>do you remember?<

>4 (we are moving back)<

Dneska je pondělí. Máme poslední týden prázdnin a já nemůžu uvěřit tomu jak to uteklo. Je tohle sakra možný? Přemýšlím nad tím když ležím v posteli.

"Rosieeee, dělej už vstávej!" vběhne do pokoje moje ségra Ell. Začne strašně křičet a mlátit mě polštářem. Co to do ní zase vjelo?
"Ell, nech mě bejt!" seřvala jsem ji, protože to už docela bolelo. Když vás někdo skoro minutu v kuse mlátí polštářem, fakt to není příjemný. A po ránu už vůbec ne!
"Bleeee" vyplázla na mě jazyk a pak odešla. Jo abyste se nedivili, tohle je u nás běžný. Se ségrou se takhle hádáme pořád.

Já si dala polštář na hlavu a zavrčela do postele. Chtěla jsem ještě spát ale teď už mi to kvůli ségře nepůjde. Proto jsem se zvedla z postele a zamířila do kuchyně. Mamka stála u linky a něco smažila na pánvi. Řekla bych, že palačinky. Ell seděla u stolu a cpala si do pusy jednu palačinku za druhou.
"Dobré ráno" řekne mamka když si mě všimne.
"Dobré" odpovím jí a ještě si u toho zívnu. Potom si jdu sednout vedle Ell a na talíř si položím jednu palačinku. Namažu si na ní malinovou marmeládu a sním ji. Je to fakt výborný. Mamka má ty nejlepší palačinky. Hned si všimnu hodin, které ukazují, že je půl desátý. No to je na mě ještě dobrý. Občas jsem schopná vstávat i ve dvě odpoledne. Neřekla bych o sobě, že jsem nějaká líná, jen ráda spím.

Po snídani zamířím do koupelny, kde se ze sebe snažím udělat člověka. Vyčistím si zuby, opláchnu si obličej a učešu si vlasy. Konečně se na mě dá aspoň trošku koukat. Přemýšlím nad tím co bych tak mohla dělat. Za týden nastupuju zase do školy takže si ten týden musím užít! Ale docela se tam těším. Tady v Kanadě mám úžasný kamarády...

"Rosie? Vzala bys Ellen na hřiště? Já si musím něco zařídit. Slíbila mi, že na tebe bude hodná" zeptá se mě mamka.
"Jo jasně" řeknu a ona děkovně přikývne. Vejdu do svého pokoje a otevřu skříň. Co si mám vzít na sebe? Hmm... Třeba tohle.

Je to hodně basic ale mě se to líbí. Vzala jsem i batoh do kterého dám svačinu. Ell bude mít určitě hlad a já na její fňukání připravená nejsem. Vážně ne. Cestou do kuchyně jsem si na hlavě snažila vytvořit culík. Pak jsem otevřela ledničku a vytáhla z ní nějakou bagetu. To by mohlo Ell stačit. Já si vzala nějakou sladkou sušenku a ještě vodu. Všechno jsem to hodila do batohu a pak přešla do předsíně.
"Ell, jdeme" zavolala jsem na ni a ona přiběhla. Obula si boty a vyrazili jsme.

"Těšíš se do školy?" zeptala jsem se Ell. Měla jít do první třídy. Určitě musí být ve stresu. Když jsem já nastupovala do školy byla jsem dost nervózní.
"Jo a moc. Už aby ty prázdniny skončily" řekla a rozběhla se ke hřišti. Je ona vůbec normální?

Bylo tam docela hodně dětí. Překvapilo mě to, protože tady obvykle skoro nikdo není. Sedla jsem si do trávy a vytáhla si mobil. Všechny děti strašně křičely a smály se. Taky bych si přála být zase malá. Podívala jsem se na Ell. Hrála si tam s nějakým blonďatým klukem. Byli spolu strašně roztomilý. Hned jsem si vzpomněla na Justina. Popravdě myslím na něj docela často. Moc mi chybí. Co asi teď dělá? A vzpomene si na mě taky někdy? Přemýšlí třeba nad tím co dneska dělá jeho nejlepší kamarádka Rosie? Pochybuju! Je to už fakt dlouho a myslím, že na mě zapomněl. Nezůstali jsme v kontaktu a každý jsme úplně jinde. Máme nový život a máme v něm i jiný lidi. Tak proč by měl myslet zrovna na holku, která se s ním deset let neviděla...

Lehla jsem si do trávy a začala pozorovat mraky. Dřív jsme to s Justine dělalávali. Jenomže to mě bylo 5 a jemu 7. Byli jsme hodně malý. Najednou jsem se strašně lekla. Nademnou se objevila Ell a vedle ní stál ten blonďák. Hned jsem se zvedla do sedu a zadívala se na ně. Držela se s tím klukem za ruku.
"Jednou budeme mít svatbu a tři děti, víš Rosie?" řekla mi a ten kluk se na ní usmál. To co řekla bylo nádherný. Jsem ráda, že si našla kamaráda.
"Dobře tak doufám, že mě tam pozveš" odpovím jí. Ona se zasměje. Chvíli přemýšlí ale pak mi odpoví.
"Pokud mi upečeš hodně velkej dort tak to platí" řekne a podá mi ruku. Já ji příjmu a potřesu jí s ní. Tohle děláme vždycky když se na něčem chceme dohodnout.

Z batohu jsem vytáhla tu bagetu a podala jí Ell. Vzala si jí a zase odběhla s Mattem zpátky. Mimochodem tak se jmenuje ten kluk. Mě začal zvonit mobil. Byla to mamka.
"Ano Mami?" řekla jsem do mobilu.
"Rosie za chvíli pojďte domů. Přijedu před dům a zajedeme někam na oběd" řekla mi mamka.
"Dobře, tak já dojdu pro Ell a vyrazíme" a pak jsem to típla. Na záda jsem si hodila batoh a šla ke hřišti.
"Ell. Jdeme" zavolala jsem na ní. Ona se rozloučila s pár dětma a pak přiběhla za mnou. Celou cestu domů mi vyprávěla o tom klukovi. Už s tím byla trochu otravná ale i tak mě bavilo ji poslouchat. Říkala strašně pěkný věci.

Když jsme došly k našemu domu, mamka tam ještě nebyla. S Ell jsme si sedly na schody a čekaly až přijede velký bílý auto. Zhruba po pěti minutách tu byla a my nastoupily.

Jeli jsme do hodně velkýho obchoďáku. Mají tam skvělou Pizzerii. Když jsme tam přišli, sedli jsme si ke stolu pro tři a objednali si jídlo. Já si dala sýrovou pizzu, protože ta je prostě nejlepší. Ell si dala nějakou šunkovou a mamka Hawaii. Fuuuuuj! Teď se omlouvám ale ananas na pizzu prostě nepatří...

"Takže holky mám pro vás zprávu" řekla mamka. Co by to mohlo být? Třeba řekne, že odlítáme na dovolenou a do školy nastoupíme dýl. To by bylo skvělý.
"Dovolená?" zeptala jsem se. Mamka se pousmála ale zakroutila hlavou.
"Ne. Asi z toho nebudete moc nadšené. Prostě se stěhujeme. Zpátky do LA" řekla a můj dech se asi právě zastavil...

Ahojky. Tak moje první kapitola🖤 Zatím je to takové hodně o její rodině ale nebojte, bude to mnohem lepší. Mám toho hodně vymyšleného a řekla bych, že to bude dobrý 🖤 Tak zase zítra 🖤🖤🖤