Z(A)TRACENÁ DUŠE

XII. (12. díl)

"Ahoj Davide, rád tě vidím. Jak ti je?" pozdravil jej Jiří.

„Co jak mi je? Normálně mi je."

„Nechceš o Kroměříži mluvit?"

„Není co sdělovat. Rc prc jedna dvě Honza jde ... Píšu si teď deníček, zaznamenávám si číslíčka, odškrtávám políčka a kreslím grafíčky. V pátek ho předložím porotě. Jinak nic. Ani lepší, ani horší, nic. Jestli to má mít už teď nějaký efekt, tak mne to asi zase nějak minulo."

„Nejsi zbytečně pesimistický? Vždyť jsi teprve na začátku."

„Ten deníček by tě mohl jako psychiatra zajímat. Jestli chceš, můžeš si ho přijít prohlídnout."

„Tak vítej zpátky."

V šatně narazil na Lucii.

„Jaká byla dovolená?" zeptala se zúčastněně.

„Dobrá," vyřešil odpověď jedním slovem. Pochopila, že z něj víc nedostane, a tak v konverzaci už dál nepokračovala. Ať si Hofbauer nechá ty svý Bermudy pro sebe.

„Máš tu konečně svýho donchuána," řekla jen směrem k Mery, když přišla na příjem.

„Davide, ahoj, jsem ráda, že jsi zpátky."

„Jo, to já taky. Máš tam něco pro mě?"

„Teď zatím ne, nikoho nevezou."

„Chtěl jsem ti poslat pohled, ale v trafice došly známky," zavtipkoval, aby řeč nestála. Prohlížel si ji od hlavy k patě a uvědomoval si, jak moc mu ten pohled na ni chyběl. A vypozoroval, že ona se na něj dívá zrovna tak.

„Co děláš dneska večer?" vypadlo z něj nečekaně.

„Teď už nic. Ráda se s tebou sejdu," pravila a srdce ji zaplálo nadšením.

Měla strach z toho, s čím se David do práce vrátí. Z Kroměříže sice dostala několik zpráv, ale nedokázala si z nich nic konkrétního vyvodit. Díky bohu vypadá docela v pohodě.

„No tak jo, v osm v nonstopu na šipky?"

„Nechceš jít někam jinam? Není to blbý vůči Karin?"

„Karin?"

„No Karin."

„Jo Karin ... Ta má teď novej objekt. Takovýho blonďáka, co ji tam tak dlouho balil, až nejspíš sbalil, neb mi poslala zprávu, že si teď chce dát na nějakou dobu pauzu."

„Takže jste to ukončili?"

„Jestli spolu dál spíme se ptáš?"

„No tak asi jo, na to se ptám." Sama sebe překvapila, když se dokázala Davida zeptat takhle na přímo.

„Ne, nespíme! Spokojená?" bouchl dlaní o pult a odešel.

Mery jen nasucho polkla. Svým dotazem se ho nechtěla dotknout. Ale copak by si ho mohla pustit blíž k tělu, když by věděla, až on a Karin to spolu táhnou po nocích dál?

Celý den přemýšlela, jak se postarat o to, aby ho vytáhla alespoň na malou procházku městem. Šipky v nonstopu sice OK, nejspíš ho ale stejně porazí a pocuchá mu tím ego. Daleko raději by s ním byla úplně sama. S každou další odpolední hodinou v ní rostlo napětí. Nemohla se dočkat večera.

David se věnoval běžným pracovním aktivitám a na domluvenou schůzku pomýšlel jen ve chvílích, kdy se s Mery náhodně setkával.

"Doktore Hofbauere," vtrhla do šatny zadýchaná Mirka, „ani se nepřevlékejte, volá vás Rasputin. Přivezli pacienta po autonehodě a bude prý nutně potřebovat vaši pomoc."

„Jo, hned jdu," odpověděl a sotva dopnuté kalhoty si zase svlékl.

V umývárně už na něj čekal Roman.

"David, já nevím, jestli si neměl nějaký plány teď po práci, ale tohle bude fakt naročná zaléžitost. S nikým jiným než s tebou bych si na to netróufnul."

„Jo to je dobrý. Neřeš to."

„Neměl jsi mít rande s Mery?"

„S Mery?"

„V nonstopu přece. Slyšel jsem, jak jste se domlouvali."

„Jo aha. No jo. Chce si to se mnou rozdat ... v šipkách ..."

„Tak to ti přeju hodně štěstí, ona je zatráceně dobrá," zkonstatoval Roman.

David se jen pousmál.

Operace pacienta se komplikovala ve všech směrech. Po třech hodinách marné snahy mladý muž zemřel.

„Dělali jsme, co jsme mohli."

"A vždyť já vim. Jen prostě kdyby se to tak nepodělalo a pořád to neprotýkalo. Pak do toho ten masivní infarkt ... Všechno, všechno na hovno tohleto!"

„Pojď David, potřebuješ panáka."

Bar zel prázdnotou. U stolů posedávalo pár mileneckých dvojic a na baru osamocená Mery. Když uviděla Davida s Rasputinem, zarazila se. Byla přece domluvená jen s Davidem?

"Mery promiň, že se David na match dostavuje až teď. Odtáhl jsem ho neplanóvaně na sal. Už se sem chystal, ale bez něj bych to tam fakt nedal."

„Tak alespoň někdo zachráněn," řekla a upila z vína.

„Nezachráněn. Zůstal nám ležet na stole," pronesl suše David a objednal dvě vodky.

Mery viděla, že s ním dnes už nic nebude. Ani šipky a ani nic jiného. Seděl sklesle na barové stoličce a i když jí občas věnoval pohled, vycítila, že chce být sám. Dopila víno a vydala se domů.