>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Když jsem mu tohle řekla, úplně se zarazil. Na sucho polkl a díval se na mě. Musela jsem vypadat hrozně. Pořád jsem brečela takže moje řasenka byla všude. "Ne, tohle nemůže být pravda!" řekl a dal si obličej do dlaní. Potom si prsty projel vlasy, což mu je dost rozcuchalo. Hodně pramínků mu spadlo do obličeje, takže jsem mu chvílema neviděla ani do očí. Neodpovídala jsem mu na to co řekl. Já už vlastně ani nevim co bych mu na to měla říct. Stejně jsem blbá, že už jsem mu to řekla. Neměl to vědět. Nikdy! "Nevěřím ti" řekl už zase docela arogantně. Aaagh... Nesnáším tu jeho zasranou aroganci. "Myslíš si, že bych ti o něčem takovém lhala? Jsi idiot, že mi nevěříš Justine" na jednu stranu mě to fakt dost mrzelo. Prostě on si myslí, že lžu. "Nevim jak o Rosie víš ale to je mi teď u prdele! Řekla si to jen proto abych tě neojel!" zakřičel zase. Tak dělá si prdel? Co to s ním je? "Ale já jsem Rosie! Já!..." do očí se mi zase navalilo spoustu slz. Strašně mě to mrzí. "Tak to dokaž!" opět na mě zařval. Hned jsem se podívala na svůj krk. Byl na něm řetízek. Od něj. Se srdíčkem, které zapadalo do druhého srdíčka. Do toho jeho. Ale on ho na sobě neměl. A já ho už taky mít nechci. Řetízek jsem ze sebe strhla a hodila ho po něm. On se pro něj ohnul a hádám, že nemohl uvěřit tomu, že nelžu. Já hned chytla kliku do ruky, otevřela dveře a utekla pryč. Tohle posral. Jestli si myslí, že na tohle jen tak zapomenu tak se plete.
Vyběhla jsem ze školy a mířila si to domů. Před sebou jsem měla jen 4 hodiny školy. Když je zameškám tak to nebude zas tak vadit. Jen se s ním teď prostě nechci vidět. No vlastně už nikdy.
Odemkla jsem dveře a batoh letěl někam do rohu místnosti. Boty na tom nebyly jinak. Rychlým krokem jsem šla do kuchyně a vytáhla tam ze skříňky čokoládu. Přesunula jsem se k sobě do pokoje a sedla si na postel. Z poličky jsem si vzala svoje fotoalbum. Hned jsem ho otevřela a začala si prohlížet fotky s ním. Proč se to všechno takhle dosralo?
Když už jsem byla na poslední stránce, nemohla jsem nebrečet. Byly to poslední fotky co jsem s ním měla. Poslední stránka o mě a o něm.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měla jsem u toho napsané i věci co pro mě dost znamenaly. Na první fotce jsme spolu na poli. Pamatuju si jak nás naše mamky nechali chvilku bez dozoru a my začaly skákat do bláta. Házeli jsme ho po sobě a pak jsme byli oba hnědý. Byla to strašná sranda...
Na druhé fotce jsme se snažili přichystat piknik pro naše rodiče. "Udělali" jsme spoustu jídla. Byla to strašná sračka. Rodiče dělali jak jim to chutná ale řekněte mi, kdo by jedl toasty s burákovym máslem, marmeládou a kečupem. No mňamka...
Na třetí fotce se prostě jen smějem. Ani nevím čemu. Nepamatuju si to, protože jsem byla strašně malá. Zkusila jsem se zeptat mamky ale ta mi řekla, že taky neví. Škoda...
Na čtvrté fotce jsme hráli na schovku. Byla to sranda když se chtěl Justin schovat do chaty za skříň ale shodil jeho babičce vázu. Pamatuju si, že jsem se strašně lekla co se stalo. On za mnou přiběhl a řekl mi to. Ať to prej hlavně nikomu neříkám. Že je to naše tajemství. My těch tajemství teda měli...
Na páté fotce jsme jeli stanovat. Nešel mi zapnout zip u mikiny a tak mi Juss pomohl. Proto taky ten popisek. Ne přesně kvůli tomu, že mi nešla zapnout mikina ale prostě on tady byl vždycky pro mě když jsem ho potřebovala. Tak proto...
A na šestém obrázku jsme spolu venku. V ten den kdy mě mamka oznámila, že se stěhujeme. Řekla jsem mu to. Oba jsme to obrečeli. Řekl mi, že i tak na mě nikdy nezapomene. Že mě má nejradši na světě. Tak to vidím jakou pravdu jsi říkal Justine...
Když jsem si tuhle stránku doprohlédla, můj pláč se změnil v hysterický. Když si vzpomenu na ty všechny krásný věci co jsme prožili. A teď, že je prostě konec. Že všechny ty roky jsou úplně v prdeli.
"Rosie?" zavolal na mě někdo. A sakra mamka. Co tady dělá? "Rosie nemáš být už ve škole? P-počkej zlato ty brečíš? Broučku co se stalo?" podívala se na mě mamka ustaraně. Nezmohla jsem se na žádná slova. Jen jsem k ní natáhla ruce na náznak jestli mě obejme. Potřebovala jsem objetí. Mamka ke mě hned přišla a objala mě. První na co se podívala byly ty fotky co leželi na posteli. "Rosie? On ti nějak ublížil?" zeptala se opatrně. Brečela jsem dál. "Je to všechno v háji mami. Je úplně jinej. Je z něj hnusnej hajzl. Je to zasranej idiot" to poslední už jsem zakřičela, chytla to album pevně do ruky a mrskla s ním o zeď. Byla to strašná rána a šlo vidět, že i mamka se dost lekla. Můj pláč se hned opět změnil v hysterický. Cítila jsem zase strašnou bezmoc. "Pššš, to bude dobrý zlato. Neboj se" řekla mi mamka a začala mi hladit vlasy.
Po asi půl hodině objímání jsem se rozhodla, že si napustim vanu. Hodila jsem si do ní bombu do koupele od Lushe. Vlezla jsem tam ale zase se moje hlava zaplnila myšlenkama. Tohle nesnáším. Prostě dost! Je konec. My dva už nikdy nebudeme přátelé. Nikdy! Už žádný Justin. No a jaký vlastně? Vždyť já už žádného neznám...
Pohled Justina Něco po mě hodila, tak jsem se ohl a zvedl to. Když jsem to ale vzal do ruky, nemohl jsem tomu uvěřit. Vždyť to je ten řetízek co jsem jí dal než odjela. A ona už ho nechce. Nedivím se jí. Jsem takovej idiot. Jak jsem ji mohl nepoznat? Jak jsem ji mohl tohle všechno udělat? Proboha kdyby mě nezastavila tak já bych ji asi znásilnil. Co jsem to za kamaráda? Co jsem to za hovado? Já už vlastně nejsem její kamarád. Tohle mi nikdy neodpustí a já si to neodpustím taky. To, že jsem ji ublížil.
Vzal jsem řetízek a strčil si ho do kapsy. Vyšel jsem na chodbu a cítil jsem, že mě začali štípat oči. Slzy se hádám dostavily. Okamžitě jsem běžel na záchod. Nikdo nemůže vidět, že skoro brečim. Podíval jsem se do zrcadla a moje oči se dost leskly. "Zlato všude tě hledám. Proč se ti lesknou oči? Ty zase na něčem jedeš?" zeptala se mě ta pitomá Kylie. Ať táhne. Je mě u píči. "Jdi do prdele. Nemám na tebe náladu" zakřičel jsem na ni a ona odešla. Někdy je fakt otravná. No vlastně vždycky ale zase se s ní dobře spí.
Vyšel jsem na chodbu. Moje oči vypadaly pořád stejně ale na to jsem nějak sral. "Kaaamo. Nechceš mi říct, že jako Bieber brečí tyvole?" zakřičel na mě Chris. Tak ten mi chyběl. "Tyvole naser si. Jasně, že ne" docela jsem ho odbyl a šel dál. Nechci tady bejt. Jdu pryč.
Sedl jsem si do parku a obličej si schoval do dlaní. Nezvládl jsem to a rozbrečel se. Kluci nebrečí a já už vůbec ne ale ona pro mě byla nejdůležitější člověk na světě. A já ji ztratil. Vytáhl jsem si z kapsy cigaretu, kterou jsem zapálil. Ano kouřím. A co?
Nemůžu to takhle nechat. Já ji potřebuju. Hlavně kdy je tady. Když je zase u mě. Získám ji zpět. Sice nevím jak ale získám...
