>do you remember?<

>80 (everything would change)<

Pohled Justina
Probudil jsem se a venku už bylo světlo. Podíval jsem se vedle sebe a uviděl Rosie jak spí. Hlavu měla pořád na mý hrudi jako předtím. Ležela na břiše a objímala mě v pase. Doufám, že až se vzbudí tak toho všeho nebude litovat, protože já toho rozhodně nelituju. Jsem strašně vděčnej za to, že se tohle mohlo stát. Znamenalo to pro mě všechno. Nic lepšího jsem v životě nezažil a ani nezažiju. Hlavně to bylo s ní a to na tom bylo to nejhezčí. Miluju jí. Tak strašně moc a rozhodně se jí nevzdám. Teď už mi nikam neuteče a já se k ní přestanu chovat jako debilní čurák, abych jí už neztratil. Ona mi věří a já jí tentokrát už nezklamu. Už nikdy jí nesmím zklamat. Začal jsem jí jemně hladit po zádech. Nechtěl jsem jí vzbudit ale cítit jí u sebe a vědět, že je tady. Proboha nechci si to přiznat ale jestli mě i po tomhle opustí, tak se vážně zhroutím. Slyšel jsem jak se začíná probouzet. Pomalu otevřela oči a jako první se hned podívala na mě. Byla po ránu tak roztomilá. Nechtěl jsem na to nějak spěchat ale nevydržel jsem to a musel jí dát pusu.
"To je hezký probuzení" zasmála se a věnovala mě jeden její nádhernej úsměv. Otočil jsem se na bok hlavou k ní a objal jí. Tak strašně jsem si přál aby tahle chvíle trvala navěky. Bál jsem se toho, že až skončí, bude po všem.

Nakonec jsem ještě nějak usnul a probudil se až později. Viděl jsem Rosie, která ke mě stála otočená zády a vypadalo to jakoby už chtěla odejít.
"Ty už jdeš?" řekl jsem svým ranním chraplavým hlasem a ona se na mě rychle otočila. Asi chtěla odejít když budu spát, protože mi připadala trochu vystrašená z toho, že jsem vzhůru.
"Musím jít" řekla a popadla do ruky kabelku. Odemkla dveře a chtěla odejít pryč. Mě se v tu chvíli zastavilo srdce. Zase jí ztrácím. Nevím co už mám udělat proto aby tady se mnou zůstala. Já jí tomu píčusovi rozhodně nenechám. Ona je moje aby bylo jasno.
"Hele bylo to moc hezký ale prostě... musím se vrátit zpátky. Mám tam kluka no a ty... ty máš dítě tady" řekla a vzdychla jakoby jí to co říkala ničilo. Moment ona si ještě pořád myslí, že mám s Kylie dítě? To jsem jí ještě neřekl, že to byla lež? Nějak jsem na to zapomněl. Doprdele!!
"No víš Rosie" tímhle jsem jí zastavil a ona ty dveře zavřela a ještě mi věnovala chvíli pozornost.
"Žádný dítě nemám. Ona si to celý vymyslela" řekl jsem a bál se toho jak bude reagovat. Určitě bude nasraná, že se to dozvídá až teď. Znám ji. Ale tak to ona si to nenechala vysvětlit a odletěla mi pryč. Začala na mě nevěřícně koukat, málem jí spadla brada a oči vyletěly jak je měla vykulený.
"Děláš si ze mě kurva prdel Justine? To se dozvídám až teď? Kdy jsi mi to chtěl jako říct? To... to snad není možný" na jednu stranu jsem jí chápal ale na druhou moc ne. Proč se až tolik nasrala? Vždyť by ode mě odešla i tak, kvůli tý její bouračce. I kdyby se to dozvěděla hned, nezůstala by tady a už vůbec ne se mnou. Tím jsem si jistej.
"Není to jedno? Stejně by to nic nezměnilo" tohle jí vyrazilo dech a začala se rozhlížet všude po místnosti.
"To teda změnilo. Změnilo by to všechno Justine!" no tak upřímně, tohle jsem nečekal. Vážně ne. Myslel jsem, že mě opustila spíš kvůli tomu co se jí stalo než kvůli nějakýmu děcku. Ale asi jsem se mýlil.
"Kdyby jsi mi to řekl hned, nikdy bych nikam neodletěla. Zůstala bych tady s tebou. Ale ne, já se dozvím až skoro po půl roce, že to není pravda. Víš kolik času jsme tímhle promarnili? Panebože Justine, jak jsi mi to mohl neříct?!" začala u toho rozhazovat rukama a chodit všude po místnosti. Pak se podívala na mobil a šla zase ke dveřím. Ze všech věcí co jsem si myslel, že na tohle řekne jsem tuhle čekal nejmíň. Vážně, že kdybych jí to řekl, tak by to nic nezměnilo a ona by tady zůstalala a nebo to říká teď jen tak? Ne, myslela to vážně. Ona nelhala. Neopustila by mě kdyby to věděla dřív. Jsem kokot, že mi nic z toho nedošlo hnedka.
"Lituješ toho... no toho co se stalo včera?" musel jsem se jí ještě zeptat na tohle než mi zase odejde a někam úplně zmizí. Potřeboval jsem vědět na čem jsem. Byl jsem přesvědčenej, že řekne, že jo a, že to byla chyba. A to mě rvalo srdce.
"Ne, nelituju toho. Nejvíc mě na tom děsí, že bych to klidně udělala znova" trochu se zasmála a já nemohl uvěřit tomu co slyším. Že bysme si oba konečně uvědomili co chceme a tentokrát by nám to vyšlo? Potěšilo mě to, když jsem slyšel, že by to klidně udělala znova. Bylo to hezký.
"Ale tak proč odcházíš?" když toho nelituje, tak proč tady se mnou teda nezůstane. Já jí tady chtěl.
"Protože musím, ale vrátím se. Slibuju" poslala mi vzdušnou pusu a zmizela mi ve dveřích. Vrátí se ale já nevím kdy. Nevím co tím myslela. Jestli třeba zítra nebo za měsíc, nebo za rok? Netuším. Ale řekla, že se vrátí a to je na tom nejdůležitější. Musím jí prostě věřit.

Pohled Rosie
Byla jsem na něj zároveň tak hrozně naštvaná ale i tak strašně ráda, že to nebyla pravda. Jestli nelže a to dítě s ní fakt nemá, tak to mění úplně všechno. Ooh bože, že já byla tak blbá, hned se sbalila a odletěla do Kanady. Měla jsem si to nechat vysvětlit hnedka když mi to chtěl říct. A přesně o tomhle mluvím. To jsou ty moje unáhlený rozhodnutí.

Doma jsem mamku překecala, že jsem přespala u Jullie, protože jsme se spolu dlouho neviděly a mě se už nechtělo domů pozdě v noci. Nezlobila se na mě ale kdybych jí řekla pravdu tak jsem si jistá, že by mě vykopala hrob a ještě poučovala jak si Justinem ničím budoucnost. Ona je na něj prostě vysazená, protože zažila jen toho špatnýho Justina a má o mě strach a to chápu. Oblíkla jsem si normální oblečení, aby mi to bylo pohodlný. Řekla jsem mamce, že poletím až večer což je jakoby pravda. Je odpoledne a já mám ještě nejmíň tři hodiny času. Chvíli jsem se dívala na televizi ale pak mi došlo, že to můžu dělat klidně i v Kanadě. Využila jsem toho času co mi tady ještě zbýval a šla si hrát s Ell do bazénu. Oblíkly jsme si plavky a naházely si do vody všechny nafukovací blbosti. Jezdily jsme po skluzavce, která byla spíš pro Ell ale já se tam taky vešla a skákaly jsme pořád do vody, že už tam žádná voda skoro ani nezbyla. Jejda.

Večer jsem na sebe hodila šedý tepláky, bílý crop top a černou mikinu. Sbalila jsem si do batohu zase jiný věci a dala si ho na záda. Sešla jsem dolů, kde na mě u dveří čekala mamka i s Ell, která na sobě měla pořád ty mokrý plavky.
"Tak se měj Rosie a zase se někdy stav. Třeba na prázdniny" řekla mi mamka a objala mě. Jen jsem jí na to kývla.
"Tak ahoj princezno, zase přijedu" pohladila jsem Ell po vlasech a pak otevřela dveře a vydala se ven.
"Počkej Rosie, odvezu tě ať nemusíš taxíkem" řekla mamka a už šla rychle ven za mnou. No tak to teda ne.
"Nene, to je dobrý, ještě stejně musím do obchodu a pak si ho tam zavolám" řekla jsem, zamávala jí a hodně rychle utekla než zjistí, že něco tajím a pozná to. Nemohla mě odvíst z jednoho prostýho důvodu. Nejedu na letiště. Rozhodně nemám v plánu se vracet do debilní Kanady za debilním Lucasem. Ale to ona neví a taky se to nikdy dozvědět nesmí. Za tohle by mě zabila. Nikdy jsem jí takovej podraz neudělala ale ona by mě tady nenechala. Hned kvůli dvěma věcem. Zameškala bych školu na kterou už jen teď dost seru a hlavně by se jí už vůbec nelíbilo, že se chystám za Justinem. A nechodit do školy kvůli Justinovi. To je pro ni smrtelná kombinace.

Došla jsem k jeho domu a zazvonila na zvonek. Slyšela jsem kroky jak někdo sebíhá schody a pak uviděla Justina.
"Co tady děláš?" byl překvapenej. Hodně.
"To je teda milý přivítání" zasmála jsem se a on taky. Naznačil mi ať jdu dál a já ho následovala do jeho pokoje.
"Nevěděl jsem, že se vrátíš už dneska" řekl a sedl si na postel. Ale poznala jsem na něm, že z toho má radost. Zářily mu krásně oči.
"To já taky ne. Ale jak jsem říkala. Kdybys mi to řekl už předtím, všechno by to změnilo" šla jsem k němu a lehla si za ním na postel. Chytl mě okolo pasu a jen tak jsme se váleli v posteli.

Asi o nějakých pár minut později mě začal zvonit mobil. Podívala jsem se na displej a viděla, že je to mamka. No doprdele, doufám, že nic nezjistila.
"Rosie jen volám, že sis tady nechala klíče" řekla a mě spadl kámen ze srdce. Málem jsem se posrala strachy, že mi řekne co dělám u Justina nebo tak.
"To nevadí, Lucas mi otevře" odpověděla jsem a Justin se hned posadil. Hodil na mě nechápavej pohled a já se chtěla tak strašně začít smát ale nemohla jsem.
"A už jsi na letišti?" ať to už položí nebo se začnu kvůli němu tak strašně tlemit a zjistí, že ji lžu.
"Jo už jsem na letišti, čekám až mi to přiletí. Musím jít ahoj" ukončila jsem to a rychle to típla. Začala jsem se hnedka strašně smát, protože Justin vůbec nechápal co tohle mělo bejt.
"Co to kurva bylo? Jak jakože ti Lucas otevře a jaký letiště doprdele?" byl totálně mimo. Totálně.
"No mamka si myslí, že jsem odletěla zpátky do Kanady za Lucasem. Ale ne, já jí zdrhla, lhala a teď jsem tady" vysvětlila jsem to a on mi nechtěl skoro věřit, že bych tohle udělala. Zrovna já. Ale tak měla jsem snad na výběr? Chtěla jsem tady zůstat s ním.
"No doprdele. Jestli se tohle dozví tak jsme oba mrtvý" jo to má naprostou pravdu.

Jestli se tohle máma dozví tak mě asi vydědí nebo nevim...

Začíná se nám to už nějak lepšit. A Rosie konečně ví, že žádný děcko není :D

Zajímalo by mě kdo všechno z vás tenhle týden má taky prázdniny. Je tady někdo takovej? :)