Z(A)TRACENÁ DUŠE

LXXXV. (85. díl)

„Davide, nazdar. Co ty tady?"

Otevřel oči a zkoprněl. Viděl, že se k němu blíží Honza. No ten je dneska fakt všude! Ještě chvíli a začne si myslet, že jej pronásleduje. Spěšně začal sbírat důkazy svého krátkého potěšení a rychle je zastrkával do kapes vesty. Snad si ten nezvaný host ničeho nevšimne.

„Co tady děláš?"

„Tak," odpověděl a přimhouřil oči proti slunci.

„Si na chvíli sednu, jo?"

Tak neptal ses, ale když jinak nedáš ... pomyslel si jízlivě.

„Šel ses ještě navečer provětrat?"

Kývl na souhlas.

„Tebe fotbal moc nebere, co?"

„Tebe asi taky ne, když tu teď si," snažil se konverzovat.

„Přesně, já jsem spíš na rychlý auta a tak. Mrkej!" řekl a vnutil Davidovi pod nos jedno z čísel časopisu Formule 1.

„Pěkný," posoudil periodikum a jeho ruku opět odstrčil.

„Ale to musíš otevřít. To neposuzuj podle obalu."

„Mě formule fakt nezajímaj'."

„Ale to mě takhle na papíře taky moc ne. Musíš se podívat dovnitř na ty pit babes. Ty kočeny, co tam čas od času jsou."

„Aha," řekl a rozevřel časopis. Kočeny nikde neviděl, všude se to hemžilo rychlými koly a testosteronem.

„Je to jedinej časák s napůl nahýma babama, co mi tu projde. To víš, že bych měl raději pořádný péčko, ale to tady neexistuje. Když sem sem přišel, všechno mi sebrali. Tobě taky?"

„Co? Co mi měli sebrat?"

„No časáky s péčkem."

„Mně nic brát nemuseli."

„Tak tu máš aspoň telefon anebo tablet?"

„Ne," zalhal.

„To teda máš sakra blbý, kámo. To je mi tě líto. Jak to potom děláš?"

„Co jak dělám?"

„No tó ... přece ... Nějak ten přetlak v systému přece upouštět musíš, ne?"

„Jo, to jo." Dobře, chce mít chlapskej rozhovor, poslouží mu.

„Hele, jak se ti vlastně dneska povedlo sbalit na bazénu tu babu? Kus řeknu ti. Fakt vyvedená. A ještě tak rychle. Mi z tebe normálně padala čelist, když jsem vás viděl odcházet. Jako říkal jsem si, jestli to není tím, že jste oba noví, ale pak ... no prostě si borec. To se mně ještě nepodařilo a to tu těm pipinám valím šrouby do hlavy vo sto šest. Užil sis s ní trochu? Měl si čas šáhnout jí aspoň na kozy nebo na zadek? Jako von Radeček je vostrej, von si to sakra dobře hlídá. Nechce mít nepříjemnosti, to víš. Takže ani moc nedopřeje. Vrátil se ale zpátky na halu dost rozvohněnej. Takže už jste asi byli pěkně daleko, co?"

David nestíhal sledovat tok jeho myšlenek. Honza jel jako kulomet.

„Ale to mi zase neříkej, že se ti podařilo štrejchnout. To bys mě fakt ranil, kamaráde."

„Prej jsou za to kázeňský postihy," snažil se vykroutit z odpovědi.

„Ty vole takže jo! Takže sis štrejchnul! Tak to teda gratuluju. Si fakt třída. Nováček, co si zapíchá za bílýho dne a ještě pod dozorem! Co já jenom dělám blbě?" zamyslel se krátce.