>do you remember?<

>5 (I don't want to go)<

No to si ze mě snad dělá srandu. Nechci to zase zažít...
"Mami ale proč?" zeptala jsem se a můj výraz se okamžitě změnil ze šťastného na smutný.
"No Rosie, nabídli mi tam lepší práci. Tady moc peněz nedostávám, za to úsilí co do toho dám. Pro vás to bude taky lepší" usmála se mamka. Dělá si sakra srandu?!
"To snad nemyslíš vážně mami. Jak, že to pro nás bude lepší?" když jsem jí to říkala, v očích se mi začaly hromadit slzy. Já nechci zase zpátky!
"Zlatíčko uklidni se vždyť to tam znáš" snažila se mě nějak uklidnit ale nedařilo se jí to.
"Víš jak je pro mě těžký začínat zase od začátku? Milovala jsem to tam a pak jsi mě odtáhla sem. A když se tady cítím šťastná tak se musím vrátit? Promiň mami ale já nikam nejedu" řekla jsem a z očí mi vyteklo pár slz.
"Už jsem řekla Rosie" už na mě musela zvýšit hlas.
"Ty mě prostě nepochopíš" řekla jsem, vzala si ze země svůj batoh a utekla pryč z Pizzerie. Mamka na mě ještě něco křičela ale já to teď fakt neposlouchala.

Vyběhla jsem z obchoďáku a všimla si, že je nebe dost černé. Asi bude bouřka. Přešla jsem silnici a šla si sednout do parku, který byl hned naproti. Vzala jsem si do ruky mobil a začala si prohlížít fotky. Vlastně ani nevím proč. Prostě mě to napadlo. Na displej mi dopadalo spoustu mých slz. Zastavila jsem se u fotky kde jsem byla já a moje nejlepší kamarádka. Amy... V hlavě se mi promítlo všechno co jsme spolu prožili. Když jsem přijela byl to první člověk co mi dal šanci se zase s někým bavit. Známe se deset let a já jí mám strašně moc ráda. Nemůžu jí opustit. Nezvládnu to...

Prohlížela jsem si fotky mě a Amy dál ale to už jsem brečela úplně. Na další fotce už ale nebyla Amy. Byla jsem tam já jako malá a u mě byl malý kluk. Seděla jsem tam v písku a vedle mě stál Justin. Vypadalo to jakoby mi na hlavě stavěl hrad z písku. Já na té fotce byla strašně vysmátá. Ani nevím, že tuhle fotku mám. No a až teď mi to došlo. Vždyť já se s ním asi zase uvidím. Jaké to bude se vidět po tak dlouhé době? Jo tak to zanedlouho zjistím.

O chvíli později jsem vstala a vydala se zpátky. Ale ne za nima. Myslím tím domů. Bylo právě odpoledne a okolo mě procházelo spoustu lidí. Ulice byly totálně přeplněné a mě to začínalo vadit. Už jsem chtěla být doma. Nemyslete si, že jsem nějaký samotář, to vůbec ale naopak nemám ráda když je okolo mě 50 lidi. To už je moc.

Odemkla jsem dveře a hned vběhla k sobě do pokoje. Mamka už tady byla. Všimla jsem si totiž auta, které stalo před domem. Jenomže než jsem se vůbec stihla vzpamatovat, viděla jsem mamku, která sedí na mé posteli.
"Kam jsi utekla?" zeptala se docela naštvaně.
"Musela jsem se projít. Chápu, že jsem to možná přehnala a omlouvám se za to. Jenomže ty nevíš jak já se cítím mami. Vždycky začnu mít něco ráda a pak to musím opustit. Nejdřív jsi mě připravila o Justina a teď o Amy. Já už to takhle dál nechci. Mám to tady ráda" řeknu a mamka se na mě usměje. Zvedne se a jde ke mě. Hned mě obejme a začne mě hladit po vlasech.
"Já vím zlatíčko. Naprosto tě chápu a opravdu mě to mrzí ale jinak to už nepůjde. Věřím, že si tam zase najdeš kamarády. A aspoň uvidíš Justina, musíš se na něj určitě moc těšit" řekne mi mamka.
"No já vlastně nevím. Dlouho jsme se neviděli takže nevím co očekávat. No ale to už je jedno... Takže kdy odlétáme?" zeptala jsem se a doufala, že řekne třeba až za týden. Amy je teď na dovolené takže bych se s ní ani nemohla rozloučit.
"Zítra ráno" řekne. Cože?!
"Proč tak brzo? " zeptám se.
"Je to tak naplánovaný, takže si dneska sbal všechny věci. Já už taky musím jít balit" řekne mamka a odejde.

Asi dvě hodiny cpu všechny své věci do kufru. Už to mám ve dvou ale stejně se mi to tam nějak nevejde. Nejvíc mě mrzí, že se nestihnu rozloučit se svou nejlepší kamarádkou. Ale musím to brát pozitivně. Začíná mi nová kapitola mého života a já toho musím využít. Poznám nové lidi a budu s Jusem tak jako dřív. Všechno bude zase super. Doufám...

Když jsem měla asi všechno sbalené, šla jsem se najíst. Už je večer a já mám strašnej hlad. Vytáhla jsem z lednice nějakej salát a začala ho jíst. No abych pravdu řekla moc se mi nelíbil. Vypadal až moc zeleně a taky zdravě. Další věc co o mě nevíte. Na zdravou stravu si moc nepotrpím. Mám radši čokoládu xd.

Po večeři jsem se přesunula zpátky do mého pokoje a dala si do uší sluchátka. Plácla jsem sebou na postel a jen tak ležela a koukala do stropu. Do hlavy se mi hned navalilo spoustu otázek ohledně LA.

Zhruba po hodině jsem vstala a šla se umýt. Vlezla jsem do sprchy a užívala si ten příjemný pocit. Na chvíli jsem úplně vypla mozek a na nic nemyslela. Vlasy jsem si dnes nefénovala. Ještě jsem si smazala řasenku a zamířila zpátky do pokoje. Cestou jsem mamce popřála dobrou noc a pak se zavřela v mém království. Miluju svůj pokoj. Vím, že bych už měla jít spát ale mě se vůbec nechtělo. Proto jsem si zapla počítač a sedla si ke stolu. Co takhle si najít Justina na instagramu? Teď se divím, že mě to nikdy nenapadlo. Začala jsem tam psát jeho jméno. Jenomže on tam na profilovce neměl svůj obličej. Byla tam nějaká blondýna co dělá klukovi cucák na krku. A účet měl soukromý. Follow mu radši dávat nebudu, tohle asi ani Justin nebude. Ten by se takhle nechoval. Nakonec jsem se na to vykašlala a šla si lehnout. Ráno vstávám brzo tak ať nejsem ospalá.

"Rosie?" probudil mě tichý hlásek. Byla to Ell. Stála s plyšákem u mé postele a koukala se na mě.
"Copak beruško?" zeptala jsem se jí.
"Já mám strach. Nechci pryč" řekla a z oka jí vytekla slza. Chudinka moje.
"Neboj zlatíčko. Bude to v pohodě a pojď si lehnout ke mě. Zvládneme to spolu jo?" Ell už jen kývla a lehla si vedle mě. Já ji objala a po chvíli později usla. Taky nechci pryč ale jinak to asi nepůjde...

Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola ale nějak mě to nešlo. Zítra napíšu ještě jednu ale přes víkend si dám další pauzu. Mám hodně nebitej program takže bych to ani nestihla. No a jelikož končí prázdniny a já nastupuju na střední nemůžete čekám takovou aktivitu jako u knížky "only you". Je mi to líto ale myslím si, že škola mi dá dost zabrat a tolik času mít nebudu. Ale se psaním nepřestanu, to se nebojte. Mám vás moc ráda a zatím 🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤