>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Ve zbytku večera jsem si jen balila věci co si chci vzít s sebou. Mamka s Ell přijeli až před chvílí. Prej mi byli nějak zařídit letenku nebo tak něco. Nevím co všechno do toho kufru dát. Nejradši bych si zbalila celej pokoj ale to asi nepůjde. Oblečení jsem tam naházela prostě nějaký co se mi zrovna dostalo do ruky. Vždycky si ho tam můžu dokoupit a myslím si, že i to přesně udělám. Co se týče ostatních věcí, většinu tady nechávám. Amy má vyzdobený pokoj podle sebe a já tam nějaký moje blbosti tahat nebudu. Plyšáky mám všechny na půdě a tam se mi kvůli nim teď nechce. Tady v pokoji mám jen jednoho. A toho si s sebou rozhodně brát nebudu!
Když si myslím, že mám zhruba všechno zbaleno, přejdu ke stolu ze kterého si ještě vezmu nabíječku. V poličce si ale všimnu svýho fotoalba. Vždycky jsem ho tahala všude s sebou. Ale teď ho tady nechám. Myslím si, že už pro mě není tak důležitý jako dřív. Je v něm hodně bolesti a minulosti a já tohle u sebe už mít nechci. Klidně si vytvořím nový s lepšíma vzpomínkama. Tady je z většiny jen ten jeden člověk. Justin. To jméno, které když slyším tak mi tělem projede mráz a naskočí mi husí kůže. A dost!
Tak a máme tady ráno. Dneska musím vstávat fakt brzo, abych tam byla včas. Večer už jsem skoro nic nedělala, jen se loučila s mamkou a Ell. Podívala jsem se na mobil a ten ukazoval 6:05. Bože co to je za hodinu? Vždyť i do školy vstávám dýl. No ale teď je ještě navíc sobota. Co nadělám? Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny. Udělala jsem tam to jako vždycky, pak jsem se namalovala, tentokrát jen řasenku a balzám na rty. Budu strašně dlouho v letadle a tak to nechci nějak přehánět. Pak jsem zvolila tohle pohodlný oblečení a myslím, že jsem byla hotová. Ještě jsem to doplnila černým delším kabátem, aby mi nebyla zima.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V kuchyni jsem si dala do batohu jablko, kdyby mě po cestě na letiště náhodou přepadl hlad, což se ale nejspíš fakt nestane. "Vážně to takhle chceš?" zeptala se mě mamka, která byla trochu posmutnělá. Usmála jsem na ní a zakývala hlavou na souhlas. Odlítá mi to v 9 a momentálně je 7 takže je nejvyšší čas vyjet. Přesunuli jsme se k autu, do kterého jsem si dala svůj hodně velký a ještě jeden menší kufr. Batoh jsem si nechala u sebe. Doufám, že jsem si tady nic důležitýho nenechala.
Na letiště jsme dojeli zhruba po hodině. Šla jsem si odbavit zavazadla a mamka s Ell na mě čekali o kousek dál. Když jsem měla hotovo všechno co tohle vyžadovalo, vrátila jsem se za nima. "Doufám, že se ti tam bude líbit" řekla mi mamka a snažila se zadržet slzy. Nemohla jsem si toho nevšimnout. "Určitě bude. Děkuju, že jsi mi to dovolila" usmála jsem se na ní od ucha k uchu a pak jsme se pevně a dlouho objímali. Jasně, že mi bude chybět ale aspoň budu vědět jaký to je postavit se tak trochu na vlastní nohy. To se mi do budoucna může určitě hodit. Všimla jsem si Ell jak strašně brečí. "Princezno moje neplakej, já zase přijedu" vhnalo mě to do očí slzy taky, protože vidět moji malou sestřičku jak brečí je něco hroznýho. "Pojď sem" řekla jsem a klekla si na zem abych ji mohla pořádně obejmout.
