Z(A)TRACENÁ DUŠE

XXXI. (31. díl)

„Rudneš!"

„Co?"

„Rudneš! Jsi namazaná?" stočil rychle hovor jiným směrem.

Mery nadskočila.

„Ne! Já zapomněla! Do háje! Mám tu s sebou krém s padesátkou faktorem," řekla a začala se narychlo přehrabovat v kabelce. To snad není možný. Vždycky se maže, dává si pozor, aby se nespálila! A dneska jí to úplně vypadlo z hlavy!

„Ještě to asi není tak zlý," snažil se ji uklidnit.

„Spálím se strašně rychle," odvětila a dál lovila v tašce.

Ženský a jejich kabelky, pomyslel si. Mají s sebou všechno, ale najít nedokážou nic.

Konečně objevila, co hledala. Rychle si začala mazat krém po obličeji.

„Mohl bys mi prosím tě podržet zrcátko?" ptala ještě pořád ve spěchu.

„Jestli chceš, rozmažu ti to," nabídl se nečekaně.

Na okamžik se zarazila. Nabízí jí to jako její partner anebo se v něm projevil sluha lidu?

„Jo, to bys byl hodnej," řekla a podala mu tubu biodermy.

„Počkej, nejdřív obličej. Jsi ještě celá bílá."

Zavřela oči. David si před ní klekl a jemně jí začal prsty přejíždět po tvářích a čele. Potom přešel na uši a krk. Nemohla si pomoct, ale za jeho doteky cítila mnohem víc než jen roztírání opalovacího krému. Měl už by přestat. Jinak se neudrží.

„Když si svlíkneš blůzu, neumažu ti ji."

„Chceš pokračovat?" zeptala se trochu zasněně. Davidovy ruce a jemnost, s jakou se dotýkal její kůže, ji rozpalovaly mnohem víc než odpolední kroměřížské slunce.

„Jo, proč ne? Stejně už jsem upatlanej ..."

Sledoval, jak si rozepíná knoflíčky. Vlastně by je teď mnohem raději rozepínal on sám. Jen kdyby na to měl odvahu.

„Co je?" zarazila se.

„Nic," usmál se plaše a odvrátil pohled.

„Chceš sám?" zeptala se a vzápětí by se nejraději vrazila facku za překračování zatím stále nepovolených mezí. Nechej to na něm, netlač, je to on, kdo teď chvíli bude určovat limity!, snažila se stále dokola opakovat Hauzerovu mantru.

„Moh' bych?"

Přikývla.

Otřel si ruce do kosmetických ubrousků - vida, tak obsah dámských kabelek občas není zase až tak úplně od věci - a znovu se zahleděl na Mery.

Zbývaly poslední tři. Rozepl je a pomohl jí se svršku zbavit. Když stahoval ramínka tílka i podprsenky, postřehl, že přivřela oči. Patrně jí to dělá dobře, pomyslel si. Vytlačil do dlaně trochu krému a začal jí mazat ramena. Mery se začala blaženě usmívat. Od ramen přešel k rukám a posléze k dekoltu. Opatrně zajížděl prsty těsně za okraj výstřihu ...

„Tady už jsi chycená dost, úplně hoříš. Možná by sis tu blůzu měla znovu oblíknout. Na tohle ti už ani ta padesátka nepomůže," zkonstatoval a usoudil, že je hotový.

„Jsi zlatej, děkuju," řekla a znovu otevřela oči.

„Taky tě začíná připalovat. Mám tě máznout?"

Zkoprněl.

„Nebo chceš sám?"

Ještě stále si nebyl jistý tím, jak by měl odpovědět.