>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Víkend utekl zase jako voda a máme tu pondělí. No to jsem hodně nadšená. S Justinem jsem se od té soboty nebavila a ani bavit teď nechci. Doufám, že ho ve škole nebudu moc potkávat ale s mým štěstím na něj budu určitě narážet pořád. Moje ráno pokračovalo jako každé jiné. Však už to znáte. Popisovat to by bylo zbytečný. No a teď si zase vybrat oblečení. Vždycky mi to strašně dlouho trvá než se rozhodnu. Podívala jsem se z okna a viděla, že tam prší. A vypadá to, že tam není úplně teplo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nakonec jsem zvolila tohle. Rozhodla jsem se, že pojedu svým mini autem, protože nevím kde mám deštník a vlastně by se mě v tom dešti ani pěšky nechtělo. Šla jsem do garáže a chvilku po půl osmý vyjela. Jela jsem dost brzo ale to nějak nevadí.
U školy jsem zaparkovala a vydala se dovnitř. Ani nevím co máme první hodinu. "Ahoj Rosie" někdo mě pozdravil a tak jsem se na dotyčného otočila. "Jé ahoj" odpověděla jsem. Byla to Zoe. Vydali jsme se spolu do školní budovy a povídali si. "Takže, co ty a Will?" musela jsem se jí na to zeptat. Docela mě zajímá co cítí ona. "Já nevím. Mám ho ráda ale prostě jen jako kámoše. Nic víc. Když mi dal tu pusu připadalo mi to dost divný. Jak kdybych líbala bráchu" řekla mi. Jo Zoe vím líp než kdokoliv jak se cítíš. Mám to úplně stejně. Asi se v sobě obě dvě moc nevyznáme. "Aha... Já vím, že jemu se líbíš ale pokud k němu necítíš nic víc, tak by bylo dobrý mu to asi nějak vysvětlit. Nechci aby se trápil. Bude lepší když bude vědět na čem je" usmála jsem se na ní. Ona se na mě dost protivně podívala. "Ono to není tak lehký víš? Tak to Justinovi řekni taky. Jsi úplně stejně v prdeli a mě tady poučuješ" vykřikla na mě. Cože?! Jak ona o tomhle něco ví? "Co to meleš sakra?!" křikla jsem na ni taky. "Vím, že chce něco víc. Všichni to tady vědí. A taky každý ví o tý puse co ti dal" řekla. Ale ne! "Ale... Ale jak?!" dívala jsem se okolo sebe a opravdu každý si něco s někým šeptal. "Holka vzpamatuj se. Tohle je střední škola. Drby se tady šíří rychle!" řekla zase nepříjemně a pak odešla. Co s ní sakra je?! Dneska má strašnou náladu a na mě si to akorát vybila.
Pokračovala jsem do třídy na svojí hodinu. Biologii. Sedla jsem si úplně dozadu a doufala, že ke mě nikdo nepřijde. Nevím co to se mnou dneska je ale mám chuť teď hned brečet. Cítím se najednou zase hrozně. Když jsem se bavila s Justinem byla jsem šťastná ale pak se stalo tohle a prostě celkově je to teď všechno takový trapný. Zase se v sobě prostě nevyznám. Mám ho ráda ale bojím se toho, že on bude chtít něco víc. A já mu nedokážu dát to co by on chtěl. Necítím to stejně a docela si to vyčítám. Mrzí mě, že čekal něco jinýho ale já mu to nedokážu dát. Proboha z představy, že mě dá další pusu se cítím strašně blbě. A že bych ho někdy viděla nahýho... Tohle prostě nejde.
Hodiny utíkaly zase jako voda a máme tu oběd. No ale jelikož si ho Rosie neobjednala tak asi jíst nebude. Šla jsem si do skříňky pro nějaký peníze. Asi si půjdu něco koupit. Konečně v chodbách nikdo nebyl. Ostatní odešli na oběd a nebo mají vyučování. Prostě je tady krásnej klid. No ne na dlouho. "Rosie? Proč se mnou vůbec nemluvíš?" zakřičel na mě z dálky blonďatý kluk. Justin. Ale ne! Prosím ne. Snažila jsem se ho ignorovat, zamkla jsem skříňku a vydala se pryč ze školy. Jenomže by to nebyl Justin kdyby se za mnou nerozběhl. Chytl mě za ruku, trhl mě s ní a otočil si mě k sobě. Podívala jsem se mu do očí ve kterých jsem se topila. Má tak nádherný oči. Už zasee?! "Proč se mi vyhýbáš? Kvůli tý puse? Ježiši Rosie nic to neznamenalo. Měl jsem kocovinu, ani jsem nevěděl co dělám. Nikdy tě milovat nebudu neboj" řekl mi. Na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce ale na druhou mě to to srdce asi vyrvalo. Kurva už! Co vlastně chci sakra?! Tyhle myšlenky mě už přímo serou. Mám toho dost! Snažím se v nich nějak vyznat ale prostě to nejde. "Hmmm" řekla jsem jen tohle. Šla jsem od něj pryč a z očí se mi hned spustily slzy. Začala jsem hlasitě vzlykat a on to slyšel. "Tak co sakra chceš Rosie?!" zakřičel na mě. "To já sakra nevím Justine! Nevím to.." zakřičela jsem to na něj a utekla úplně pryč ze školy. Tohle mě už vážně nebaví. Posledních pár dní jsem totálně mimo, absolutně se v sobě nevyznám a pořád akorát fňukám. A to všechno jen kvůli němu. Možná jsem udělala chybu a nikdy mu žádnou šanci dávat neměla. Chci být ta stará Rosie z Kanady. Ne nějaká fňukna z LA. Musím se začít chovat zase jako dřív, protože tohle je hrozný a mě to ničí. Takže už žádný Justin! Nikdy!
Když jsem přišla ze školy, rozběhla jsem se hned hledat mamku. Našla jsem jí v kuchyni. Hned jsem ji pevně objala. Má pravdu, že jsem se k ní chovala hrozně. Ale chci to napravit. "Mami promiň, strašně se ti za všechno omlouvám. Už se tak k tobě nikdy chovat nebudu, mám tě moc ráda" vychrlila jsem to na ní rychlostí blesku. Mamka mě pohladila po vlasech. "Já vím Rosie. Chápu to, jsi v pubertě a tyhle změny chování jsou normální. Akorát mě to mrzelo. Nechtěla jsem to svést na Justina. Vím, že ho máš ráda a určitě se tak nechováš kvůli němu" řekla a utřela mi jednu neposednou slzu, která mi řekla po tváři. "Vlastně se s Justinem už nebavíme" řekla jsem a přitom se podívala do země. "Jakto?" podívala se na mě mamka dost nechápavě. Asi ji prostě řeknu pravdu. Mamce věřím. "Prostě chtěl něco víc ale já ne. A pak udělal něco čím mě naštval. Bude lepší když se nebudeme bavit tak jako asi těch 10 let předtím. Je to prostě špatnej a komplikovanej kluk" řekla jsem mamce a pak už se vydala k sobě do pokoje.
Docela jsem se nudila a tak mě napadlo, že bych si mohla udělat takový ten "to do list". Prostě věci co chci tenhle týden stihnout. Sedla jsem si ke stolu a začala psát. - uklidit si pokoj -vylepšit si známky! -jít aspoň 2 krát s někým ven -vyzdobit si podzimně pokoj -věnovat se víc mamce a Ell -být šťastná, přestat fňukat a brečet! -a jít jednou na brusle Tohle by asi zatím stačilo. Připla jsem to na nástěnku. Asi tam během týdne ještě něco dopíšu ale prozatím to stačí. A proč vlastně jednu věc nesplnit zrovna teď. Docela bych s někým zašla ven. Aspoň se trošku odreaguju. Vzala jsem do ruky mobil, zapla si instagram a přidala tam tuhle anketu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Počkám si chvilku co kdo odpoví. Všimla jsem si, že Jullie hlasovala pro: si piš! Takže je to asi jasný. Napsala jsem jí a máme se sejít v šest ve Starbucks. Šla jsem se převléct jelikož se venku nějak ochladilo. Zvolila jsem obyčejné černé džíny a černý rolák. K tomu ještě šedý kabát a bílé Fila boty. Když jsem byla hotová vzala jsem si do ruky ještě mobil a sešla dolů ke dveřím. "Jdu ven... Přijdu tak za 2 hodiny" ještě jsem zakřičela aby mě mamka slyšela a pak jsem odešla.
Venku jsem se ještě podívala na tu anketu jestli nehlasoval ještě někdo další. A taky že ano. Justin hlasoval pro: si piš! Tak to jo. Mobil jsem si chtěla dát do kapsy ale pípnutí mě donutilo se na něj znovu podívat.
Justin: Jsi krásná když se směješ. Nezlob se na mě už prosím. Nevím co jsem ti udělal zase tak hroznýho ale každopádně se omlouvám...
Přečetla jsem si to ale nějak to neřešila. Něco jsem si řekla a nechci si kazit zbytek dne.
Domu jsem přišla chvilku po osmý. S Jullie to bylo vážně super. Pokecali jsme a celkově byla strašná sranda. Už jsem se jen osprchovala a pak si zalezla do postele s horkým čajem, teplou dekou a ještě zapálenou svíčkou vedle sebe. Miluju podzim a tohle všechno okolo něj. Čaj jsem ani nedopila, protože jsem usla. Byla jsem po dnešku vážně dost ospalá a taky zvědavá co nového přinese zítřek.
