>do you remember?<

>26 (u want to commit suicide?)<

Co jsem to sakra udělala?! Jak mě mohlo zase něco takovýho napadnout? Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsme byli dost mimo.
"Proč jsi to udělala?" zeptal se docela naštvaně. No tak čekala bych hodně reakcí ale to, že bude naštvanej to fakt ne.
"Já nevím, mám tě plnou hlavu Justine. Něco mě říká ať se od tebe držím dál a už nikdy se s tebou nebavím ale je tu i ta část co tě potřebuje. Nevím jestli tě mám ráda nebo tě nesnáším, nevyznám se v sobě. Cítím k tobě něco dost zvláštního. Tohle se mi ještě nestalo..." konečně jsem mu to všechno řekla a nemusím to v sobě už dusit.
"Ale já tě nemiluju Rosie tak si nedělej naděje" řekl a nadzvedl ramena. Najednou se otevřely dveře ve kterých stála Kylie jen ve volném, velkém tričku.
"Zlato pojď už" mrkla na něj a on šel za ní. Jen tak divně pokroutil hlavou asi, že jsem úplně blbá a zavřel dveře. Tak jo jestli jsem byla předtím zmatená tak nevím co jsem teď. Mám pocit, že každou chvíli asi exploduju. Mám v sobě teď tolik emocí ale smutek a slzy jsou nejsilnější. Co když ho opravdu miluju? Ale co když jsem si to uvědomila až moc pozdě? Všechno jsem akorát zase zhoršila...

Totálně hotová jsem se vydala zase zpátky domů. Musela jsem si každou chvíli utírat slzy, protože jsem jich měla plný oči. Strašně mě to vzalo. Pro něj to nic neznamenalo ale pro mě jo. A to je asi ta chyba. Proč musej být kluci tak komplikovaný? Jo tak tahle otázka mi ležela v hlavě ještě dost dlouho.

Vzbudila jsem se v noci. Je půl jedný ráno. No super, usla jsem teprve před půl hodinou a už zase nespím. A za všechno může on. Že já byla tak pitomá a začala ho líbat. Pořád nechápu co to do mě vjelo. Tohle bych přece nikdy neudělala. Snažila jsem se znovu usnout ale s těmahle myšlenkama to absolutně nešlo. Vzala jsem do ruky zase mobil a teď už byla jedna ráno. No tak to je super. Ještě ke všemu se nevyspím. Na mobilu jsem vytočila číslo Amy. Chvíli to vyzvánělo ale nějak to nezvedala. Tak jako je jedna v noci a jsem asi fakt magor, že ji volám ale ona mě vždycky vyslechla.
"H-haloo?" ozval se dost rozespalý hlas mé nejlepší kamarádky.
"Ahoj Amy no já..." hned mě přerušila.
"Rosie ty magore, víš kolik je hodin?!" zívla u toho ale docela se tomu smála.
"Líbala jsem Justina" vyhrkla jsem ze sebe.
"Cože jsi kurva?!" zakřičela Amy. Byla z toho docela hotová. Ale to já taky.
"Takže teď kvůli tomu nemůžeš usnout jo? Rosie promiň ale promluvíme si zítra. Jsem fakt ospalá, asi bych tě ani tolik nevnímala a navíc to bude ve škole dost náročný" řekla zase ospale. Už jsme si jen popřáli dobrou noc a já to položila.

Máme tu čtvrtek. Jupí... Dneska máme školu jen do půl dvanáctý což je pohoda a ani by mi tam nevadilo jít nebýt dvou věcí. Ten první problém všichni asi přesně znáte. Je to blonďatý a jmenuje se to Justin, no a druhá věc je to, že jsem až doteď nespala. Nedělám si prdel ale já dneska už vážně neusla. Jako tělo bez duše jsem se pokoušela zvednou z postele. Na pátej pokus se mi to povedlo. Úspěch! Šla jsem se zase nějak upravit, udělat si hygienu a vybrat si outfit. Hmmm... Co si mám vzít na sebe? Holky to maj fakt těžký.

Zvolila jsem outfit do červena. Tu barvu mám celkem ráda a hlavně se v ní cítím dobře. Vrchní část vlasů jsem si stáhla scrunchie gumičkou do drdolu a byla jsem hotová. Jsem moc líná jít pěšky ale nic jinýho mi nezbývá. Za volant takhle vážně nesednu. Na to si netroufnu. Proto jsem se vydala do školy radši dřív. Docela se těším na Julls. Musím jí to všechno říct když tu teď Amy není se mnou. Šla jsem ke škole tempem šnek. Zaujala mě blonďatá osoba, která byla pár metrů přede mnou. A vy co si myslíte, že je to Justin, tentokrát pravdu nemáte. Je to Harvey. Zavolala jsem na něj a on se zastavil. Došla jsem rychle k němu a pozdravila jsem ho.
"Jsi v pohodě? Co ti ten Justin udělal?" musela jsem se ho na to zeptat.
"Neřeš to" úplně mě odbyl.
"Zajímá mě to" snažila jsem se na něj usmát ale nechápala jsem proč je tak protivnej.
"Rosie neser se kurva pořád do všeho. Nemusíš vědět všechno a tohle je naše věc. No ale vím, že ty mě pokoj nedáš tak ti to řeknu takhle. Říkal jsem o tobě hnusný věci ani nevim proč, on to slyšel a dal mě do huby. Konec příběhu, měj se" mrknul na mě a nasraně odešel. Co tohle mělo zase být doprdele? Ne někdy je lepší vážně všechno neřešit a prostě se na nějaký věci vysrat.

Máme tu předposlední hodinu. Teď je ta vhodná chvíle na to si promluvit s Jullie. Je dlouhá přestávka, což je super.

"Jull můžeš na chvilku?" zeptala jsem se jí a šly jsme spolu na chodbu. Sedly jsme si na takový židle a já začala mluvit.
"Mám problém" řekla jsem. Jullie kývla a tím naznačila ať mluvím dál.
"Včera jsem líbala Justina. Sama od sebe. Vím, že to pro mě něco znamenalo ale pro něj ne. Nevyznám se v sobě, jediný co vím je, že on mě nemiluje. Miluje Kylie. Včera u něj byla a pořád to někde slyším jak se o tom ostatní baví, že ji vážně miluje. Jull já fakt nevím co mám dělat" dořekla jsem svůj úžasný příběh a položila si obličej do dlaní.
"Rosie zpomal a hlavně se trošku uklidni, dobře?" pohladila mě po rameni.
"Prostě je toho na tebe teďka hodně. Dej tomu čas a ono se to určitě nějak vyřeší" měla pravdu.
"A víš už alespoň, co k němu opravdu cítíš?" zeptala se mě Julls nakonec.
"Jo už to vím" u téhle věty mi z oka vytekla jedna neposedná slza.
"Taakže.." nabádala mě k odpovědi.
"Miluju ho" nemůžu uvěřit, že jsem to vážně řekla. Že jsem to ze sebe konečně dostala a hlavně, že jsem si to uvědomila. Jullie na mě vytřeštila oči, asi tomu taky nemohla uvěřit.
"No jenomže on chce Kylie" teď už jsem se úplně rozbrečela. Jull si mě hned vtáhla do objetí a hladila po vlasech.
"Kdybych nebyla blbá a uvědomila si to dřív tak všechno mohlo být jinak..." teď byl můj hlas už úplně rozklepaný a i já jsem se klepala.
"Pšššt, všechno bude dobrý Rosie" Jullie mě utišovala a u toho hladila po zádech. Asi po dvou minutách jsem brečet přestala a z objetí jsme se odtáhly.
"Rosie podívej" podívala se mi do očí.
"Kdyby si měl Justin vybrat mezi tebou a Kylie, koho myslíš, že zvolí? Školní pipku, co vypadá jako barbína, který se nepovedla plastická operace a nebo svoji krásnou nejlepší kamarádku, kterou má moc rád?" Jullie se na mě zadívala s nadějí v očích a následně se usmála. Nejspíš má zas pravdu.

Ale jak řekla.. Má mě jen rád...

Máme tu poslední hodinu. Je to asi dneska poprvý co dávám pozor. No jelikož je to dějepis a nemám z něho úplně nejlepší známky. Když konečně zazvonilo a škola skončila, vyšla jsem na chodbu. Procházela jsem okolo záchodů a chtěla sejít do přízemí abych mohla jít už domů ale něco jsem zaslechla.
"Aaaah zlato to je úžasný" vzdychala řekla bych, že Kylie.
"Seš skvělá zlato, zbožňuju tě. Ale teď už to myslím vážně. Znamenáš pro mě hodně a nedokážu si představit, že bych tě ztratil. Jsi to nejlepší co mě mohlo potkat Kylie" tak tohle řekl Justin. Řekl jí to. Něco tak nádhernýho a řekl to jí. Tohle se mnou seklo už úplně. Připadala jsem si jako kdybych najednou nemohla dýchat. Sedla jsem si na schody a začala strašně nahlas brečet. Vím, že si za tohle všechno můžu sama ale strašně to bolí. Strašně moc.

Uslyšela jsem otevření dveří a někoho jak si dal pusu. Byli to určitě ty dva. Myslela jsem, že půjdou na druhou stranu ale ne. Justin šel směrem ke mě. Když mě ale uviděl, zarazil se.
"Rosie, jsi v pohodě? Proč pláčeš?" zeptal se. Vážně Justine? Ty se ještě ptáš?
"Neřeš to jo" snažila jsem se ho odbýt, zvednout se a jít pryč ale na to jsem byla až moc slabá.
"Proč pláčeš Rosie?!" zeptal se znovu. On mi fakt nedá pokoj. Prostě nedá!
"Protože miluju kluka, který mě bere jen jako kamarádku. Možná jako ani to ne" teď mé vzlyky ještě nabíraly na síle a byly čím dál tím víc hlasitější.
"Tak to ho zabiju Rosie!" docela se nasral. Zatnul pěsti a měl dost divný výraz v obličeji. Nepochopil, že mluvím o něm. No jak by taky mohl?
"Vážně chceš spáchat sebevraždu Justine?"...

Tak další kapitolka je na světě. Chtěla jsem se zeptat jestli vám vyhovují ty kratší jako dřív (maximálně 1000 slov) nebo tyhle delší (1000 až 1700)? Jde mi hlavně o to aby se to líbilo vám a taky aby se vám to dobře četlo takže mi prosím každý napište jak to máte radši. Děkuju🖤🖤🖤