Z(A)TRACENÁ DUŠE

XXXIX. (39. díl)

„Ahoj. Tady Petr Hauzer. Měl bych na tebe dotaz. Nemohla by ses mi prosím tě přijít dneska dopoledne podívat na jednoho pacienta? Co? Nastává u něj opakovaná automutilace a potřeboval bych konzult. Mám ho teď přispanýho po ECT, tak bych to nejraději zvládnul, když o sobě ještě neví, aby se moc nerozrušoval. Jo, jo, jedenáct je dobrej čas. Chceš se stavit nejdřív u mě a probrat ho anebo se sejdeme rovnou na pětce? Tak jo, pošlu ti to mailem a v jedenáct tam. Zatím. Ahoj, ahoj a díky."

Položil telefon a zahleděl se do počítače. Potom sluchátko zvedl znovu a nakázal sestře důkladnou prohlídku Davidova pokoje a jeho osobních věcí. Příčilo se mu to, ale včerejší večer pro něj byl jasným znamením, že si David pravidla jejich dohody začal vykládat po svém.

„Tak co potřebuješ?" zeptala se, zatímco si prohlížela Davidovy pozákrokové dokumenty.

„Mám obavu, že v tom pokračuje. Anebo má tendence v tom pokračovat a to asi hodně rychle. Takže mi do toho nejspíš začíná pořádně padat."

„Není nejlepší přesunout ho rovnou na pavilon 6B a dál to nechat na nich?"

„V noci jsem o tom hodně přemýšlel, ale ještě nevím. Chtěl jsem se o tom poradit nejdřív s tebou."

„Pro mne by to byl první krok."

„Já ti pořád nevím. Nepozdává se mi to."

„Co se ti nepozdává? Na něčem se s ním dohodneš a on v tom pak za zádama zvesela pokračuje dál? Jeho volba je jasná. Na 6B s ním. Jasnej případ. Víc bych neřešila."

„On by uzavřený oddělení nedal."

„Jak nedal? Co je tohleto za úvahy, Petře? Máš snad na něm nějaký osobní zájem? A i kdyby, tak právě v rámci toho osobního zájmu bys ho měl poslat tam."

„Chtěl jsem hlavně, aby ses na něj podívala fyzicky a dala mi pokud možno co nejpřesnější odhad na stáří těch ran. Ostatní už si pořeším sám."

„To není problém. Po nohách si jde, že?" zeptala se a odkryla Davidovu deku.

„Tady," řekl a povytáhl mu nohavice šortek.

„No, ten teda jede!"

„Dokážeš odhadnout, jestli mezi tím může být i něco ze včerejška?"

Terapeutka začala zkoumat Davidovu kůži.

„Nezdá se mi. Všechno minimálně tři a více dnů starý, otok už mu krásně mizí. Máš podezření, že se něco dělo i včera?"

„Právě, že mám. Proto jsem si tě sem zavolal."

„Jestli něco má, tak to bude mít jinde. Vždycky to byla jenom stehna?"

„Nejčastěji stehna."

„Jiná místa?"

„V minulosti i do boků a pod jazyk."

„Tak jo, podíváme se," řekla a stáhla Davidovi kalhoty.

„Boky má čistý. Podbřišek i břicho v pořádku. Zbytek noh čistý. O pažích si netroufám cokoliv říct, ty má jako bitevní pole, ale to bude nejspíš vaše práce. Jazyk v pořádku, ústní dutina taky čistá ... No, tady možná ..."

„Co?"

„Má hodně zatvrdlou a oteklou šíji a ten otok přechází do ramene. Když se na to podívám líp ... Tady vidím dvě ranky."

„Od jehly?"

„Možná."

„Možná?"

„Jsou dost daleko od sebe a ten otok ... Ale jo, tohle může být od jehly a je to hodně čerstvý."

„Tak přece jenom!"

„6B, dřív než se úplně probudí?"

„Ještě s tím chci chvíli počkat."

„Petře, tady není čekat na co! Prostě ho tam šoupni. Patří teď tam! Je to potřetí během pár dnů, co na sebe sáhnul. Tady už není co řešit!"

„Popřemýšlím o tom. Díky za konzult."

„Nemáš zač. Kdybys cokoliv dalšího potřeboval, tak se ozvi. Tak zase někdy. Ahoj."

„Ahoj."

„Mohla byste pana Hofbauera začít probouzet a zařídíte pak jeho převoz na mé oddělení, až toho bude schopný?" požádal sestru.

„Jistě."

„Jak vám je?" zeptal se, když pozdě odpoledne vstoupil do Davidova pokoje.

„Jde to."

„Ještě je vám špatně?"

Kývl na souhlas.

„Už jste jedl?"

„Ne."

„Máte chuť k jídlu?"

„Zatím ne."

„Dobře, zkusíme to s banánem a pošlu vám sem nějaký nutridrink. Včera vám sjela hladina cukru, měl byste si to jídlo lépe hlídat."

„Budu."

„Vůbec Davide ... potřeboval bych si s vámi velice vážně pohovořit."

Tázavě se na něj zahleděl.

„Děje se něco?" Provedl něco?

„Až se najíte, jste ve stavu, kdy byste za mnou mohl přijít?"

„Jo, asi jo," odpověděl a ještě stále nechápal, co po něm Hauzer vlastně chce.

„Tak se uvidíme za půl hodiny. Bylo by dobré, kdybyste si do té doby doplnil deník. Křivku náladového grafu nevyplňujte do detailů, tu bych s vámi chtěl udělat ve větším měřítku osobně.

„Dobře."

Ulomil špičku banánu a začal loupat slupku. Křivka náladového grafu ve větším měřítku ... Co je tohleto zase za výmysl? Spolkl první sousto a záhy pochopil, že tudy cesta nepovede. Do záchodu opět vyprázdnil obsah žaludku a zbytek banánu raději zahodil do koše. Nutridrink už naštěstí nevyzvracel. To byl zase den, včera. Mery ještě pořád za 100 bodů, ale ten dojezd ... Ani si nepamatoval, kdy a jak se dostal do postele. Otevřel noční stolek a chtěl si vzít deník, aby udělal Hauzerovi radost. Co to? Přišlo mu, jako kdyby byly všechny věci zpřeházené. Že by do něj včera večer vzteky kopnul? I to je možné. Ach jo. Tyhle dočasné výpadky paměti ... Vyhrabal tužku a začal vyplňovat.