>do you remember?<

>77 (nothing will happen)<

O měsíc a pár dní později
I když jsem z toho neměla nějak velkou radost, zůstala jsem bydlet u Lucase. Rozhodla jsem se takhle. Dám mu do konce tohohle pololetí ještě šanci. Jsou to nějaký dva týdny a když to nebude zase jako dřív nebo se to aspoň nezlepší tak se s ním prostě rozejdu. Nemá cenu zůstat v tomhle vztahu když by to pro nás oba bylo k ničemu. Dám tomu ještě chvíli čas a pak uvidím. Zatím to vypadá nějak takhle. Jeden den je to vážně dobrý, bavíme se spolu a já se s ním cítím v pohodě a i docela příjemně ale pak jsou i dny, kdy na sebe křičíme, nadáváme si a prostě si lezem na nervy. Skončí to tak, že se spolu pak tři dny nebavíme, no a takhle pořád dokola. Já už tomu moc šancí nedávám. Myslím si, že se to nezlepší a ten rozchod bude potřeba. Najdu si někoho novýho a třeba budu konečně zase opravdově šťastná. I když teda vážně nevím s kým. A co se Justina týče, jsem teď v takový fázi, že na něj nechci ani zapomenout ale taky se kvůli němu nechci navždy trápit. Tohle je prostě jediná věc, kterou jsem za ten měsíc pořád nevyřešila i když by potřebovala vyřešit ze všeho nejvíc.

Dneska je čtvrtek večer a já se rozhodla, že zítra zase nepůjdu do školy a místo toho poletím za mamku na tu oslavu narozenin Ell. Měla jsem letět až v sobotu ale to bude moc pozdě, tak se na to tady vyseru a poletím si už v pátek. Lucase s sebou tentokrát neberu, protože to minule nedopadlo dobře a vlastně až tolik o jeho společnost nestojím. Myslím si, že mnohem líp to zvládnu bez něj.

Jo a abych nezapomněla. Další věc co je na mě tak trochu jiná jsou moje vlasy. Už jsou trošku delší než dřív, tím myslím zhruba pod ramena a mám takovou 'ofinku'. Vypadám teď nějak takhle.

Nebo není to úplně ofina spíš kratší vlasy vepředu, který nosím tak jako na tý fotce. Někomu to nebude připadat nějak jiný oproti tomu co jsem měla ale pro mě je to změna a líbí se mi to. Ale jak se teď tak dívám, tak to ofina není no. A jak mě to napadlo? Zrovna jsem se v jeden den nasrala na Lucase, protože mě úplně vydeptal a já měla chuť na menší změnu. Vzala jsem nůžky a vytvořila tohle. Takže ne, nemám to od kadeřnice.

Večer jsem si začala balit pár věcí a hledat něco co si vezmu na sebe. Venku už je teplo, protože je půlka června. Asi poletím v kraťasech, to bude nejlepší. Připadá mi, že teď pořád někam lítám. Nebo ne někam ale do LA. Pořád. No nic, věci jsem nacpala do batohu a pak jsem se šla umýt. Potřebovala jsem po tomhle dni už nějakej relax. Lucas zatím ještě nepřišel. Je už docela pozdě ale podle mě je někde s Dylanem. Asi na pivu, tam teď chodí docela často.

"Zítra tě odvezu na to letiště" navrhl Lucas když jsme se dívali na film. Nebo spíš on se díval na film, já tomu moc pozornost nevěnovala, protože mě to ani nebavilo.
"To nemusíš" vážně jsem to po něm nechtěla. Ne, že bych ho nechtěla otravovat, to já bych si řekla ale momentálně jsme v tý části tři dny nebavení se a tak radši pojedu taxíkem. Bože kdyby jste slyšeli jak jsme se včera děsně zhádali kvůli totální píčovině. Málem jsme se navzájem zabili jen kvůli tomu, že jsem zapomněla zhasnout v koupelně. Připadá vám tohle normální? No jakoby mě teda úplně ne. Nebo spíš vůbec ne. Teď se zase nebavíme a jen mlčíme. Takže mě i dost překvapilo, že na mě Lucas promluvil. Zrovna teď.
"Ale já chci" no to je hezký ale já o to nestojím. Štval mě tímhle jeho otravováním. Řekla jsem, že ne tak prostě ne. To je tak těžký pochopit nebo jak? A už jsme u toho zase. Říkám, že si pořád lezem na nervy. Tady to můžete vidět. A zase kvůli kravině. Jak jinak že?
"To ti tak vadí, že tě chci dobrovolně odvízt na to letiště abys nemusela taxíkem?" jo Lucasi přesně tohle mi vadí.
"Konečně jsi to pochopil" protočila jsem nad tím očima. Vím, že jsem na něj taky dost hnusná a nezlepšuju to ale já už se asi ani snažit nechci. Vím jak tohle dopadne. Moc dobře to vím.
"Rosie chápeš, že když se budeš pořád takhle chovat, tak se ten vztah nikdy nezlepší?" zvýšil na mě hlas ale já to neřešila. Takže jen já jo? A jakej debil na mě včera řval a nasral se na mě jako první? A pak, že já se chovám debilně.
"Nesváděj všechno na mě laskavě!" ruply mi nervy a začala jsem na něj křičet taky. Sral mě. Děsně mě sral. Hází vinu jen na mě.
"Ale já to tak nemyslel, jen že bysme se měli asi začít chovat jinak. Protože takhle se nikdy nic nevyřeší a akorát se za ty dva týdny rozejdeme a to já nechci. Nechci tě ztratit, chápeš to sakra Rosie?" možná, že má pravdu ale já už to nechtěla řešit. Byla jsem dneska až moc unavená.
"Ty se chovej jak chceš ale já jdu spát" odpověděla jsem mu na to a potom vyšla schody a hodila sebou do postele. Konečně ticho. Zavřela jsem oči a hnedka usla.

Ráno mě vzbudil můj budík. Bylo teprve pět ráno ale chtěla jsem letět dřív, abych tam byla aspoň odpoledne. Mamka ví, že poletím už dneska. Moc se jí nelíbí, že zameškám školu ale co se dá dělat? Stejně už tam ani nechodím ráda.

Nachystala jsem si zbytek věcí, v koupelně ze sebe udělala člověka a snědla aspoň jablko. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný. Ty kratší pramínky vlasů mě padaly do obličeje ale to mi bylo teď nějak jedno. Outfit jsem zvolila tenhle. Doufám, že bude dostatečně pohodlnej.

S Lucasem jsem se nakonec domluvila, že mě teda odveze. Nedal mě na výběr a tak jsem mu na to musela kývnout, protože kvůli mě i vstal brzo a já se takhle po ránu hádat nechtěla. Vzala jsem si jen batoh a šla s ním k autu. Nastartoval ho a pak jsme vyjeli.

Celou cestu mezi náma panovalo trapný a napjatý ticho. Jediný zvuk tady vydávalo rádio. Takhle se chovají dva lidi co spolu chodí? Mlčí a nedokážou se spolu o ničem bavit. Ne, tohle je prostě hrozný. Nevím co se to s náma stalo ale tohle mě ubíjí. A hlavně už nebaví.
"Budeš mi chybět" Lucas nakonec prolomil to ticho ale zrovna tímhle. No on mě možná trochu taky ale ty hádky rozhodně ne.
"Budu tam jen na víkend" nuceně jsem se usmála a pak zase nikdo nic neříkal. Asi čekal, že mu řeknu, že mě bude taky chybět ale já nějak nechtěla. Takže se toho nedočkal.

Před letištěm jsme zaparkovali a vylezli z auta.
"Tak si to tam užij lásko" aha takže teď mi bude říkat lásko. Naklonil se ke mě a chtěl mi dát pusu. Bylo to na rozloučenou a tak jsem se nechala. Nechtěla jsem na něj být hnusná ale líbání jsem mu nedovolila.
"Uvidíme se v pondělí" zavolala jsem na něj a ještě mu zamávala ale hned potom jsem si oddychla, že budu mít aspoň jeden klidnej víkend bez hádek. Díky bohu. Doufám, že aspoň až se vrátím tak se nebudem zase tolik hádat ale přijdou na řadu ty v pohodě dny.

Na letišti jsem si koupila jen nějaký jídlo na cestu a potom už zamířila do letadla. Byla jsem tam dost brzo ale to mi nevadilo. Aspoň jsem mohla sedět. Pustila jsem si písničky jako vždycky když cestuju a těšila se až tam budu.

Jen doufám, že se tam zase něco neposere. Pokaždý když totiž odlítám tak je nějakej průser. Ale teď se přece nemá co stát... No a tuhle větu si hodně dobře zapamatujte.

Upsss asi se nám něco v LA stane to vypadá. Nějaký tipy? :D