>do you remember?<

>40 (yeah, that's the problem)<

"Fajn..." řekla jsem, protože se stále díval do země a nevydal ze sebe jediný slovo. Hned se mi zadíval do očí ve kterých měl lítost. Strašně smutně a soucitně se na mě díval ale já mu tohle nežrala. Fakt ne.
"Promiň" odpověděl chvíli poté ale jeho oči se od mých nemohly odtrhnout. Naše pohledy se přímo vpíjely do sebe a já nevěděla co dělat. Na jednu stranu jsem se chtěla odtrhnout ale na druhou ne. Miluju ty jeho oči.
"Ser na to, stejně to nikdy nebylo vážný" s těmito slovy jsem odešla. Samozřejmě, že to co jsem řekla není pravda. A to ani náhodu. Myslím, že ani on mi to nevěřil. Říkat něco takovýho mě neskutečně bolí ale nechci to dělat ještě těžší.

Seběhla jsem schody dolů a nasedla do auta. Už jsem v ruce držela klíčky, když v tom se dveře spolujezdce prudce otevřely.
"Počkej prosím" řekl Justin, který byl strašně zadýchaný. Jo plíce kuřáka se poznaj. Na co bych zase měla čekat Jussi? Já už na všechno čekala dost dlouho a stejně to bylo k ničemu.
"Já nechtěl...nechtěl jsem ti ublížit" řekl ale mě už to bylo stejně jedno. Chtělo se mi začít zase brečet ale věděla jsem, že nemůžu. Ukážu mu, že jsem silná a, že si se mnou nemůže jen tak hrát jak se mu zachce.
"Rosie prosím mluv se mnou. Mám tě rád, vždycky jsem měl" dodal.
"No právě Justine, to je ten problém" řekla jsem a pak už nastartovala auto. Vím, že mě má rád ale mít rád a milovat je hodně velkej rozdíl. A on mě rozhodně nemiluje. Rozjela jsem se a on zabouchl dveře. Dívala jsem se do zpětného zrcátka a pomalu se mi Justin začínal ztrácet před očima. A najednou jsem byla pryč. Dosralo se to asi nejvíc jak mohlo ale třeba to tak být mělo.

Pohled Justina
Odjela. Prostě nastartovala auto a odjela pryč. Proč musím být takovej kretén? Proč jí prostě nemůžu říct, že jí miluju? Proč je to pro mě do píči tak těžký?! Nesnáším se za to co jí dělám. Uvnitř sebe vím, že jí miluju ale říct jí to prostě nedokážu. Jsem srab. Nechci jí ubližovat, vážně ne a tohle mě fakt sere. Vždycky jsem ji miloval a to se nezměnilo. Přece je to moje malá Rosie. Ta holka se kterou jsem strávil celý svoje dětství a vlastně i ty nejhezčí chvíle mýho života. Od tý doby co odjela se cítím tak nějak prázdně a když ji tady zase mám tak jí nedokážu říct ani dvě pitomý slova? Jsem vážně srab! Ale, že to nikdy nebylo vážný? Lhala! Nevěřil jsem jí to, vždycky to se mnou myslela vážně a já to zase dojebal.

Musel jsem pěstí udeřit do zdi abych ze sebe ten vztek dostal. Asi jsem to trochu přehnal, protože se mi z ruky spustila krev. Bylo mi to jedno. Úplně jedno. Nasedl jsem do auta a vydal se zpátky domů, jestli se tomu místu ještě tak dá říkat. Musel jsem se pořádně soustředit na cestu ale nějak jsem nemohl. Myslel jsem pořád na Rosie. Celej život ji mám plnou hlavu a nikdy jsem na ní nezapomněl. Nebyl žádný den kdy bych na ní nemyslel. Každej den jsem si přál aby se mi vrátila a splnilo se mi to. A teď to takhle seru.

"Ahoj Justy" pozdravil mě někdo ale ta přezdívka mě dost zarazila nebo přesněji spíš nasrala. Co to má bejt?
"Takhle už mě neřekneš" krikl jsem po tý vyhublý blondýně v županu, která se roztahovala na našem gauči. Samozřejmě, že hned přišel i táta. Začal se s ní cucat a já na tohle fakt nebyl zvědavej. Nechápu, že se mu líbí. Že jí vyměnil za mámu. Vždyť to je zmatlaná vyhublá kost co vypadá jak děvka. Něco jako Kylie ale starší.
"Lásko budu muset do práce, vrátím se večer" řekl táta a dal tý čubce pusu. Já nad tím jen protočil očima a přemýšlel proč tady vlastně ještě stojím.
"Čau Jussi, jak je?" zeptal se když kolem mě prošel a předstíral zájem. Ať se jde třeba zakopat.
"Nestarej se" odsekl jsem a vydal se k sobě do pokoje. Možná jsem zlej ale neznáte mýho tátu. Je to strašnej debil co má v hlavě tři věci. Auta, ženský a práci. Od něj neslyšíte nic jinýho než jen práce, práce a práce. Když se ho na cokoliv zeptám odpoví vždycky jen, že má moc práce, že nemá čas protože musí dělat něco do práce a nebo, že má být v práci dřív. Už jsem na to zkurvený slovo fakt alergickej. Nemá na mě čas, vlastně pořád na mě přímo sere. Dřív takovej nebyl. Byl to hodnej táta co mě měl rád a věnoval se mě ale teď se z něj stal pitomec, kterýmu jsem ukradenej.

Hodil jsem sebou na postel a projel si instagram. Když jsem uviděl tu fotku Rosie musel jsem se pousmát. Ona je tak nádherná. I když docela mě zarazil ten popisek. Mám takovej blbej pocit, že to je o mě. Vypnul jsem mobil a hodil ho někam za sebe. Dneska už bylo starostí dost. Sundal jsem si mikinu a šel do kuchyně. Chlast by tady být měl doufám. Začal jsem ho hledat když jsem najednou slyšel kroky, které se ke mě přibližovaly.
"Hledáš tohle viď?" zeptala se Bethany a nadzvedla obočí. V ruce držela pár flašek chlastu. Jo přesně toho hledám, tak mě přestaň srát a dej mi to.
"I kdyby jo není to tvoje věc!" zakřičel jsem na ní ale s úplným nezájmem v hlase. Ona se jen uchechtla, položila flašky vedle sebe a zkřížila ruce na prsou.
"Nemysli si, že když tady není tvůj táta tak se ke mě můžeš takhle chovat ty malej rozmazlenče" řekla povýšenně a já měl sto chutí ji nakopat do prdele. Tak a dost. Nebudu se s ní srát. Doteď jsem byl hodnej a to mě věř ty couro. Umím být zlej a to hodně!
"Vyliž si a spláchni se ty mrdko!" zakřičel jsem po ní a ona se nestačila divit. Přišla ke mě blíž a vrazila mě facku. Chtěl jsem jí vrazit taky ale holky mlátit nebudu. Tak hluboko jsem ještě neklesl. Vzal jsem si flašku čehosi, která ležela na lince a utíkal s ní do pokoje kde jsem se následně zamkl.

Sedl jsem si na zem a vzal si do ruky mobil. Vytočil jsem číslo Chrise, jestli se mnou nechce jít chlastat. Pít v jednom mi přijde dost ubohý a pak vypadáš a vlastně se i cítíš jak troska. Chris nikdy neodmítne, ani tentokrát neodmítl. Hodil jsem na sebe nike bundu a potichu se vydal ke dveřím. Úplně jsem totiž nechtěl aby mě slyšela, nemusím si dělat další problémy. Už takhle jich mám dost.
"Kam si myslíš, že jdeš?" ozval se za mnou ten hlas, který tak nesnáším.
"Můžu už vůbec dejchat, nebo na to taky musím mít tvoje svolení?" mrkl jsem na ní a odešel. Jsem plnoletej, můžu si dělat co chci a to taky budu.

S Chrisem jsme si sedli do nějakýho starýho skateparku a začali pít. Hnedka mě bylo líp. Přesně tohle jsem potřeboval. Vždycky mě to tak uklidní a odreaguje.
"Dáš si?" zeptal se Chris když něco vytáhl z batohu. Byla to tráva. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se chci vlastně zhulit. Když viděl, že váhám, nechápavě se na mě díval. Taky jsem nevěděl proč nad tím tak přemýšlím.
"Dej to sem vole" uchechtl jsem se a on mi to vrazil do ruky.
"Věděl jsem, že neodmítneš" zasmál se Chris a pak jsme si zapálili...

Čauky, čauky <3
Tak jak si užíváte Vánoce lásky?
Chtěla jsem se zeptat jestli by se vám líbilo víc kdyby to bylo někdy psaný i takhle z obou pohledů? Nebo je to lepší jen z pohledu Rosie? Můžete mi napsat do komentářů a užívejte prázdniny.
Miluju vás :)