Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXIX. (69. díl)

Kde to jsem? Ptal se sám sebe, když se probudil. Rozhlížel se po místnosti a nechápal souvislosti. Tohle je JIP. Ale kde? Vlevo nebo vpravo? To sebou zase někde praštil? Prohlížel si své tělo a shledal, že žádný další obvaz ani náplast mu nepřibyly. V místnosti byl sám. Opět napojen na přístrojích a infuzi. Že by důsledek té hádky na interně? Ale přikurtovaný není. Co to je tohleto sakra? Co se zase stalo? Klesl na polštář a snažil se pochopit, co se děje. Teď už nechápe nic. Cítí se jako kdyby proflámoval noc. A při tom je ... je noc? Ano, je noc. Venku je tma a v místnosti je utlumené světlo. Uvědomil si, že má hlad a žízeň. Sakra! Sakra! Sakra! Co je tohleto za bordel? Zmáčkl zvonek na sestru.

„Dobrý večer," pozdravila jej.

„Kde to jsem?" zeptal se a opřel se o lokty.

„V kroměřížské nemocnici na jednotce intenzivní péče."

„Jak jsem se sem dostal?"

„Doktor Holý vás nechal převézt k nám."

„Proč?"

„Zdálo se mu, že máte příliš nízký tlak a špatně dýcháte."

„Aha."

„Chcete něco k jídlu? Máte hlad?"

„Jo, to mám. Děsnej."

„Tak momentíček vydržte. Něco vám přinesu a pošlu za vámi lékaře. Přál si vás vidět, až se probudíte."

Seděl na posteli a jedl polévku. Luxus na max. Konečně něco do žaludku. Ani si není schopný vzpomenout, kdy jedl naposledy. Muselo to být ale hodně dávno, když má teď takový hlad. Není si ani schopný vzpomenout na to, jak se dostal sem. Vlastně si z posledních dnů nepamatuje skoro nic. Do háje!

„Dobrý večer," pozdravil jej obličej, který ještě neznal.

„Dobrý."

„Jsem doktor Prášil, kolega doktora Holého. Dnes v noci jsem váš ošetřující lékař."

Kývl na souhlas.

„Jak se cítíte?"

„Jako po třídenním mejdanu."

„To jsem rád, že máte smysl pro humor."

„Mně ta kocovina moc vtipná nepřijde."

„Následek komoce a medikace. Ještě pár dnů to potrvá. Chcete nějaká analgetika?"

„Ne, proboha ne! Už žádný sračky!"

„Pardon?"

„Nic. Promiňte."

„Pane Hofbauere, na přání profesora Hauzera a doktora Holého se vás snažíme držet na nulové medikaci. Je na vás, abyste si řekl, když budete něco potřebovat."

„Myslím, že nic nepotřebuju."

„V infuzi máte živiny a minerály pro lepší kondici, jinak nic."

„Jo, všimnul jsem si. Kolik je hodin?"

„Čtvrt na dvanáct."

„Jak dlouho jsem spal proboha?"

„Pospal jste si. Jste ještě unavený?"

„Jo, to sem."

„To je v pořádku. Jen si odpočiňte. Jste tu sám, budete mít klid. Jen vám sestra ještě jednou přijde nabrat krev, tak vás bude možná maličko rušit."