Z(A)TRACENÁ DUŠE

LIII. (53 díl)

„No kluci, kde jste celou dobu?" zeptala se Bíba, když se konečně objevili za plotem.

„Táta nás poslal na kolo, tak jsme se byli projet, ne?"

„Kam jste si vyrazili?"

„Přece do tý Tisý."

„Joj, to je dálka. To určitě máte hlad!"

Maty s Davidem se na sebe vzájemně podívali a pousmáli se. Ona se prostě nezmění.

„Jo, já bych teda něco zakous', mami."

„Tak se běžte ovlažit a já vám zatím něco připravím."

„Ale něco malýho teto. Před chvílí jsme jedli," řekl David a přetáhl si přes hlavu propocené tričko. Těch téměř osmdesát kilometrů mu dalo do těla daleko víc, než čekal. Holt netrénuje no. Až se vrátí domů, musí se do toho opřít.

„Jo, jo. Mám tu pro vás plno dobrot. A večer grilujeme. Jirka už nakládá maso. Bude krkovička od řezníka Vaňka. To si pošmáknete kluci."

„Tak já, s dovolením, bych se ospršil jako první," přihlásil se Maty a vydal se do pokoje pro věci.

David se posadil na zápraží a zahleděl se do trávy. Chvíli si prohlížel stébla a pak se i se svými myšlenkami začal propadat do prázdna.

„Co je Davídku?" všimla si jeho rozpoložení Bíba.

Zavrtěl hlavou a trpce se pousmál.

„Užil sis to s Matym?"

„Jo, to jo, bylo to fajn."

„Jsem rád, že's přijel," řekla a posadila se vedle něj. Vzala si do dlaně jeho ruku a začala ji hladit po hřbetě.

„Bude to dobrý, uvidíš."

„Já vím teto," odpověděl, položil svou ruku na tu její a nuceně se pousmál.

„Za hodinu tu máš Mery, Jirka pro ni sjede do města."

„Jak ti je?" zeptal se, aby svedl hovor jiným směrem.

„No, tak ..."

„Počkej, děje se něco?" zpozorněl, když si povšiml, že se svou odpovědí váhá.

„Davídku, tady raději ne. Ať to neslyší Jirka. On by se určitě zbytečně vyděsil, vždyť ho znáš."

„Kolik máš tlak?" zeptal se a začal jí měřit tep.

„Davídku, vždyť říkám, teď ne. Počkej s tím chvíli než Jirka odjede."

„Ne, nebudeme čekat. Kolik máš ten tlak? Píšeš si to ještě pořád?"

„No dobře no, já ti to donesu."

„Teto, začínáš mne děsit!"

„Klid Davide, všechno mám pod kontrolou."

„Jo, to určitě," pronesl sám k sobě, když zmizela v chodbě.

„Nechtěl bys s tím ...," zaváhala, „ ... raději nahoru?"

„Mají tu Jirka nebo Maty brašnu?"

„Jirkovu jsem viděla nahoře v ložnici."

„Tak fajn, pojď," řekl a nakročil na schodiště. Cítil, že se mu do žil vlévá nová krev.

„Bíbo, ten tlak máš nějakej nízkej," zkonstatoval, když se začetl do jejích poznámek.

„Měříš se dobře?"