Z(A)TRACENÁ DUŠE

LIV. (54. díl)

„Bíbo, Davide, co vy tady?" zarazila se Mery, když je viděla přicházet.

„Děje se něco?"

David se k ní přitočil a místo polibku se zeptal, na kterém boxu nebudou rušeni.

„Davide jsi na nemocenský!" napomenula jej.

„Mery, jde přece o Bíbu."

„Tak dobře. Ale chci ti asistovat."

Zarazil se. Proč sakra? Proč se mu chce dívat pod ruce? Asistenci přece nepotřebuje, zvládne to s přehledem sám. Až pak mu došlo, proč chce být mermomocí s ním.

„Aha, tak dobře, pojď," vyzval ji.

„Dneska ve sportovním, jo?" rýpla si Růžičková, která právě procházela kolem.

„Jo, přímo z Tour de France," snažil se ji usadit.

„No tak doufám, že se aspoň osprchujete, než tu začnete sahat na pacienty. Ještě by si mohli stěžovat, že smrdíte potem."

„Děkuji za upozornění vážená kolegyně, beru na vědomí," řekl a zavřel za sebou dveře. Díky bohu byla Bíba na boxu dřív, než se tu objevila Sojka Naprášilka.

„Mery, můžeš prosím tě změřit tlak?" požádal ji a naznačil Bíbě, aby si rozepnula blůzu.

„To můžu, ale nejdřív tohle," odpověděla a přitáhla si jej k polibku.

„Jo, promiň," zareagoval, dal ji letmý polibek na tvář a rychle se vrátil k práci.

Mery s Bíbou si vyměnily významný pohled. Když Mery omotávala manžetu kolem Bíbiny paže, Bíba ji shovívavě pohladila po ruce. David jejich neverbální konverzaci nevěnoval žádnou pozornost. Soustředil se pouze na obrazovku iPadu.

„Máš zmenšenou ejekční frakci. Před srdcem se ti hromadí krev, protože nepumpuje tolik, kolik má. Proto ta voda na plicích."

„Je to vážný?"

„Potřebuju ještě udělat rentgen. Mery, můžeš ho sem nějak nenápadně dostat?"

„Jasný," řekla a opustila místnost.

„Davídku, je to vážný?"

„V kombinaci s tím tlakem ... docela jo."

„A dál?"

„Počkáme po snímku. Teď nebudu vyvozovat žádný závěry."

„No tak jo no. Promiň."

„To je dobrý teto."

„Už se to veze, už se to valí," vstoupila do místnosti Mery.

„Bíbo, trochu se mi tu nadzvedni ... jo, tak je to ono ... Svlíkni si prosím tě podprsenku a sundej i ten řetízek."

„Ten je nedělní," zavtipkovala ve snaze zneutralizovat pocit studu. Svlékat se tu do naha před synovcem ...

„Dneska je ale sobota ...", zkonstatoval nechápavě.

Pozoroval střídavě Mery a střídavě Bíbu. Do hlavy se mu neustále vracely myšlenky na Matyho. Nejdřív na to, jak jej vyprovokoval k tomu, aby přešel svoje vlastní hranice, a pak jej ještě vydíral. Pěknej hajzlíček seš, pomyslel si ...

„Jo, tak začneme," pronesl v okamžiku, kdy si uvědomil, že je v místnosti hrobové ticho a obě na něj beze slova zírají.

„Mery, můžeš na vteřinu odejít?"