Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXIV. (74. díl)

„Mery, můžeš na chvilku?"

„Šlo by to za čtvrt hodiny Jirko? Potřebuju doobjednat materiál a za chvíli mi zavřou sklad."

„Ale jistě. Rád na tebe počkám."

„Díky," řekla a opět se ponořila do dokumentů. Měla pocit, že jí dnes všechno jde jako psovi pastva. Dělala jednu chybu za druhou, všechno po sobě musela dvakrát kontrolovat. Peklo tohleto. Kam se poděla ta precizní a spolehlivá vrchní sestra? Tahle by nedala snad ani prvák na zdrávce. Ještě že je dnes na urgentu klid.

„Co si tak smutná?" zeptala se Lucie, která se akorát vrátila od pacienta.

„Smutná?" zarazila se Mery.

„Jo, přijdeš mi nějaká přepadlá. Smutná až, řekla bych."

„To je dobrý Luci, nic mi není. Jsem jen trochu unavená."

„Byla's o víkendu za Hofem?"

„Jo, jo byla."

„A?"

„Co a?"

„No co a? Jaký to bylo?"

„Ale jo, dobrý to bylo."

„Zase celej víkend v posteli?"

„Co? Co to slyším? Celej víkend v posteli? S Hofem doufám ..." připletla se jim do hovoru Valerie.

„No s kým jiným než s ním, že jo Mery? Vy dva už jste jasní."

„Jo, jo," přitakala a snažila se pousmát.

„To ještě pořád dělá na tom dobrovolnickým programu? Co to proboha je za megalomanskej projekt, vždyť už tu nebyl nejmíň měsíc a půl."

„Vzdělávají doktory a sestry z Afriky v rámci Médecins sans frontières."

"Jo aha."

„Ale on do Afriky nechce, že ne?"

„Na to je moc zhýčkanej Evropou, řekla bych," odpověděla za Mery Lucie.

„Jak dlouho tam ještě bude?"

„To zatím neví, pořád jim posílají nový lidi," mlžila Mery a už jí začínalo být trapně.

„No hlavně, že mu to Bojan akceptuje. Být to já, tak už mám pěkně přistřihnutý křídýlka. Ťaf ťaf. Jenomže já nejsem bůh Hofbauer, bohužel."

„Ale Vali, tobě přece tu stáž Anglii taky tenkrát schválil."

„Jo to jo, ale já bych to bez Růži dva měsíce prostě nedala. Takže jsem dál malá zaprděná doktorka v tomhle Prdelákově a nemám ani jeden mezinárodní diplom. Ale mám Růžu a ta je nejvíc."

„Jasně, ta je nejvíc, Vali," přitakala Mery.

„Hele, počkej, nezamlouvejte toho Hofa," vyzvídala dál Lucie.

„My ho nezamlouváme, že ne Mery?"

„Ne ... A hele, vezou nám případ. Vezmeš si ho Luci?"

„Jasně, už běžím."

„Mery, jestli pro tebe můžu v tomhle směru něco udělat ...," nabídla se Valerie, když Mery dovyřídila dokumentaci k novému pacientovi.

„To je dobrý Vali."

„Já se prostě nemůžu koukat na to, jak si nešťastná."

„Připadám ti nešťastná?"