>do you remember?<

>13 (it's me u idiot, Rosie!)<

"Rosie vstávej, vždyť ty jsi zaspala" uslyšela jsem hlas, který patřil mé mamce. Moc jsem ji ale nevnímala a tak jsem se snažila spát dál. Byla jsem dost ospalá.
"Rosie!" zvýšila na mě hlas a tím mě donutila ji poslouchat. Jen jsem zakňučela.
"Zaspala jsi. Rychle se nachystej odvezu tě do školy společně s Ellen" řekla a pak jsem slyšela už jen bouchnutí dveří. Rychle jsem vzala do ruky mobil. Cože?! To je třičtvrtě na osm? Tak to už nestihnu i kdybych fakt chtěla. Navíc po včerejšku mi není úplně nejlíp. Cítím se fakt divně. A dost mě bolí hlava. A taky štípe ta tvář. Aagh... Už zase myslím na něj.

"Mami?" sešla jsem schody do kuchyně kde stála mamka a oslovila ji.
"Ano? Rosie sakra jakotože nejsi ještě nachystaná?"
"No o tom jsem s tebou chtěla mluvit. Necítím se moc dobře tak nemohla bych zůstat doma. Jen takhle z rána? Myslím, že se to během dopoledne zlepší a potom na ty čtyři odpolední hodiny už půjdu do školy" řekla jsem a doufala, že mě nechá aspoň chvilku doma.
"No fajn Rosie ale co mám asi tak napsat učitelce? Je jí špatně ale nebojte ono to zázračně přejde a odpoledne už přijde. Třeba tohle?" zeptala se mě ironicky mamka.
"Ne prostě napiš, že mám doktora nebo tak" pokrčila jsem rameny.
"No dobře ale příště to už takhle dělat nebudeme. Je to jen výjimečně. A běž si lehnout ať ti je líp" řekla mi a podala mi hrníček s čajem. Já ji poslechla a vrátila se k sobě do pokoje. Rozvalila jsem se na svoji milovanou postel a koukala do stropu.

Už tady sjíždím asi 3 epizodu jednoho super seriálu. Čím dýl ležím v týhle dokonalý posteli, tím víc se mi nechce do tý blbý školy. Za 2 hodiny musím už vyrážet. No co. To je času ještě. To stihnu nejmíň dvě epizody.

Po asi další půl hodině mi zavibroval mobil. Vzala jsem ho do ruky a měla tam zprávu od Julls.

Jullie: Rosie, kde seeš??

Me: Doma, ale za hodinu a půl přijdu xdd

Jullie: Asi nechápu.. :D

Me: Ti vysvětlím ve škole <3

Mobil jsem položila zpátky na stůl a dál se věnovala seriálu. Po téhle epizodě jsem se ale fakt rozhodla, že bych mohla začít něco dělat. Notebook jsem vypla a ustlala si postel. Hlad jsem opět neměla takže jsem do kuchyně ani nemusela. Udělala jsem ze sebe trochu člověka a pak se šla převléct. Dneska venku není takový teplo. Takže to vidím na džíny.

Oblékla jsem si tohle a pak se přesunula do předsíně. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a došlo mi, že jsem si ničím nezakrila ten obtisk ruky od facky. Chtěla jsem si vzít do ruky make up a nějak to zakrýt. Nakonec jsem to ale neudělala. Jen ať všichni vidí jak se chová a co mi udělal. Je mi to úplně jedno. Už se ho nebudu bát. A už vůbec kvůli němu nebudu brečet. Copak mi za to stojí?

Do školy jsem se vydala o něco dřív ale tak to nevadí. Já chodím hrozně pomalu a ještě si chci cestou koupit kafe. Zrovna když jsem ho platila mi někdo začal volat. Podívala jsem se na displej mobilu. To je Amyyy!
"Ahoj Amynko" pozdravila jsem jí.
"Ahojky Rosienko" řekla a obě jsme se zasmáli nad tím jak jsme se oslovili.
"Amy strašně ráda bych si s tebou povídala ale nemám teď fakt vůbec čas. Můžu ti zavolat odpoledne?"
"Jasný. Užij si školu" řekla a zasmála se. Řekla to naschvál. Ví jak školu nesnáším. Oh pardon. Vlastně jak školu miluju. Jo přesně tak to je.

Došla jsem tam akorát tak včas. Mířila jsem si to ke své třídě. Zrovna byla přestávka. Všude plno lidí. No krása.
"Ahoj" někdo mě pozdravil. Otočila jsem se a viděla za mnou stát Willa a toho blonďáka. Harvey? Tak nějak se myslím jmenoval.
"Ahoj kluci" pozdravila jsem je taky.
"Jaktože jsi tady nebyla?" zeptal se Will. Sakra každej je nějak zvědavej ne?
"No ráno mě bylo nějak blbě ale teď už mi je líp" usmála jsem se na ně.
"Jo aha tak ranní nevolnosti. Nejsi těhotná?" zeptal se a začal se u toho strašně smát. Bože ten je blbej!
"A kdo je otec?" zeptal se ten Harvey. Musela jsem protočit očima. Ale pak jsem se začala smát taky.
"Justin" vykřikl Will. Dostal záchvat smíchu ale mě tohle vtipný nepřišlo ani trochu. Ví jak to s ním mám tak proč tohle sakra říká?
"Wille nech toho. Tohle není vtipný" přestal se smát když viděl, že můj výraz vypadá docela vážně.
"Promiň Rosie" omluvil se mi. Omluvu jsem přijala a na náznak, že jsem mu odpustila jsem se na něj usmála. Taky se usmál a pak mě obejmul.
"Lidi a co já?" zakřičel Harvey a obajl nás taky. Musela jsem se nad tím zasmát.
"Jste fakt paka" řekla jsem když jsme se od sebe odtáhli.

"Aaa tady je máme!" zakřičel nějaký kluk. Nějaký černovlasý. Vypadal docela pěkně ale už jen od pohledu šlo poznat, že je to problémovej kluk.
"Zdaar ne" zakřičel kluk, kterého nebudu jmenovat a plácl si jak s Willem tak i s Harveym. Tak strašně moc jsem se na něj nechtěla podívat ale musela jsem. Nevím proč ale prostě musela. Naše pohledy se střetly a já věděla, že to je špatně. Řekla jsem, že se ho už bát nebudu ale i tak z něj šel strach. Ošklivě se na mě zamračil.
"Co ty tady zase děláš?" křiknul po mě. Nechtěla jsem zbytečný problémy a tak jsem se radši vydala k odchodu. Třídu jsem měla úplně na druhé straně než tam kam jsem šla. To bylo ale teď to poslední co mě zajímalo.

Procházela jsem okolo spoustu tříd. Popravdě jsem se asi ztratila.
"Ty mě opravdu ignorovat nebudeš! Tobě to předtím nestačilo!?" zakřičel na mě někdo. Ten hlas jsem hned poznala. Když mi došlo komu patří musela jsem zrychlit. Jenomže on mě doběhl, chytl za ruku a zatáhl do nějaký místnosti kde nikdo nebyl. No super.

"Proč mě ignoruješ?!" zakřičel na mě. Byl na mě dost natisklý a mě to znervózňovalo.
"Naser si" i přesto jak moc jsem chtěla držet hubu jsem nemohla. Nenechám se sebou zacházet jak s kusem hadru.
"Prosím?! Mám tě akorát tak dost! Já tě varoval! Teď tě to bude bolet! Ale můžeš si za to sama" zakřičel na mě ještě víc nahlas než předtím. Strašně jsem se ho bála. Ale vůbec jsem netušila na co naráží. Co mě jako bude bolet? No a potom si začal rozepínat pásek. A to mi to došlo. On mě tady chce snad znásilnit.
"Co to děláš?!" zakřičela jsem na něj tentokrát já.
"Řekl jsem, že tě budu šukat až budeš křičet" řekl úplně v klidu a položil své dlaně na mé boky. Potom je přesunul víš a chtěl mi sundat tričko. Začala jsem se bránit. Křičela jsem na něj ať přestane ale on toho nenechal. Mlátila jsem ho do zad, do ramen a prostě všude kam to šlo ale to taky nepomohlo. Nic to s ním nedělalo.

"Nech mě bejt ty úchyle!" zakřičela jsem na něj co nejvíc nahlas jsem mohla a dala mu facku. On toho nechal a podíval se na mě. Vraždil mě pohledem.
"Tak teď tě to bude bolet ještě 10 krát tolik ty blbá krávo" zakřičel a chtěl mě začít líbat na krk.
"Prosím nech mě být! Prosím. Udělám cokoliv jen toho nech" řekla jsem s brekem. On se zarazil.

"Dej mi jedinej důvod proč bych to neměl udělat" zakřičel zase. Mlčela jsem. Popravdě jsem vůbec nevěděla co mu říct.
"Nic nemáš že? Fajn. Tak pokračujem" uchechtl se a svoji hlavu přesunul blíž k mému krku. Ne! Musím ho nějak zastavit.
"Dost! Prosím dost!" říkala jsem zase to stejný.
"Proč kurva?" zařval.
"Protože jsem to já. Rosie! A ty jsi mě nepoznal ty idiote. Jsem tvoje nejlepší kamarádka z dětství a ty se ke mě chováš takhle. Chceš mě tady normálně znásilnit. Jsi úchyl Justine! Hnusnej, zasranej úchyl"...

Tak nakonec dneska ještě druhá. Další ale až opravdu zítra. Paaa zlatíčka.