>do you remember?<

>46 (keep calm, Rosie)<

Hodně jsem se na ní nasral a zavřel se v pokoji. Co si o sobě jako myslí? Že se sem nastěhuje jak se jí zlíbí a mě ještě vyhodí? Možná se ptáte proč nejsem u mámy. No ona odjela na Floridu za babičkou. Táta se s ní strašně hádá kdo mě bude mít v péči a tak a jelikož je těhotná tak musí být v klidu což tady nemůže. Nedivím se jí. Taky mám někdy pocit, že mě jebne. Hlavně z tý jeho mrdky blonďatý. Vytáhl jsem si sluchátka a pustil si nějaký songy. Lehl jsem si na postel a čuměl někam do háje. Pak se otevřely dveře. Stála v nich zase ona. Něco mi říkala ale já ji neposlouchal. Měl jsem v uších sluchátka a jí to asi pak došlo. Začala něco křičet a rozhazovat u toho rukama. Měl jsem ji fakt dost. Prostě jsem jí vyfuckoval a ona odešla. To bouchnutí dveří se ale přeslechnout nedalo. Slyšel jsem, že mi pípnul mobil. Hned jsem se podíval kdo píše.

Rosie: děkuju za to s tou mámou <3

Byl jsem rád, že se to takhle vyřešilo. Možná je to divný slyšet zrovna ode mě ale jsem fakt rád, že je šťastná. Nikdy mi na žádný holce takhle nezáleželo a vlastně na všech holkách mi nezáleželo ani trochu. Ona je jediná. Nikdy mě nezajímalo co ta holka prožívá, jak se má, jaký má problémy a tak. Jenomže teď je to jiný. U Rosie mě to zajímá až moc. Asi je to tím, že mě to vždycky zajímalo. Vždycky se o ní budu starat, to vím jistě.

Me: neděkuj, měl jsem to udělat už mnohem dřív :)

Dostal jsem fakt hlad a tak jsem zamířil do kuchyně. Měl bych tam mít ještě pizzu, kterou jsem nedojed. Otevřel jsem ledničku ale pizza nikde. Což jsem tak trochu čekal.
"Kde je ta pizza?" zakřičel jsem na Bethany a ona hned přišla.
"Ta sýrová? Jo tak tu jsem dojedla" odpověděla a pohodila rameny.
"Moc dobře víš, že to bylo moje. Hele už mě to fakt sere, přestaň se tady chovat jako doma a dělat si co se ti zlíbí!" křikl jsem po ní a ona si trošku poodstoupila.
"Myslím, že jsem ti něco říkala. Ale jak chceš" dodala. Mám chuť jí jednu vlepit.
"Jenomže já se tě nebojím, tak se nesnaž" řekl jsem a odešel bez jídla zpátky. Šel jsem zrovna spát.

Crrr... Crrr... Crrr
Vzbudil mě tenhle nesnesitelnej zvuk! Vzal jsem do ruky mobil a hodil ho někam do háje. Budík ztichl ale za chvíli zase začal zvonit. Přikryl jsem si hlavu polštářem ale nepomohlo to. Zvedl jsem se prudce z postele a budík vypnul. Pak uslyším ťukání na dveře.
"Co je?!" křiknu nepříjemně.
"Mám zkontrolovat jestli nespíš" řekne ten hnusnej, písklavej hlas.
"Prosimtě vypadni než se naseru!" řeknu trošku víc v klidu a ona odejde. Dojdu si do koupelny, kterou mám spojenou s pokojem a vyčistím si zuby. Pak si něco udělám s vlasama ale to už moc neřeším. Vždycky vypadaj dobře. V pokoji si hledám nějakej outfit. Vytáhnul jsem ze skříně černý roztrhaný džíny a oblík si je. Pak opět někdo zaklepal.
"Co zase do píči chceš?!" zařval jsem fakt už nasraně, protože jak vidím tak mi ta čubka nedá pokoj. Jenomže do pokoje vlezl otec.
"Jak se to doprdele chováš?" zeptal se a šel ke mě.
"Proč jsi vyhodil Bethany?" nechápavě se na mě podíval. Jako vážně?!
"Protože mě ta tvoje děvka pořád otravuje a chová se tady jako doma" pak mi došlo, že nebyl úplně dobrej nápad tohle říkat. Z táty šel najednou strach a já se začal docela bát. Jeho ruka vylítla a praštila mě do pusy. Strašně to bolelo a myslel jsem, že už to je všechno ale ne. On mě udeřil ještě do břicha a to už jsem se fakt zkácel k zemi.
"Tak abys věděl, ona tady doma je" zakřičel na mě a pak prostě odešel. Nechal mě tady ležet v bolesti a odešel pryč. Chápu, že jsem to přehnal ale on teď taky!! Začal jsem strašně kašlat. Z pusy mi tekla krev ale to po chvíli přešlo. Jenomže to břicho mě bolelo hodně. Zvednul jsem se a oblík si ještě černý dlouhý triko a modrobílou košili. Pak jsem si ještě vzal batoh a jel do školy.

Celý den jsem se nějak snažil Rosie vyhýbat, což se mi dařilo. Vím, že by se zajímala o to co se mě stalo a já jí tím fakt nechtěl obtěžovat. Nejsem zvyklej, že se o mě lidi zajímaj. Vlastně jedinej kdo se o mě zajímá je ona. Možná ještě někdy Chris a i Will ale tím to končí. Všem jsem ukradenej. Jsem prostě ten Justin Bieber. Kluk co nemá city, emoce a nic necítí. Možná je dobře, že si to všichni myslí.

Po škole jsem nečekal na Rosie, viděl jsem jí ale prostě dneska ji nemůžu vidět. Počkal jsem schovanej za budovou na Chrise a šli jsme spolu do parku vedle školy. Sedli jsme si na lavičku a začali kouřit. Bylo to tak uvolňující. Jo vím, že to je špatný ale ke mě to už tak nějak sedí.

"Co ta týpka, co po tobě jede kámo?" nadhodil jsem otázku, protože mě to celkem zajímalo. Je to nějaká bruneta, myslím že Rosiina kámoška. Na jméno si ale fakt nevzpomenu.
"Vole hrozná mrdka" začne se smát a potáhne si z cigarety.
"Asi jí přefiknu a pak odhodim, jako každou jinou" přijde mě to docela hnusný, ale pak si vzpomenu na to, že jsem dělal to samý a tak to prostě nechám být. Ať si to ta holka zařídí jak chce, co mě je vlastně po tom. Nebudu jí chránit nebo se jí před Chrisem zastávat, jen protože je to kamarádka Rosie.. Ani mě nehne.

"A co ta tvoje? To co jsi přede všema řekl, jsi myslel vážně?" zeptá se mě Chris a já se opřu o lavičku. Nechce se mi úplně odpovídat. Prostě nemám takovýhle otázky rád. Nepotřebuju ostatním všechno vysvětlovat, stačí mi, že já vím co cítím a nikdo se v tom šťourat nemusí. A navíc, myslím si, že jsem to předtím řekl víc než jasně. Začne mi zvonit mobil což mě zachrání. Nějaký číslo co neznám.
"Ano?" řeknu neutrálním hlasem. Chris mě celou tu dobu jen pozoruje.
"Tak hele, okamžitě si zklidni tu blondýnu Kylie nebo jak se to jmenuje. Teď jsme byli s Rosie nakupovat a ona jí nedá pokoj už ani v obchodě!" zaječí na mě někdo.
"A kdo volá?" zeptám se. Slyším z telefonu jen uchechtnutí.
"Amy, ten trpaslík" řekne a mě to hned dojde.
"Aha... No a co jí udělala?" zeptám se nasraně. Už mě to taky dost sere. Kylie prostě Rosie nedá pokoj. A jestli se nebojí Rosie když jí říká ať toho nechá, tak si to s ní vyřídím já a to už tak příjemný nebude!!
"Byli jsme v obchodě, nejdřív jí začala pomlouvat a křičet na ní něco, že s tebou ani nešuká a, že tobě to vadí a jestli ti nedá tak se s ní rozejdeš a takový kecy!!" řekla Amy. Tak a dost! Típnul jsem to a rozběhl se k autu. Tohle mi stačilo.
"Kam jdeš?" křikl po mě Chris.
"Pryč!" řekl jsem a pak už nasedl do auta.

Zajel jsem za ní domu. Začal jsem mlátit na dveře. Dlouho se nic nedělo a tak jsem zvonil jak debil.
"Proboha co je?" zakřičela na mě a byla jen v županu. Asi tam někoho má ale to je mi u píči.
"Já už tě varoval předtím. Buď toho necháš a nebo si mě fakt nepřej" zařval jsem na ní a ona sebou trochu cukla. No jen ať se bojí.
"No Justine neříkej mě, že ses fakt zamiloval. To je směšný!!" začala se strašně hihňat a tím mě neskutečně vytočila.
"Fajn, když chceš tak to bude po zlým! Sama víš kam až já dokážu zajít" řekl jsem a připadalo mi, že se už bojí. Ona ví moc dobře čeho jsem já schopnej. Ví to až moc dobře.
"Ale já se tě nebojím" snažila se znít nezlomně a nebojácně ale vůbec se jí to nedařilo.
"Fajn ty sis to takhle vybrala. Ale až mě zase nasereš tak za sebe neručím" dořekl jsem to a odešel. Vím, že už to bude v pohodě. Sice to znělo jak kdyby toho nechat nechtěla ale já už na ní poznám kdy se bojí. A to právě teď.

Přijel jsem před náš dům a uviděl na schodech někoho sedět. Zaparkoval jsem a rozešel se ke dveřím. Seděla tam Rosie. Nic jsem neřekl a jen roztáhl ruce na znamení aby mě objala. Hned to pochopila a to taky udělala.
"Už to bude v pohodě neboj" řekl jsem a utěšoval jí. Pak jsem odemkl dveře a šel s ní ke mě do pokoje. Nikoho jsem ani nepozdravil a jen za sebou zamkl. Lehl jsem si na postel a ona si položila hlavu na můj hrudník. Trošku jsem sykl bolestí, protože ta rána od otce mě pořád docela bolela.
"Ty se na mě zlobíš?" zeptala se mě nervózně ale já nevěděl za co bych se na ní měl zlobit. Co blbne?
"Co blázníš, proč?" zeptal jsem se nechápavě ale zároveň se na ní usmál aby už nebyla nervózní.
"No, že jsem se s tebou ještě nevyspala a ty... No prostě asi už chceš" řekla a já cítil, že jí z oka vyteklo pár slz. Co jí to ta děvka nakecala? Nemusí se ničeho bát, já ji do toho tlačit nebudu. Jí fakt ne.
"Nepotřebuju s tebou spát abych věděl že tě miluju. S tebou je to jiný
Rosie. Ve všem mi pomáháš, podporuješ mě, zajímáš se o mě a záleží ti na mě. Na tohle jsem nebyl zvyklej. S tebou je mi dobře i bez toho, takže se kvůli ničemu hlavně netrap dobře?" snažil jsem se to říct co nejklidnějším hlasem aby se fakt cítila dobře a brala to naprosto vážně.
"Tak dobře" dodala a pak se na mě krásně usmála.

Justin je teď hodnej co? :D
Jinak další kapitola bude až příští středu♡