Z(A)TRACENÁ DUŠE

XXXII. (32. díl)

„Neslyšíš něco?"

„Co?" vytrhl se z myšlenek na svou vlastní neschopnost.

„Jako by někdo volal!"

Vyskočil a začal se rozhlížet.

„Co je, co se děje?" zakřičel směrem k volajícímu a rozeběhl se k němu.

Mery rychle posbírala těch pár věcí vysypaných z kabelky, Davidou vestu a pospíchala za ním.

Když jej i mladíka volajícího o pomoc doběhla, byla s to zaznamenat už jenom poslední část konverzace.

„Kde je?"

„Tady kousek v aleji."

„Volal's sanitku?"

„Ještě ne."

„Proboha! První co dělám, volám! Dělej! Volej! Nečum tak blbě a volej!"

„Já, já, já nevím, co jim mám říct!"

„Dej to sem! Jak se to tu jmenuje?"

„Bagrák."

„Co?"

„Bagrák!"

„Tak jo. Počkej, nejdřív ho chci vidět. Jak je to ještě daleko?"

„Tady kousek. Nemoh' jsem nikoho najít."

Udýchaní doběhli k aleji kousek od rybníka. David se sklonil k asi sedmnáctiletému chlapci, který se marně pokoušel popadnout dech.

„Jak se jmenuješ? Můžeš ještě mluvit a dejchat? Kam jsi to dostal?"

Místo odpovědi se dočkal jen chrlení.

„Co je, co se děje?" ptala se Mery, která je opět doběhla.

„Dělej, volej!" řekl David a podával ji chlapcův telefon.

„Jak se jmenuje?"

„Že neumře?"

„Neumře, když budeš spolupracovat! Jak se jmenuje?" zopakoval svou otázku.

„Ví že je alergickej?"

„Já já já nevím."

„Ježíš, jak se jmenuje? Kolik mu je? Jak je to dlouho, co se to stalo? Nevejrej jak sůva z nudlí. A dělej, mluv!"

„Dobrý den Černá. Mohli byste nám poslat sanitku do aleje k ..."

„Bagráku!"

„... k Bagráku. Je tu asi šestnáctiletý chlapec bodnutý vosou s prudkou alergickou reakcí. Ano ještě dýchá sám."

„Řekni jim, že dlouho už sám dejchat nebude. Pořád otýká a už se začíná dusit," diktoval David a položil chlapce na zem.

„Co? Všechno máte v terénu?"

„No to si snad dělaj prdel, ne?" nadával, zatímco mu zakláněl hlavu.

„Pošlete vrtulník z Olomouce?"

„Z Olomouce! To mi tu mezitím zařve do háje!"

„Dobře, budeme čekat. Je u něj lékař, poskytuje mu první pomoc. Má u sebe 0,3 miligramu adrenalinu. Ne, ještě neinjikoval. Ale hned bude."

David tázavě pozvedl oči směrem k Mery. Přeskočilo jí? Ta akorát volnou rukou vysypávala do hlíny obsah kabelky.

„Halelůja!" zapěl a natáhl se pro epipen, jež se objevil mezi tisíci a jednou věcí, které s sebou měla. Fajn, všechny své poznámky o zbytečnosti onoho dámského atributu bere zpět. Její epipen tomuhle klukovi teď nejspíš zachrání život. Odstranil víčko a aplikoval chlapci do stehna dávku adrenalinu.