>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Crrr... Crrr Vzbudil mě tenhle příšerný zvuk. Sakra. To už je ráno. Při této myšlence se mi strašně rozťukalo srdce. Zhluboka jsem se nadechla a pokoušela se vzbudit Ell, která spala vedle mě. Ano je teprve šest ráno ale letí nám to v devět. Na letiště cesta trvá něco málo přes hodinu a my ještě nemáme všechno dobaleno. Stále nemůžu uvěřit tomu, že se vracím. Připadá mi to jako sen. No spíš noční můra. Když se Ell vzbudila hned šla za mamkou, myslím si, že do kuchyně.
Já taky radši vstala ať všechno stihnu. Jako první mé kroky směřovaly do koupelny. Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby a dala si balzám na rty. Ještě jsem si namalovala řasy. Všechny mé kosmetické věci jsem si vzala a šla je dát do kufru. No tak to jsem fakt zvědavá jak se tam vejde ještě tohle. Nakonec jsem to tam nějak nacpala ale kufr vypadal, jak kdyby měl každou chvíli prasknout. No nevadí.
"Tady to krásné voní" řekla jsem když jsem přišla do kuchyně. Mamka dělala mícháná vajíčka se slaninou a ještě toasty. Ell to do sebe už samozřejmě cpala. Vzala jsem si talíř a nabrala si taky. Ale jen menší porci, protože po ránu nikdy moc nejím. Nalila jsem si k tomu jablečný džus a pustila se do toho. "Jsi v pohodě Rosie?" zeptala se mě mamka. Asi o mě má starost. "No nějak to zvládám. Ale je jasný, že bych radši zůstala tady" řeknu a potom odejdu zpátky do pokoje. Byla jsem už nasnídaná a musela jsem si ještě dobalit pár věcí. Vzala jsem si sebou všechny rámečky s fotkami a taky moje fotoalbum. Je to můj největší poklad, protože v něm mám všechny vzpomínky. Od Justina až po Amy.
Právě je půl osmý a mě napadlo, že už bych se mohla jít obléknout. Vždycky mi strašně trvá než si něco vyberu ale teď jsem to naštěstí měla už nachystaný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na cestu jsem zvolila červený rolák, protože takhle z rána je docela zima. Taky černé teplákové kalhoty abych se netlačila v džínách. Udělala jsem si culík, protože je na cestování pohodlnější. Potom jsem si vzala na záda batoh, do kterého jsem dala mobil a takové věci. Prostě to co chci mít u sebe.
"Rosie jedeme" zavolala mamka a já šla do předsíně. Do každé ruky jsem vzala jeden kufr, který jsem naložila do taxíku. Naposled jsem se podívala na nás dům a pak se řidič rozjel. Naše ulice se mi přímo ztrácela před očima a mě z toho bylo do breku. Opravdu nesnáším stěhování!
Na letišti jsme si odbavily kufry a vydaly se k našemu Gatu. Letí nám to za deset minut takže to máme tak akorát. Ještě jsme si koupily pití a pak nastoupily do letadla. Já jsem seděla u okýnka za což jsem byla ráda. Dívala jsem se na budovu letiště a pak jsme se rozletěli. A je to tady. Opravdu odlétáme pryč. Pořád jsem doufala, že se něco stane a my zůstaneme tady ale ne. Je to v háji.
Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si tam nějaký playlist. Poletíme dlouho a tak chci usnout. A taky se mi to zanedlouho podařilo.
"Rosie dáš si něco?" vzbudil mě mamčin hlas. Stala u nás nějaká paní co nabízela jídlo. Jen jsem kývla hlavou, že ne a spala dál.
Cesta utekla strašně rychle. Vzbudila jsem se když jsme zrovna přistávali. Měla jsem krásný výhled na LA. Jsem zvědavá co mi tato nová kapitola mého života přinese. Doufám, že ne nic špatného.
Vystoupili jsme z letadla a šli si pro kufry. Když jsme si je vzali, vydali jsme se před budovu letiště. To snad ne! Stála tam Pattie. Justinova máma. Řekla bych, že na nás čekala aby nás odvezla domů. Hned jsem se za ní rozběhla a objala ji. "Ahoj Rosie" řekla a pohladila mě po vlasech. Byla jsem tak ráda, že jí vidím. Popravdě mi připadá, že se vůbec nezměnila. Je úplně stejná. Nastoupili jsme k ní do auta a jeli jsme domů. Cestou se nás pořád na něco ptala, takže jsme si pěkně pokecali.
Když jsme přijeli na místo, vzali jsme si kufry a rozloučili se s ní. "Pattie?" zeptala jsem se nervózně. "Ano?" zeptala se. "No, prosím neříkej Justinovi, že jsme se vrátili. Chci mu to říct sama" řekla jsem a ona se na mě usmála. "Dobře". Naposled mě objala a my se vydali dovnitř. Zamířila jsem do svého pokoje, který nebyl nic moc. Musím si ho nějak vyzdobit. Ale to až zítra. Vybalila jsem si všechny věci. Trvalo mi to snad celou věčnost ale konečně to bylo. Přemýšlela jsem jestli to mám Justinovi říct nějak teď ale měla jsem strach. Opravdu jsem se bála jak bude reagovat. Co když si mě už vůbec nepamatuje? Ne. Radši to nechám až na příští týden. Ve škole se určitě potkáme.
Jen tak jsem ležela na posteli když v tom mi zazvonil mobil. "Ahoj Amy" řekla jsem. "Ahoojky Rosie. Jak se máš?" "No bylo už mnohem líp" řekla jsem a ona se trošku zasmála. "Můžeme se příští týden sejít? Už mi chybíš" řekla a já nevěděla co mám dělat. Musím ji říct, že už nebydlím v Kanadě. "No to asi nepůjde" řekla jsem. Šlo slyšet jak se udivila. Je mi jasný, že to nechápe. "Proč ne? Rosie stalo se něco? Udělala jsem to něco?" zeptala se nervózně. Co blbne? "Ne to ne" řekla jsem. "Tak co se děje?" pořád na mě naléhala. Je mi jasný, že ji to budu muset říct. Jinak to nepůjde. "Já se odstěhovala Amy. Už se asi nikdy neuvidíme" řekla jsem smutně a ona se úplně zarazila. A je to venku...
Ahoj zlatíčka. Dneska trošku kratší kapitola ale příště bude lepší. Doufám. Asi něco v neděli napíšu pokud to stihnu tak se těšte 🖤 Děkuju za všechny hlasy, komentáře a tak. Mám vás ráda 🖤
