Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXXVI. (86. díl)

„To je divný, dneska se celej den neozval."
„Třeba toho má moc."
„Asi jo."
„A nezkusíš mu zavolat?"
„Už je dost pozdě."
„Možná mají nějaký večerní seminář nebo tak něco. Jak dlouho tam vlastně ještě bude?"
„To netuším."
„Vy se o tom nebavíte?"
„Ale jo, bavíme. Jen on je do toho najednou tak zažranej, že bere nový a nový projekty a pořád si to prodlužuje."
„No když mu to Bojan akceptuje ... Jen aby ti pak do tý Afriky neodjel úplně, víš?"
„Nestraš Vali!"
„Nikdy nevíš, co se takovýmu chlapovi může prohnat hlavou."
... Davidovi místo Afriky možná tak jen elektrickej výboj, pomyslela si Mery a dopřála si doušku vína.
„Co je? No tak mu zavolej sakra! Já se na tebe nemůžu takhle dívat!"
„Víš co Vali? Půjdu domů. Nějak mě to dneska ... jsem unavená."
„Tak jo. Platím já. A taky půjdu. Zítra máš volno, tak se pořádně vyspi. A když budeš chtít být škodolibá, tak si vzpomeň, že jsou lidi, co tvrdě pracujou. Jako třeba já."
„Potvoro," řekla Mery, „ty si pak na mně vzpomeň o víkendu. V sobotu i v neděli. Takže zatímco ty s Růžou budeš ležet u vody, já budu přerozdělovat pacienty a vyplňovat lejstra."
„Tak jo, už nezávidím. Máš to horší. Chceš doprovodit domů?"
„Ne Vali, to zvládnu sama. Ještě se trochu projdu, ať si provětrám hlavu."
„Pa pa," rozloučila se Valerie.
Mery počkala, až zajde za roh. Přesvědčila se, že má v kabelce klíče od Viktorova bytu a vydala se na cestu.

Položila seznam na stůl a začala odškrtávat věci, které již dala do kufru. Viktor toho na těch prvních pár týdnů moc potřebovat nebude. Jen by měla počítat s tím, že se na konci léta ochladí a bude se mu hodit teplejší oblečení. Bačkory. Sakra bačkory. Má on vůbec nějaké bačkory? Otevřela botník a snažila se najít něco, co by se jako bačkory dalo použít. Nenašla nic. Ani pantofle na léto tu nemá. No nic. Tak zítra ráno ještě rychle zajde do obchodu a nějaké mu obstará. Ostatní se jí podařilo dát jakž takž dohromady.
Zaklapla víko kufru a udělala si čaj. Ještě poklidí ten svinčík, vyprázdní lednici a odpadkové koše a půjde domů. Viktorova matka sem sice bude chodit a možná se sem i na nějakou dobu nastěhuje, aby byl malý Viky v domácím prostředí, ale nepořádek po Viktorovi jí tu nechávat nebude. Důkazy jeho závislosti zlikvidovala už ten večer, co se nechal odvézt na detox. Ani Jiří nechápal, jak se mohl k takovému množství léků dostat. A ještě víc nechápal, jak mu mohl Viktorův stav uniknout. Jemu! Byl z toho opravdu špatný. Zítra se za to chce jít Davidovi omluvit. Protože David byl ten, kdo si všiml. Jenom jej nechtěl poslouchat, protože si myslel, že je pouze svědkem boje dvou kohoutů na jednom smetišti ... Je ráda, že se Viktor rozhodl pro léčbu. Jestli ji ale těší, že se pro ni rozhodl právě v Kroměříži, to neví. Pro Viktora je to tak prý lepší. Být co nejdále od domova a začít nový život. No tak jo. Když to Jirka říká, tak to asi i tak bude. Ujišťoval ji, že pravděpodobnost setkání Viktora s Davidem je téměř nulová, ale ona stejně nevěří tomu, že se tak nestane.

David ... od včerejška o něm neslyšela. Poslala mu několik zpráv, ale na žádnou se neozval. Snad mu zase nesebrali telefon. Ještě včera se jí zdálo, že dostala geniální nápad. Překvapí jej stejně, jako překvapil on ji. Dnes už to ale tak růžově nevidí. Třeba ji ani nebude chtít vidět? Třeba mu zase není dobře? Třeba je zase totálně utlumený a celé dny prospí? Vzpomněla si na jejich poslední setkání a opět se rozplakala. Jiří jí radil, aby si teď na nějakou dobu dala pauzu a posbírala se. A co udělá místo toho? Ani do víkendu nepočká ... Ještě jednou se odvážila navolit jeho číslo.      

 „Haló?" ozvalo se na druhé straně.
„Davi, ahoj. Už spíš?" vzlykla a vzápětí si rychle poutírala slzy.
„Kdo volá?"
„Davi, to jsem já, Mery!" Sakra! Už je zase mimo! To ne, to ne, to ne!
„Davi jak ti je?"
„Už sem napůl spal. Jsem dneska oblbnutej práškama. Promiň, jsem tě hned nepoznal."
„Jsi v pohodě?"
„Jo, jo, nic se neděje. Jen mám zítra ráno další ECT a Hauzer si myslel, že bude lepší, když si mě předmedikuje."
„Aha. Měl's těžkej den?"
„Jo, bylo toho moc. Už jsem ani neměl sílu se ti ozvat. Ale myslel jsem na tebe. Hodně sem na tebe dneska myslel."
„Já na tebe taky Davi. Tak dobrou noc a dobře se vyspi."
„Jo, s těma benzákama, co mám teď v krvi, to půjde samo."
„Tak pa pa."
„Ahoj," odpověděl a zavěsil. Po chvíli si uvědomil, že si není jistý, zda se mu to jen nezdálo. Znovu se natáhl pro telefon. 22:26 přijatý hovor od Mery. Tak jo, nezdálo se mu to, byla to fakt ona. Položil hlavu na polštář a opět zavřel oči.