>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Jelikož už bylo pozdě, vydali jsme se zpátky. Justin trval na tom, že mě doprovodí domů a tak jsem se nějak nebránila. "Jsem strašně rád" neřekl ale za co. To zase něco bude. "Za co jsi rád?" zeptala jsem se ho. "No, že jsi konečně moje ale jakože fakt moje. A, že do celýho světa můžu křičet, že jsi moje princezna!" řekl a vzal mě okolo ramen. Vlastně to co teď Justin říká je fakt nádherný. Chce se mě až brečet radostí ale nemůžu být taková citlivka. A co když je to jen na chvíli? Ne! Nad takovýma věcma teď nesmím přemýšlet. I když u Justina si nikdy ničím být jistá nemůžu.
Když jsme došli k našemu domu, bylo už fakt strašně pozdě. Ale ještě se u nás svítilo. U mě v pokoji a v obýváku. Takže je vzhůru i mamka. "Tak zítra" řeknu a on si mě vtáhne do objetí. "Sladké sny o mě" flirtovně na mě mrkne a uchechtne se. Tohle chování mě tak štve. Nejradši bych mu za tu jeho aroganci v tom hlase vlepila. On má vážně ego až na půdu. "Musíš bejt tak namyšlenej?!" zasměju se a on mě následně ještě políbí. Pak už v batohu hledám klíče a odemknu. Zakřičela bych, že jsem doma jak to dělám vždycky, jenomže mi pak dojde, že Ell vlastně už určitě spí. Proto jdu potichu do obýváku, kde pozdravím mamku. "Kde jsi byla tak dlouho?" zeptá se mě a u toho si zívne. Připadá mi trošku naštvaná. "No venku" řeknu bez jakékoliv emoce a sednu si do křesla. Je mi jasný, že tenhle rozhovor ani zdaleka nekončící. "S kým? A to jsi tam byla až do půl jedenáctý? Víš, že jdeš zítra do školy" teď už jde z jejího hlasu vážně poznat, že se jí to ani trochu nelíbí. "To je nějakej výslech?!" odseknu a zvednu se k odchodu. "Víš, že ti to s ním neschvaluju a nechci abyste se spolu stýkali" řekne teď už fakt hodně přísně. "Ale proč?!" křiknu po ní. Nechápu co zrovna jí udělal Justin tak špatnýho. "Je to takovej ten typickej hajzl. Vím, že to byl tvůj nejlepší kamarád ale ten kluk už se dávno nechová tak pěkně jako dřív a já prostě nechci abys měla takovýhle kamarády a už vůbec ne abys s ním chodila!!" začala na mě křičet a z vrchu se ozval pláč Ell. Máma jen zavrtěla hlavou a běžela za ní. Já se pomalu doplazila do pokoje kde na posteli seděla Amy. Dívala se na nějaký film. Z mého výrazu šlo poznat, že jsem smutná. "Rosie sice naprosto souhlasím s tvojí mámou a myslím si, že má pravdu, protože se ten kluk chová jak dick ale jestli ho miluješ a víš, že už ti neublíží tak se na ní vyser a buď s ním. Je to tvůj život tak ho žij a jestli chceš s ním tak ti v tom stejně nikdo nezabrání" řekne Amy. Asi se mě tím snažila povzbudit a to se jí povedlo. "Děkuju" řekla jsem už s radostí v hlase a objala jí. Potom jsem se jen převlíkla do pyžama a šly jsme spát.
Ráno jsem se normálně nachystala do školy. Amy jsem nechala spát a šla si udělat hygienu. Vlasy jsem si stáhla do culíku, jenomže se mi to přestalo po chvíli líbit a tak jsem je stejně nechala rozpuštěné. Outfit jsem zvolila takovýhle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snad zase neumrznu, protože včera mi byla fakt zima. Do batohu jsem si hodila jen banán na svačinu a šla do školy. Dneska píšeme test ze zemáku na který jsem se totálně vysrala. S tou školou je to v poslední době fakt hrozný. Dostávám samý pětky a nic mi nejde. Čekám jen na to kdy to začne řešit máma a dávat to za vinu tomu, že trávím čas s Justinem.
