>do you remember?<

>18 (the truth is...)<

Asi v 10 večer jsem se rozhodla, že je na čase se vrátit zpátky. I když se mě fakt hodně nechtělo tak jsem musela. Doufám, že už aspoň odjela. Ale jako je 10 v noci tak by měla. Máma s Ell by už taky měli spát. Mobil jsem strčila do kapsy a vydala se nočními ulicemi LA zpátky.

Přišla jsem před dům a nemohla už fakt uvěřit tomu co zase vidím.
Viděla jsem Justina. Stál ke mě otočný zády a koukal do mobilu.
"Ehm... Ehm..." dělala jsem, že kašlu aby se na mě otočil.
"Justine co zase zkoušíš? Já už jsem z tohohle vyčerpaná" řekla jsem mu a sedla si na schody u domu.
"Sluší ti to princezno" usmál se na mě. Princezna? Už zase? Mám tak pomotanou hlavu, že fakt nevim co s tím dělat.
"Proč mi tak říkáš?" zeptala jsem se ho ale nijak se neusmála. Nechtěla jsem aby mi šla v obličeji vidět jakákoliv emoce.
"Protože jsi vždycky byla moje princezna. A teď i tak vypadáš. Já vím jak jsem ti sakra hodně ublížil ale už to nikdy neudělám. Potřebuju tě cítit u sebe Rosie. Prostě tě potřebuju. Chci svojí kamarádku zpátky" řekl a šel blíž ke mě. Nad tím jsem se musela lehce pousmát.
"Nikdy jsem nebyla tvoje Justine. A neříkej věci stále dokola. Tohle jsem už slyšela" řekla jsem. Možná to znělo trošku hnusně no. I jeho obličej podle toho vypadal. Fakt nějak zesmutněl.
"Vezmi si ho. Patří tobě. Mám ho taky" podal mi do ruky ten řetízek co jsem po něm hodila. Akorát, že teď byl opravený. Všimla jsem si, že on má na krku druhou část.
"Ale já ho nechci. Už mi nepatří. Všechno je pryč tak se s tím už smiř. Taky jsem musela" řekla jsem a zvedla se. Justin si ten řetízek nechal v ruce.
"Takže je to pravda, že mě fakt nesnášíš viď?" zeptal se ne smutně ale už přímo zlomeně. Tohle jsem nechtěla. I tak jsem ho tam nechala stát a zasunula klíč do zámku. Ne takhle to dneska neskončí. Musela jsem se na něj otočit. Tak takhle zlomenýho kluka jsem ještě neviděla. Lampa ho osvětlovala a já si nemohla nevšimnout té slzy co mu tekla po tváři. Já ho i přes to všechno nemůžu takhle vidět.

"Chceš znát pravdu?" podívala jsem se na něj. Stále jsem stála na těch schodech. On na mě zvedl hlavu. Sakra má úplně lesklý oči. Jsem fakt pitomá ale je mi ho líto. Teď mu ubližuju já.
"Pravda je, že jsi idiot Justine. Ale můj idiot. Mám tě pořád stejně ráda. A nic to nezmění" nemohla jsem uvěřit, že jsem tohle vypustila z pusy. Jeho oči se najednou rozzářily. Viděla jsem v nich naději. A taky radost. Rozběhla jsem se za ním a objala ho. On mi objetí oplácel. Cítila jsem se zase šťastná. Zase jsem ho mohla obejmout. Miluju jeho objetí. Ani nevím proč ale rozbrečela jsem se mu na rameni. Ale byly to slzy štěstí. Když jsme se odtáhli, dívali jsme se sobě do očí.
"Děkuju" řekl a věnoval mi ten nejkrásnější úsměv.
"Ale myslel jsem si, že mi odpustíš. A taky kdo by mě neměl rád že?" zasmál se. To je idiot. Musela jsem se zasmát taky.
"A dost. Zas tak si nefandi" řekla jsem a bouchla ho pěstí do ramene.
"Už bych asi měl jít. No vidíš co děláš Rosie, kvůli tobě už ani nestihnu tu party" uchechtl se. Tak tohle ne. Zase jsem se smála jak malý dítě. Vyzula jsem si botu, kterou jsem okamžitě vzala do ruky a hodila ji po něm.
"Moc se neožer" ještě jsem na něj zakřičela. On mi jen zamával a pak se rozběhl pryč. Šla jsem ze silnice sebrat moji tenisku. Chvíli jsem tam jen tak stála a usmívala se jako sluníčko. Na něj se člověk prostě nemůže zlobit věčně. Na to ho mám až moc ráda. Až moc...

Crrr... Crrrr
Vzbudil mě ten nejhorší zvuk na světě. To nemyslíte vážně, že už je ráno. Vždyť já si ani nepamatuju, že bych si šla lehnout. Aach bože! Vyhrabala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Potom zpátky ke mě, kde jsem si vybrala něco na sebe.

Dneska to vidím na kraťasy. Oblékla jsem si je a vydala se dolů. Nikdo tady nebyl. Už asi jeli do školy a pak do práce. Já opět nic nejedla. Po ránu je mi z jídla blbě. Je to možná divný ale prostě to tak mám.

Vydala jsem se do té budovy smrti a cestou potkala Willa.
"Taak co Zoeee?" vypískla jsem a začala se smát.
"Proboha ty jsi mě vyděsila. Nějaká šťastná dneska ne?" zeptal se.
"Možná... A odpověz mi" zírala jsem na něj jak blázen.
"No co by s ní bylo? Je to pořád stejný. Jsem prostě srab" řekl a sklopil zrak. Ale notaaaak.
"Nejsi, jen to chce čas" pohladila jsem ho po ramenu.

Dneska jsem se do školy fakt mooc těšila. Máme 2 dějáky, anglinu, zemák a dal už radši ani nevím co. Prostě katastrofa!

Zrovna jsem si jen tak šla po chodbě a uviděla Justina.
"No ty teda vypadáš" řekla jsem mu.
"Dík no" uchcechtl se. Ne vážně od vypadal hůř než já po ránu. Kruhy pod očima jak blázen a přišlo mi, že i jeho pohled je takový mimo.
"Ty jsi celou noc nespal ne?" zeptala jsem se.
"No jak se to vezme" odpověděl mi a zasmál se. Kývla jsem hlavou na náznak aby mluvil dál.
"No jako spal ale s nějakou brunetou. Takže jakože nespal ale přitom spal. Dává to smysl?" zamyslel se. Nevím proč ale když to řekl, docela mě to zamrzelo.
"Jo asi dává. Ale vědět jsem to nepotřebovala" falešně jsem se zasmála a vydala se do třídy.

"Takže tohle je ta jeho princezna" zakřičela Kylie a vraždila mě pohledem. Jen jsem se nad tím zasmála a šla si sednout.
"Tohle a princezna? Tak to jo" dodala ta její kamarádka Kim.
"Nějakej problém?!" zeptala jsem se jí dost otráveně.
"Jo, dej od něj ty pracky pryč. Jsi pěkně falešná. Nejdřív tady vykládáš jak ho nenávidíš a pak po něm jedeš!" znovu na mě zakřičela. Já nemám potřebu se s ní pořád hádat. Vytáhla jsem si z batohu sluchátka a dala si je do uší. A dělala jsem, že ji neslyším. Strašně ji to rozčilovalo. Vypadala fakt vtipně. Byla úplně rudá.

Po škole jsme se domluvili, že půjdeme do kina. S Jusem jsme vzali i Willa a Zoe. No hádejte proč asi. Všechno jsem mu řekla a chce mi pomoct je dát nějak dohromady.
"Na co vlastně jdeme?" zeptala se Zoe.
"Na horor" odpověděl Justin. Počkej sakra tohle jsme si nedomluvili! Will se na mě hned podíval. Není blbej takže mu asi došlo o co nám jde. Odtáhl si mě o kousek dál a ty dva jsme tam nechali samotný.
"O co tady jde? Já nejsem úplně blbej Rosie" řekl Will.
"Ále Wille, jen se podíváme na film. Nic víc. Bude to sranda" usmála jsem se na něj a pak se vrátili za nima.

Usadili jsme se a čekali až to začne. Hororů se taky bojim takže to nebyl asi nejlepší výběr. Justin seděl hned na kraji u schodů, vedle něj jsem byla já, potom Zoe a vedle ní Will. Samozřejmě naschvál že.

Film už běží necelou půl hodinu ale musím říct, že nic víc nudnýho jsem ještě neviděla. Vždyť to není ani horror snad. Podívala jsem se na Zoe a na Willa. Byli do toho totálně zažraný. Zoe měla dost vyděšený pohled a Will ji držel za ruku aby se nebála. Nechápu čeho se ale tak bojí. Ta krev ani nevypadá jako krev. Je to spíš kečup. Zvedla jsem se a vydala se ke schodům.
"Kam jdeš?" zeptal se nechápavě Justin.
"Pryč. Nebaví mě to" řekla jsem.
"Počkej, jdu s tebou" řekl a zvedl se taky.

"To byla sračka" dostala jsem záchvat smíchu když jsme vyšli ven.
"Hrozná. Jsem nemohl hlavně z tý tuny kečupu tam" řekl.
"No neasi" oba jsme se zasmáli.
Sedli jsme si na zem a čekali na ty dva až ten film skončí. Byl tady koberec takže se i na zemi docela pěkně sedělo.

Justin vytáhl mobil a namířil ho na mě. Zrovna jsem se smála jako idiot.
"Heeej já nebyla připravená" dělala jsem uraženou.
"Mě se líbí" řekl a usmál se.
"Ukaž mi ji" šťouchla jsem do něj. Jen zakroutil hlavou. Pochopila jsem, že mi ji fakt neukáže. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a dívala se někam do blba.
"Taaak a hotovo" řekl. To mě donutilo zase vnímat. Vytrhla jsem mu mobil z ruky a podívala se co udělal. Klikla jsem na jeho instastories a viděla tam tohle. No tak to je krásný teda...

Taaak tady máte další. Normálně mě se v hlavě úplně vytvořila další knížka co bych chtěla napsat. Nejradši bych jí napsala už teď současně s touhle ale to by bylo asi blbý. A pak by i míň vycházeli kapitoly když bych psala dvě najednou. Tak nevím. Asi počkám až tohle dopíšu.