>do you remember?<

>71 (my first...)<

Do LA jsme doletěli v 9 ráno. Nechápala jsem to ale z toho letadla jsem byla krásně vyspalá. Asi za to může Lucasovo pohodlný rameno. Vyšli jsme před letiště a stopli si taxíka. Řekla jsem mu ať nás doveze do centra, protože musím ještě mamce koupit nějakej dárek a odtamtud k nám to už dojdem. Je to jen nějaká půl hodina.

Chodili jsme tak různě po obchodech ale já vůbec nevěděla co koupit. Ptala jsem se i Lucase co by koupil svojí mamce a jediná odpověď, kterou jsem dostala byla, že neví a, že to nikdy moc neřešil. Napadlo mě jí dát peníze tak jako to dělají dospělí ale to jsem pak zamítla. Přece jen mamka má peněz určitě dost a navíc já bych si připadala hrozně stará, protože říkám, dělaj to tak dospělý. Hodně dospělý. A děti rodičům asi úplně ne.

Nakonec mě napadlo, že jí v jednom hodně kvalitním zlatnictví, pokud se ptáte jak to vím, tak odtamtud mám náušnice, koupím řetízek. To je takovej hezkej dárek co potěší každýho a navíc už nebyl úplně čas na to prolejzat všechny obchody. Ráda bych k mamce stihla dojít aspoň do oběda. Zaplatila jsem to a ještě jsem pro ní Lucasovi koupila kytku, protože si připadal blbě, že přijde bez ničeho. Když jsme měli všechno nakoupený, vydali jsme se na cestu k nám.

Pořád jsme si o něčem povídali aby nám cesta rychleji utíkala. Už jsme byli skoro tam když jsem před sebou viděla partu tří lidí. Ne ne a ne!!! Panebože, začala se mi strašně motat hlava a hučet v uších. Co mám s tímhle asi teď dělat? To bude děsně trapný. Asi uteču. Pozdě, zrovna se na mě podíval. Doprdele proč jsme museli jít zrovna tudy, když vím, že tady bydlí? To mě jako nenapadlo? Justine ty mě jednou vážně zabiješ.
"Ahoj" řekla jsem jen tak tiše do vzduchu a chtěla v ten moment umřít. Pevně jsem stiskla Lucasovu ruku a táhla ho pryč ale on se zastavil. Kurva proč zastavujeme?!
"Justine?" moment, moment. Co tohle má být? Jak ho zná? Doprdele tohle se mě fakt přestává líbit!!
"Lucasi?" jo takže ono je to oboustranný. Ještě mi řekněte, že to jsou kamarádi a půjdu si dobrovolně vykopat hrob. Lucas chtěl ještě něco říct ale Justin se tvářil hodně otráveně a jen protočil očima a odešel. Tak tohle jsem ani při nejmenším nečekala. Vysvětlete mi někdo okamžitě co to mělo znamenat a jak se tihle dva znají?!

"Ty ho znáš?" byla jsem tak strašně překvapená. Ale ne moc příjemně.
"Jo, počkej když jsi říkala, že jsi chodila s Justinem... Děláš si prdel, že ten Justin byl Bieber?" taky teď zněl dost překvapeně. Já myslela, že to ví. Jo vlastně, nikdy jsem před ním nezmínila příjmení.
"Jak se znáte?" jeho otázku jsem úplně ignorovala, protože na ní odpověď už moc dobře znal.
"Už je to dlouho ale viděli jsme se asi dvakrát maximálně. Naše rodiče spolu měli chvíli nějakou práci a tak jsme se trošku znali" tak tohle jsem vážně netušila. Rosie ty máš opravdu děsný štěstí. Zamiluješ se do kluka co byl 'skoro kamarád' kluka na kterýho se snažíš zapomenout. Kdybych mohla tak bych si už vážně zatleskala.
"Nikdy jsi mi neřekla, že jsi chodila s Bieberem" no chápu, že ho to asi překvapilo ale proč to tolik řeší?
"Proč ti to přijde tak neuvěřitelný? Jakože jsem na něj moc obyčejná a on měl na lepší?" asi by si nic takovýho nemyslel ale ten jeho pohled říkal něco úplně jinýho.
"Ne to ne jen prostě on je takovej kretén a ty jsi... Ty jsi tak hodná a prostě pro něj až moc dokonalá" nevěděla jsem jestli mi to mělo spíš lichotit nebo mě to nasrat a tak jsem to už radši nechala být. Ale po tomhle setkání zase nebudu mít v hlavě nic jinýho než jeho. Jen jeho.

Zdrželi jsme se víc než jsem si myslela a tak jsme domů došli trochu později. Mamka nás přivítala jak se říká s otevřenou náručí a byla strašně šťastná, že mě po tý dlouhý době vidí. Jen škoda, že tu nebyla Ell. Je přes víkend u nějakých kamarádek na narozeninový party. U oběda jsem neslyšela nic jinýho než otázky na Lucase. Pořád se na něco vyptávala ale myslím si, že ho má ráda. Rozhodně víc než... Justina. Říkám, že na něj teď nepřestanu myslet. Dali jsme jí i dárky a byla vážně moc vděčná až jí bylo blbý, že jsme za ní utratili peníze. Však to znáte. Takový to jak říkaj dospělý a důchodci 'neměli jste si dělat škodu'.