Z(A)TRACENÁ DUŠE

XIX. (19. díl)

„Díky Jirko," řekl, když od policisty přebíral své osobní věci a dostal svolení opustit služebnu.

„To je samozřejmý Davide. Vždycky jsem tu pro tebe, na to se můžeš spolehnout."

„Já vím. Jen prostě ... Tohle bylo fakt blbý," odvětil a začal protahovat pásek poutky u kalhot. Sláva, konečně mu nebudou padat. Otevřel peněženku, aby zkontroloval, zda mu do ní vrátili občanku. Řidičáku se teď holt musí na nějakou dobu vzdát. Ale čert ho vem! Teoreticky i prakticky - auto nejezdí na papíry, ale na benzín.

„Asi sem někde ztratil mobil," zkonstatoval suše.

„Ale neztratil. Zůstal v autě. Když jsme tě s Romanem přijeli vyzvednout, ležel na místě spolujezdce."

„Aha."

„Potřebuješ si zavolat? Mery?"

„Ta mě teď musí proklínat. Byli jsme domluvení, že se jí ozvu."

„Roman už s ní mluvil."

„Dopr..."

„Neboj, pojal to jemně. Detaily neví. Je na tobě, co jí budeš nebo nebudeš chtít říct."

„Tak alespoň že tak."

„Máš hlad?"

„Nevim."

„Pojď, v autě sedí Rasputin. Dojedeme se někam najíst a pak rozvážíme, co uděláme a ...," Jiří větu už nedořekl.

„Tak tady jsi ty zmetku!"

„Karle prosím tě ovládej se. Vždyť se zase tak nic nestalo!"

„Jo nestalo jo? Volali mi od Apolináře, že tam přivezli zfetovanýho Davida. V čem jedeš ty prevíte? Ostudu na celou Prahu mi budeš dělat? Čím jsem si to zasloužil?!?"

David odvrátil hlavu a situaci nekomentoval. Až když ho Hofbauer starší držel pod krkem, ohnal se po něm.

„Ale no tak Karle, nech si to vysvětlit!"

„Co vysvětlit!?!"

„Táto přestaň prosim tě!"

„Tady není nic k vysvětlování. David tímhle překročil všechny možný meze a on to moc dobře ví! Zítra ráno nastupuje do Bohnic na detox. Papíry už jsem vyřídil, zrovna je sem vezu."

„Ale Karle ..."

„A je to i tvoje vina Jirko! Už přes rok ho kryješ a všechno mu akceptuješ! A kde je výsledek? Řídí zfetovanej! Já se nebudu ptát, co tady v Praze dělal, nebudu řešit, odkud to svinstvo bere a co za svinstvo vůbec bere. Budu ale řešit, aby s tím okamžitě přestal a dostal svůj život pod kontrolu! Taková ostuda! Víš jak mi bylo, když mi Randák volal, že tam mám syna?!? Jak by bylo tobě, kdyby ti ve všední den po obědě zazvonil telefon a někdo ti řekl, že je Matyáš zdrogovanej na záchytce? Ty bys to taky jen tak nechal být!?! Toleruješ Davidovi všechno, manipuluje si s tebou jak chce a tohleto! tohleto je výsledek! Pamatuj si, že po tomhletom teď udělám maximum pro to, aby ho zbavili svéprávnosti! Ostudu mi dělat nebude!"

David celé scéně mlčky přihlížel. Nedokázal v sobě najít sílu na to, aby se zastal Jiřího ani sám sebe. Jeho otec tu teď stojí, vylévá si vztek a frustrace z toho, že nad ním nemá kontrolu, ale přitom neví zhola nic. Ale pravda ho stejně nejspíš ani nezajímá. Jediné, o co tady jde, je čistý Hofbauerovský štít, na který jeho vinou opět přibylo pár nevzhledných škrábanců.

„A kam vůbec jdete? Jak je možný, že si tady chodí po ulici?"

„Protože nic nezákonného neudělal Karle. Kdybys chtěl jenom trochu naslouchat a chtěl situaci pochopit, tak už jsem ti to vysvětlil."