Z(A)TRACENÁ DUŠE

V. (5. díl)

Druhý den ráno se vůbec netěšila do práce. Věděla, že se dnes s Alešem potkají a jestli právě teď něco nepotřebovala, tak to byl přesně ten nechápavý a ukřivděný výraz, proč okamžitě nereaguje na jeho zprávy. A pevně doufala, že se dnes neuvidí ani s Davidem. Ještě pořád si nedovedla vysvětlit, proč to včera večer tak rychle uťal a poslal ji pryč ...

Samozřejmě, že v šatně narazila na oba dva.

„Dobré ráno," pozdravila.

„Dobré ráno," odpověděl David a dopnul si bundu až ke krku. Ani se na ni nepodíval.

„Ahoj Mery," řekl Aleš a políbil ji na tvář.

„No no, tolik romantiky hned po ránu. Ještě nám tu začněte s červenou knihovnou," rýpl si David a přibouchl za sebou dveře.

„Blbec! Proč ses mi včera neozvala? Několikrát jsem ti volal."

„Já vím. Nebylo mi dobře. Promiň. Potřebovala jsem dodělat nějakou práci a pak jsem šla hned spát."

„Mery, jsi v poslední době pořád tak unavená. Co kdybychom spolu na víkend odjeli někam pryč? Dva dny wellnessu někde na Šumavě by ti určitě udělaly dobře. Vzpomeň si, jak krásně sis odpočinula na dovolený. Ani jeden z nás nemá službu, to se taky tak často nesejde ..."

„Táta mne prosil, jestli bych ho v sobotu nedovezla za tetou. Dlouho ji neviděl a už se tak těší," vymyslela si rychle výmluvu a doufala, že ji Aleš neprohlédne.

„Ale no tak to je jasný. Tak si tě rezervuju alespoň na neděli. Uděláme si prima výlet, jo?"

„Já se ti ještě ozvu. Možná tam zůstaneme i přes noc. Teta slaví a byla jsem jmenována do uklizečský čety."

„Tak to mi o tý tetě budeš muset povyprávět. Asi je to pořádná generálka, když to má takhle předem zorganizovaný. Nemáte vy to v rodině?" zažertoval a přitiskl ji k sobě.

Po zádech jí přeběhla zimnice a z jeho objetí se vymanila. Ne, takhle už to dál nejde. Bude muset Aleše odstavit. Ať dělá co dělá, nedokáže si pomoct a jeho náklonnost opětovat.