>do you remember?<

>56 (Justiin!!)<

Vždyť ona celou dobu lhala. Celý to byla lež. Lež, která Rosie asi zabila. Kdyby si tuhle sračku nevymyslela tak by Rosie žila a všechno by bylo v pohodě. Měl jsem strašnou chuť jí tady na místě pohřbít ale nemohl jsem. A to bylo to nejhorší.
"Jsi normální?!" zařval jsem na ní.
"Chápeš, že tahle tvoje zasraná hra mi skoro zabila holku?!" dodal jsem a ona se zase jen začala smát.
"Tak holku jo? Jsi nějak vyměkl ne?" protočila nad tím jen očima. Tuhle otázku jsem neřešil. A za to by měla být ještě ráda.
"Kdybys byla kluk tak tě za tohle tak brutálně zbiju, že bys tady na místě chcípla ale jelikož jsi holka, tak mě nezbývá nic jinýho, než ti říct, že jsi pěkná svině" řekl jsem a ona na mě zůstala čumět s otevřenou pusou.
"Tohle si odskáčeš. Ještě nevím jak ale odskáčeš" dodal jsem a radši utekl pryč jinak bych ji musel vážně zabít. Větší svini jsem v životě neviděl. Za všechno může ona. Já vlastně nic neprovedl, protože ona si to celý vymyslela. To už je stejně jedno. Ale říkám vám, že jestli kvůli tomu Rosie umře tak jí zastřelím. Jak ji tohle vůbec mohlo napadnout?! Měl jsem strašnou chuť do něčeho praštit a tak to schytala ta skříňka vedle mě.

Máme poslední hodinu a já se na nic nedokážu soustředit. Pořád musím myslet jen na to jak by to teď vypadalo nebýt tý lži. Seděl jsem sám zase úplně vzadu v lavici a začal jsem brečet. Bylo mi to nějak jedno. Ať si o mě každej už myslí co chce. Nezajímá mě názor ostatních tak jako dřív. Zajímá mě co si o mě myslí jen lidi co mám rád a tak by to mělo být.

'Už budu muset jít' uslyšel jsem v hlavě nějakej divnej hlas. Já se už vážně zbláznil.

'Nebyla jsem tu moc dlouho' jo tak ono to ještě pokračuje. Jestli jsem se předtím na nic nesoustředil tak teď je to stokrát horší. Nechápal jsem co to je za věty a hlavně kde se to tady bere.

'Už mi moc času nezbývá' co tohle znamená? Co tohle všechno zase znamená? To nevidíte, že už dál nemůžu! Nezvládám to a ještě tady slyším nějaký pojebaný hlasy.

'Zabil jsi mě' tak teď mi to asi došlo. Ale jak? A prostě jakto, že to slyším? Vždyť to není možný. Ať to přestane! Prosím.

'Věřila jsem ti' nezmohl jsem se už na nic jinýho než na pláč. Byl jsem úplně vyřízenej. Položil jsem si hlavu na lavici a nechal slzám volný průběh.

'A teď kvůli tomu musím odejít' ne, prosím neodcházej. Nemůžeš odejít. Nesmíš mě tady v tom nechat. Prosím neopouštěj mě.

'Doplatila jsem na to, že jsem tě milovala' tohle prosím neříkej. Nemůžu to slyšet. Nemůžu slyšet tvůj hlas a přitom tě tady nikde nevidět. Mám pocit, že jsem magor.

'Možná jsem tě milovala až moc' ale já tě taky miloval. Vím, že mě neslyšíš když si mluvím pro sebe ve svý hlavě ale já to s tebou vždycky myslel vážně. Nemůžu. Už vážně ne. Nejde to!

'Nelituju toho a nikdy nebudu' ale já se nesmířím s tím co jsem ti udělal. S tím co všechno se ti stalo. To po mě nechtěj. Nemůžeš mi to takhle ztěžovat. Chtěl bych tak moc vrátit čas. Tak moc ale to prostě nepůjde. Rosie zůstaň tady se mnou. Ještě aspoň chvíli. Nemůžeš odejít. Ne teď.

Nejsem normální... Fakt ne! Mám pocit, že tohle už je minimálně na psychologa, protože nemám jak slyšet na půl mrtvou holku a stejně jí slyším.

'Ale je na čase odejít' tohle je v prdeli. Totálně v prdeli. Jestli to minule když jsem jí viděl na zahradě nebylo loučení tak tohle už určitě je. Má poslední dva dny na to se probudit. A tohle je znamení, že to nezvládne. Chce se se mnou nějak spojit. Jo je to dost ujetý ale jak jinak mi chcete vysvětlit, že ji všude slyším? Tohle je asi vážně konec...