>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
V den mých narozenin mi ani nebylo dopřáno se pořádně vyspat. Vzbudil mě telefon, nejdřív jsem si myslela, že mi zase volá on i když jsem si už koupila novou simku. Stejně si myslím, že si to moje nový číslo každou chvíli zjistí. Will ho totiž ví a Justinovi vůbec nedělá problém to z Willa dostat. No takže volala mi mamka, která mi přála k narozeninám. Dárek by mi prej neměla jak dát, což je pravda a tak mi pošle na účet nějaký peníze.
Jsem zvědavá co pro mě dneska nachystali. Jestli teda něco jo. Ale Dylan to v pátek říkal a připadá mě, že Amy mě taky něco tají. "Za hodinu před barákem" zavolala na mě Amy a šla se umýt. Už za hodinu? Vždyť je teprve 8!! "Jo a vezmi si plavky" dodala a pak jsem slyšela už bouchnutí dveří. Cože si mám vzít? Plavky?!! Proboha, teď se začínám trochu bát. Ani nevím jestli tady nějaký mám. Nejspíš ale ne, proč by mě mělo napadnout abych si vzala plavky přece? Začala jsem prohledávat kufr a už byla na nervy, že žádný nemám. Nakonec jsem si dost oddychla. Jedny jediný jsem našla. Nejsou to sice moje nejhezčí plavky ale aspoň nebudu muset jít v podprsence. Vypadaly takhle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snad to nebude moc odvážný. Hodila jsem si na to šaty a ten dlouhý černý kabát. Do batohu jsem si dala mobil a ještě nějaký věci. Oči jsem si namalovala radši voděodolnou řasenkou, protože pak nechci vypadat jako panda. Vlasy jsem si stáhla do culíku a šla si dolů obout obyčejný bílý conversky. Sedla jsem si tam do takovýho křesla co bylo naproti zrcadlu a čekala než přijde Amy.
Zanedlouho se tady objevila taky. Měla na sobě její typický vytahaný o dvě čísla větší džíny a mikinu do pasu. Vyšly jsme ven na ulici a na něco čekaly. Ptala jsem se na co čekáme a ona jen ať si počkám. Jakoby nevím ale podle mě čekáme na odvoz, zní mi to nejvíc logicky. A přesně tak to bylo. Kousek před námi zastavilo Dylanovo modrý auto. Amy mi naznačila ať jdu za ní a sednu si. Ve předu už byla obě místa obsazená a tak jsme vlezly dozadu. Moc místa tam nebylo. Jel s náma i Lucas. Normálně by mě to asi nevadilo, protože ten kluk je vážně fajn ale po tom pátku, prostě po tom co řekl, mě to připadalo divný a hlavně trapný. Jak mi řekl něco o tom, že kdybych byla jeho tak by mi neublížil. Bylo to hezký ale divný. A teď je to divný taky.
Zaparkovali jsme před obřím aquaparkem. O prázdninách jsem Amy říkala jak strašně moc bych sem chtěla jít. Mám ráda vodu, tobogány, skluzavky, vířivky. No prostě všechno! Vyběhla jsem z auta a hned Amy objala. Potěšilo mě, že si to pamatuje. "Jdeme?" zeptal se Dylan, každý si vzal svůj batoh a vydali jsme se dovnitř. Zaplatili jsme si vstupný a dvě skříňky. My holky jsme jí měly spolu a kluci taky spolu. Oni si na sebe zapomněli dát plavky a tak se šli někam převléct. My s Amy jsme si jen sundaly to oblečení a pak jsme přes sprchy zamířily dovnitř. Bylo to tady vážně totálně obrovský. Nejmíň 5 bazénů, nějaká divoká řeka, nespočet tobogánů. Bože to bude nejlepší odpoledne v mým životě!! "Počkáš tady na mě? Jen si ještě radši dojdu na záchod" usmála se a já přikývla. Sedla jsem si na lavičku co tu byla a čekala až všichni přijdou. Přišel jen Lucas. "Kde jsi nechal Dylana?" zeptala jsem se aby tady nebylo trapný ticho. Tohle ticho nesnáším. "Mají s Amy takovou svojí chvilku takže máme jít napřed" odpověděl mi a natáhl ke mě ruku abych s ním šla. Přijala jsem jí.
