem si pro vodu, tak mě napadlo, že se jí zeptám a ona nevěděla, tak jsme ho šli změřit."

„Jo a proto ti tady teď leží na posteli a ty máš v uších fonendoskop? Davide!"

„Běžná praxe, co se čílíš Jirko?"

„Co se čílím? Přijde mi, že mi oba něco zamlčujete!"

„Ale Jirko, Davídek mě jen kontroloval než půjdu v týdnu ke Staňkovi. Chtěla jsem mít trochu klidu. Vždyť víš, jaký z toho mám vždycky nervy."

Jiří se vyzývavě zahleděl na Davida i Bíbu. Ti nehnuli ani brvou.

„No jen aby!"

„Sháněl jsi mě?" zeptala se, aby přerušila trapné ticho.

„Jo. Co jsem to jen ... Kam jsi uklidila ty nové brikety? Kluci by si ještě dali nějakou klobásu a já už jsem všechno, co bylo u grilu, spálil."

„Jsou v kůlně, hned vlevo na druhý polici."

„Děkuju."

„Fíha, tak tohleto teda ... to bylo tak tak ... No a co? Co jsi naměřil?"

„Musíš odpočívat a nehonit se," odpověděl David. „Jdi si lehnout, dobře se vyspi a hned v pondělí jdi za Staňkem."

„Tak jo, pane doktore," řekla a přátelsky jej štípla do tváře.

David se usmál. Tohleto mu dělávala, když byl ještě malý kluk.

„Dáš si ještě klobásu?"

„Ne, díky. Jsem najedenej."

„Tak jednu snad ještě sneseš, ne?" vyzval jej Rasputin.

„No tak poslední teda ..." Když už to má být poslední, kterou letos opečenou z grilu uvidí ...