Z(A)TRACENÁ DUŠE

XVIII. (18. díl)

„Tak pane Hofbauere, v čem jedete? Když mi to teď řeknete, ušetříme si spoustu zbytečné práce. Jste, jak vidím, lékař, takže víte, o čem se teď spolu bavíme."

Davidovi neustále padala víčka a cítil se jako omámený. Měl pocit, že není schopný vnímat realitu. Slyšel kolem sebe hlasy, ale nevěděl, zda promlouvají k němu anebo někomu jinému. V policejním autě usnul a teď najednou sedí někde na nějaké židli a zase se někdo na něco ptá a on ani pořádně neví, na co.

„Co v čem jedu? Kam jedu? Do Rubavy jedu."

„Pervitin, heroin?"

Nechápavě kroutil hlavou.

„Policisté u vás našli tlumící medikamenty a po pažích máte patrny mnohočetné vpichy. To je poměrně jednoduchá rovnice, nemyslíte?"

„Žádný drogy."

„Dobře, pokud nechcete spolupracovat, nemusíte. Uvidíme, co se ve vaší krvi najde."

Ať si hledají, co chtějí. Sroloval si rukáv a myslel jen na to, aby už mu konečně dali pokoj. Potřebuje spát, spát, spát ...

„Tak vstáváme a pokračujeme v krasojízdě. Na Jižáku už je pro vás nachystanej prima pokojíček."

„Co nám vezete?"

„Feťáka. Seděl v autě na Benzině v Průhonicích. Totálně sjetej. Ještě pořád je zhulákanej, tak ho nechejte prospat a sepište to, až toho bude schopnej. Od Apolináře sem pošlou výsledky toxikologie a pak se uvidí, co s ním. Doteď byl jak beránek, ale počítám, že až dotripuje, začne vyvádět. Tak si dávejte bacha. Auto jsme prohledali, nenašli jsme nic víc než tohle. Zbytek je v papírech."

„No větší poklad jste nám dovízt nemohli."

„Hele buď rád, že není agresivní."

„Zatím ..."

„Tak pane ... Hofbauere, svlíkáme se a trochu života do toho umírání!"

Kriste na nebi, už zase? Ptal se sám sebe a postupně se zbavoval svršků.

Po dalším důkladném prohledání se mohl znovu obléct.

„Ještě pásek," požádal policistu.

„Ne. Opasek na cele mít nesmíte."

„Na cele? Na jaký cele?"

„Na cele předběžného zadržení. Spáchal jste trestný čin."

„Trestný čin? Jaký trestný čin?" nechápavě kroutil hlavou.

„Řídil jste pod vlivem návykových látek."

David se pomalu začínal probírat z letargie.

„Já jsem neřídil sakra! Pochopte to už konečně!"

„Víte co? Vyspěte se nejdřív a pak si o tom popovídáme dál."

„Podívej, támhle stojí."

„No jo, auto je tu, ale kde je on?" zeptal se Jiří, když zaparkovali vedle Davidova modrého volva.

„Zavolám mu. Třeba si odskočil."

„Ne, to nemá cenu, podívej, telefon nechal v autě."

„A sakra!"

„Kde může být?"

„Ne, ne, to snad ..."

„Klid. To se vysvětlí."

„Mám zavolat Mery? Třeba se s ní spojil a ona ví, kam šel."