>do you remember?<

>84 (end of us)<

Dnešní den jsem se psychicky připravovala na to, že zítra odletím. Sice je dneska středa a měla jsem letět až v pátek ale při mém štěstí v pátek zrušili všechny lety. Takže musím odletět už ve čtvrtek večer. Justin o tom už ví a radost z toho taky vážně zrovna nemá. Před chvílí odešel do školy. Říkal, že potřebuje na chvíli odejít aby si to všechno urovnal v hlavě. Chápu ho. Je to pro něj taky těžký. Já ho matu. Nejdřív ho nesnáším, pak se s ním vyspím, pak si připustím, že ho pořád miluju a teď musím pryč. Chápu, že je toho na něj moc.

K obědu jsem si tady udělala těstoviny. Měli tady hodně jídla ale mě se nechtělo vařit nic složitejšího. Napadlo mě, že by asi bylo dobrý ten včerejšek mamce nějak vysvětlit. Tím co se stalo jsem si rozhodně nepomohla a když chce Lucas peklo, má ho mít. On možná vyhrál bitvu ale válku vyhraju já. A po tom podrazu co včera udělal se s ním srát rozhodně nebudu. Hned jak jsem dojedla jídlo, jsem vzala do ruky mobil a zavolala mamce.
"Víš mami chtěla jsem ti vysvětlit ten včerejšek. Chápu, že se zlobíš a vážně nechápu co ti to Lucas nakecal ale musím ti říct i mojí verzi" nerada někomu lžu ale teď to jinak nepůjde. Podrazím ho u mamky stejně jako to udělal on mě. Kripl.
"Fajn Rosie, mluv ale rychle, nemám čas" zněla tak protivně. Ještě mi řekněte, že bude věřit jemu a ne mě. To bych nepochopila.
"Prostě s Lucasem jsme teď v takovým horším období, on je na mě hnusnej a já na něj pak taky a mstí se mi. Odešla jsem od něj na chvíli pryč a on chytl děsnej vztek a tohle si na mě vymyslel. Nechápu proč to dělá, nechápu proč tě do toho tahá ale přijde mi to od něj ubohý" tak Lucasku, máš to u mý maminky spočítaný. Teď už tě rozhodně tak ráda mít nebude, debile jeden.
"Rosie mě nějaký vaše hádky nezajímaj, vyřešte si to sami mezi sebou a mě nechte v klidu pracovat. Přece nejste malý děti a tohle taky není napořád. Lucas je hodnej kluk a má tě rád, tak to nějak urovnej jo?" dělá si ze mě jako vážně prdel? Bože on ji zhypnotizoval po telefonu aby ho měla ráda a bránila ho nebo co? Protože jinak mi nedochází jak na něj může být tak hodná. Mám toho tak akorát dost. Ona si žádný vysvětlení nezaslouží. Jak řekla, nejsme malý děti, tudíž jí do mýho života nic není. Můžu si být s kým chci, kdy chci a taky kde chci. Takže čau mami. Tímhle mě vážně naštvala.

Odpoledne jsem ležela na gauči když jsem zrovna slyšela bouchnutí dveří. Ani jsem se nestačila vzpamatovat a stál u mě Justin. Vrhl se na mě a začal mě líbat. Byla jsem totálně mimo z toho co se stalo. Nevěděla jsem co dělat nebo jak reagovat a tak jsem ho prostě líbala taky.
"Nikam tě nepustím. Prostě si tě tady zamknu a neodejdeš mi" řekl Justin hned po tom dravým líbání. Tímhle to nezlepšuje. Já od něj taky nechci pryč, tak strašně ne ale z toho co říká se mi chce akorát pořád brečet. Z toho jak opravdový to je.
"Justine sám víš, že to nejde" z mého hlasu šel asi nejvíc slyšet smutek. Byla jsem špatná z toho, že kvůli mě bude trpět. Za všechno můžu já.
"Já vím a právě to mě na tom sere" byl asi naštvanej a proto kopl do gauče. Musím ho nějak uklidnit. Nechci aby náš poslední den spolu vypadal takhle. Ať se stane cokoliv musím se sem na ty prázdniny prostě vrátit. Chytl mě za ruku a vedl někam nahoru. Otevřel dveře od koupelny a napustil vanu. Jo má dobrej nápad, tohle by nás mohlo zklidnit.
"Klidně si běž pro plavky nebo tak jestli chceš" zněl tak nervózně. Nechtěl abych se cítila nějak nesvá a nebo nepříjemně. Ale já plavky na koupání ve vaně jen s ním fakt nepotřebuju.
"Já ti věřím, žádný plavky nepotřebuju" řekla jsem a on se lehce usmál.
"Dobře" odpověděl a až vana byla plná vody, vlezli jsme si do ní. On se o ní opřel zádama a já se opřela o něj. Byla okolo nás všude pěna ale bylo to tady hrozně malý. Sotva jsme se sem oba vešli. Musela jsem na něm být fakt hodně nalepená. Začal mi něco kreslit na záda. Srdíčka, hvězdičky a takovýhle tvary. Pak mi tam začal i něco psát. Nejdřív jsem nepoznala co to má být ale po chvilce jsem pochopila, že napsal 'miluju tě'. Bylo to tak romantický a roztomilý zároveň.
"Taky tě miluju" otočila jsem se na něj a spojila naše rty.
"Ty jsi to poznala?" zasmál se. Asi si myslel, že to nepoznám no. Ale já jsem ráda, že jo. Justin byl v hodně věcech fakt romantickej a strašně ustaranej, abych se cítila dobře. A to se mi na něm hrozně moc líbilo.
"Chtělo by to bazén" zasmála jsem se taky ale věděla, že to asi nepůjde. Ten na zahradě je rozbitej a jinej prostě není. Nebo my doma jeden máme ale tam nemůžem.
"To se dá zařídit" mrkl na mě a vylezl z vany. No tak to jsem zvědavá, jak tohle teda zařídí.

Justin mi zavázal oči a posadil mě do auta. Nechtěl mi říct kam jedem, prej je to překvapení. Nic jsem neviděla ale jen cítila jak se auto prudce rozjelo. Trošku jsem sebou cukla. Nejeli jsme nějak dlouho a byli jsme na místě. Nebo to aspoň tipuju podle toho, že Justin zastavil. Vystoupili jsme z auta a on mi sundal z očí šátek. Před sebou jsem viděla, menší dům. Připadalo mi to jako nějaká chata ale jiná než ta na který měl Jeremy svatbu.
"Kde to jsme?" zvědavost mě nedala a musela jsem se zeptat. Tady jsem to nikdy neviděla.
"To je mamky chata, nebyl jsem tady nejmíň 7 let a ona sem taky už skoro nechodí. Ale bazén tady je, děda ho chodí uklízet" odpověděl a snažil se odemknout, což se mu moc nedařilo. Vyzkoušel asi pět klíčů ale ani jeden do toho zámku nepasoval. To je divný ne?
"Asi jsem se splet a vzal jiný klíče. Budem to muset přelízt" řekl a pomohl mě se dostat na druhou stranu. Připadá mi to docela riskantní. Doufám, že je to vážně jeho chata. Přece jen, 7 let tady nebyl a ještě mu nepasujou klíče. To je hodně divný ale tak asi ví co dělá. Prostě je to jen náhoda.

Pokračovali jsme dál na zahradu. Bylo to trošku do kopce a bazén byl v zadní části. Na to, že sem nikdo skoro nechodí mi to tady připadá hodně hezký a upravený.
"Je to vážně vaše chata?" zeptala jsem se ho podezíravě. Ale tak neříkejte, že to prostě není divný. Možná jsem jen já paranoidní. To je taky možnost.
"Tak přece nejsem blbej" začal se smát a my konečně došli k bazénu. Byl hodně velkej. Vypadal úžasně. Svlékli jsme se jen do spodního prádla a než jsem stihla cokoliv udělat, tak mě tam Justin hodil. Voda byla příjemně studená ale měla jsem z toho docela šok. Hnedka skočil za mnou.
"Jsi mrtvej" křičela jsem po něm a začala ho honit ale v tý vodě mi to šlo vážně těžce. Místo toho mě podkopl nohy a já zase skončila pod vodou. Dobře vzdávám se, stejně je silnější, nikdy ho nepotopím.
"Vážně mi budeš chybět Rosie" už jsme zase u těhlech řečí a jeho smutnýho obličeje. Šel ke mě blíž a objal mě. Mám toho dost. Mám dost toho, že si se svým životem nemůžu dělat to co chci já. Nebaví mě, že za mě rozhoduje moje máma. Nechci se nikam vracet. Nezahodím to všechno co jsem s ním zažila jen kvůli tomu, že nám to máma neschvaluje. To neudělám. Ty nejhezčí a nejdůležitější věci jsem zažila jen s ním a tak to i zůstane. Budeme spolu ať už se to ostatním líbí nebo ne.
"Víš co, seru na všechno. Seru na všechny ty problémy. Zůstanu tady s tebou. Znovu už tě neopustím" řekla jsem přesvědčivě a zahleděla se mu do očí. Zase se mu úplně rozzářily. Měl je jako dvě hvězdičky. Pokud bych v životě měla poslouchat pořád někoho jinýho, nikdy bych nebyla šťastná. A já chci jen jedinou věc. Zůstat navždy s ním. Pomalu přibližoval svůj obličej k mýmu a chtěl mě políbit ale najednou se v tom domě nebo chatě za náma rozsvítilo. To nás hodně vyděsilo. On tady někdo je?
"Justine co to má být? Je to vážně vaše chata?" jeho pohled úplně ztuhl.
"Nevím, nechápu to. Nikdo by tady být neměl" řekl nervózně a mě začalo být divně. Radši jsme z toho bazénu vylezli a pomalu šli pryč k autu. Ani jsme se neoblíkli a zůstali v tom spodním prádle.

Ušli jsme sotva deset kroků a slyšeli křik a zvuk policejních aut. Doprdele co se děje? Ať je to jen náhoda.
"Justine já se vážně začínám bát" chtělo se mi až brečet z představy, že jdou ty policajti zase po nás a ještě nás chytí. A jestli jo tak jsme v prdeli.
"Policie, ruce nad hlavu. Jste obviněni z vloupání a vniknutí na cizí pozemek" zakřičeli na nás a my zvedli jen ruce nad hlavu. Ale co prosím? Jaký vloupání? Jaký vniknutí? Vždyť jsme nic neudělali. Podívala jsem se na Justina a ten to nechápal úplně stejně jako já. Z toho domku vyšlo pár lidí. Justin vykulil oči a šlo poznat, že ty lidi nikdy neviděl. No do píči. Přesně jsem to říkala. Tohle není chata Jussovi mamky. My jsme vlezli cizím lidem na pozemek!!
"Budeme o tom muset informovat vaše rodiče" řekl jeden z nich a v ten moment se moje srdce zastavilo. Justin se na mě rychle podíval a hodil na mě omluvnej pohled.

To je strašnej průser. Když se tohle dozví moje máma tak je konec. Je konec mýho života. Ale hlavně konec mýho vztahu s Justinem. Tohle je konec nás.

No tak tohle je v pr**li :/